Letní rozhovor s Ivonou Březinovou

Letní rozhovor s Ivonou Březinovou

Tisk

01 Ivona v tÌlku Monika V·Úov· studio M101„Pro mě bývá léto obdobím, kdy vykazuji zvýšenou psací aktivitu,“ říká Ivona Březinová.

 

 

 

 

Léto je v plném proudu, slunce pálí o sto šest, mnozí z nás se pohybují jen dovolenkovým tempem (můj manžel toto tempo nazývá „plážové“). Někdo má prosluněné dny rád, jiný méně a uvítal by trochu deště, snad dokonce i sněhu. Nejlépe je teď u vody. Co asi dělá Ivona Březinová v létě? Jak tráví dny plné sluníčka? Zeptala jsem se a zde jsou odpovědi:

Ivono, jaké je tvé letošní léto? Máš něco rozepsáno, nebo odpočíváš?

Pro mě bývá léto většinou obdobím, kdy vykazuji zvýšenou psací aktivitu. Školy mají prázdniny, takže na besedy se nejezdí, a tak mám ideální příležitost bivakovat celé dny u počítače a nechat se pohltit nějakým novým příběhem. Letos mám ale situaci trochu zkomplikovanou opravami našeho domu, který nám neustále padá na hlavu. Kdyby byl živá bytost, nařkla bych ho, že nám tu oprýskanou omítku, uvolněné dlaždičky a zrezivělé zábradlí snad dělá schválně. Ano, dělá to schválně a jsem přesvědčená, že příští rok si vymyslí zase něco jiného. Naprostá hrůza! Nevím, jak ty, ale já se s kvílícími sbíječkami za zády soustředím opravdu špatně.

02 Portrét Ivona od J.F.Palme

V podstatě jsem ráda, že se mi ještě před vypuknutím zednického šílenství podařilo vytvořit pracovní sešit ke knize Adélka a Zlobidýlko, která vyšla před patnácti lety a příští rok vyjde v Albatrosu podruhé, tentokrát tedy i se zábavným pracovním sešitem, jako tomu je u knihy F jako Fík. Pro Divadélko do kufříku a jeho kartonové loutky jsem napsala scénář k pohádce Boudo, budko s veselými písničkami. A vlastně ani kniha Lentilka pro dědu Edu mě o prázdninách nepustila ze svých spárů, jako by nestačilo, že jsem skoro celé jaro žila ve znamení Lentilka-tour. Společně s Katkou Rychlou z albatrosího Klubu mladých čtenářů jsme objížděly republiku a dětem na prvním stupni ZŠ zábavnou formou objasňovaly, co to je Alzheimerova nemoc. Myslela jsem, že přes prázdniny nechám Lentilky ve skříni, ale to bych nesměla být patronkou společnosti Alzheimer nadační fond. Po jedné pracovní schůzce ze mě naprosto živelně vytryskl nápad, který se mi během tohoto náročného léta kupodivu podařilo napsat. Zatím nechci prozrazovat detaily, protože nevím, co se s mým lentilkovým příběhem stane, ale vznikl jako jeden z těch pocitů, kdy víš, že to napsat musíš. Ne, že by tě někdo nutil. Vlastně ano, ten příběh sám tě nutí. Takže napsaný je, dál uvidíme.

Znám tě jako velice aktivního člověka, umíš vůbec odpočívat?

Mám pořád tolik co dělat, že odpočívám, až když mi to tělo nařídí. A teď vlastně odpočívám usilovným uklízením, které ovšem nemá konce. Jako terapie na vyčištění hlavy je to sice fajn, ale k moři bych jela radši. Letos to už ale opět nestihnu.

Dokončila jsi poslední díl série literárních cestopisů. S ním ses vrátila do Čech a přímo do Prahy, kde jsi pátrala po Kafkových stopách. Co všechno ti Kafka dal, případně: vzal ti něco?

Samotnému psaní předcházela dlouhá příprava při četbě pramenů, ale i v uličkách Starého Města. Uvědomila jsem si, jak mnohovrstevné jsou Kafkovy texty, člověk je může číst znovu a znovu a pokaždé jinak. Někdy to bylo až k zbláznění. Kafka mi dal pocítit obrovskou sílu své osobnosti. Při psaní o něm jsem trpěla nespavostí, každou volnou chvilku jsem chtěla psát, měla jsem zvýšenou teplotu a dokonce i tuberácký kašel. Nepila jsem v tu dobu alkohol, kávu ani černý čaj, jen Kafkova askeze, co se týká čokolády, mě nedostala. Franz mě prostě ovládl. Dal mi sílu a vzal mi sílu.

Kdy se můžeme těšit na nový příběh, kdy se objeví na pultech knihkupectví a s jakým názvem?

Předpokládaný termín vydání je říjen 2013 a navrhovaný název zní Bleděmodrá kafkárna. Ten název mám vymyšlený už dlouho, tak doufám, že zůstane. Každopádně musí začínat na „B“, když je to poslední z řady mých „béčkovek,“ jak téhle sérii literárních cestopisů, které všechny začínají na „B“, láskyplně říkám.

04 Citanky

Léto si někteří nedokáží představit bez knížky – co čteš, když nepíšeš ty? 

To je pravda – když nepíšu, doháním čtecí resty. Jelikož jsem doma, vybírám si knihy větší a těžší, které se mi nechce tahat do vlaků, když jezdím na besedy.
Nejdřív jsem ale z kupičky restů sáhla po obou detektivkách naší společné kamarádky Ivany Hutařové (Jedna vražda stačí, Vražedný advent). Tak dlouho jsem na ně takzvaně neměla čas, až už je na popovídání s autorkou o tom, jak knihy psala, navždy pozdě. Po detektivkách jsem se prokousala Prázdným místem J. K. Rowlingové, se zájmem jsem přečetla Společenstvo klíčníků Daniely Krolupperové, právě začínám Rafaelovu školu Renaty Štulcové a v plánu mám například Klub radostí dnešního dne Petry Braunové a Konec zákona Martina Vopěnky. Taky se dost těším na Varování Ilony Fryčové, které, jak jsem zjistila, už brzy vyjde v JaSu.

Jaké knížky bys ráda doporučila čtenářům k vodě?

Nějaké nepromokavé. Něco na způsob knížek do vany pro nemluvňata. Chtělo by to ale vydat je v poněkud dospělejší verzi. Že by skulina na trhu, paní nakladatelko?

01 Ivona v tÌlku Monika V·Úov· studio M101 (kopie)

Díky za tip, to proberu s mužem :-). Na závěr nám ještě prozraď, co chystáš na podzim?

Samozřejmě besedy v knihovnách i ve školách. Ale čekají mě i jiné akce. Jako patronka jsem slíbila účast na zářijovém benefičním koncertu Klubu Hornomlýnská, který je součástí Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí. 21. září je den Alzheimerovy choroby, takže Lentilka opět přijde na scénu. V říjnu se bude křtít sbírka pohádek Husím brkem, kterou vydává Nadace Divoké husy a do níž jsem přispěla pohádkou. V listopadu budu mít na Den poezie pořad s Pavlem Hlušičkou, úžasným člověkem, který toho tolik dělá pro osvětu autismu. 19. listopadu se budou slavit nedožité devadesátiny Heleny Zmatlíkové, a protože jsem na základě jejích ilustrací z pozůstalosti napsala už šest knih, určitě se do oslav zapojím, například hned 20. listopadu na zámku v Trmicích. Ke konci měsíce mě ještě čeká vedení minikurzu tvůrčího psaní v Českém Těšíně a pak… pak už pomalu bude zima, a to se ukládám ne sice k zimnímu spánku, ale k zimnímu psaní. A budu psát a psát, a dobře se mi bude psát (aspoň doufám), dokud zase nebude jaro.

Děkuji za odpovědi i náměty a já se zase za půl roku optám, jak ti psaní – to bude „zimní“ – jde od ruky :-)

Foto: Monika Váňová (studio M101), ilustrace z knih Začarovaná třída a F jako Fík


 
Banner

Přihlášení



Slavná herečka a její studentka. Která z nich si zahraje v nově otevřeném Národním divadle?

Eliška Pešková (Miroslava Pleštilová) je divadelní hvězda, úspěšná učitelka herectví a žena divadelního podnikatele Pavla Švandy ze Semčic. Otýlie Malá (Iveta Hlubučková) je zas mladá dívka, která ze všeho nejvíc touží stát se herečkou.

Začala jsem svým snům rozumět a vykládat je i druhým

Nejdříve psala básničky, které, jak sama přiznává, byly spíše jakési přetlaky emocí a jejího silného vnímání. Pak přišly novelky ze života, v nichž mohla uplatnit svoji fantazii, která pracovala na plné obrátky. Později si jen tak vydala básnickou sbírku Proudy, novelku Mimo prostor a čas a v roce 2021 již pod nakladatelstvím Albatros Media knihu Tajemství snů a jak ho rozluštit, na jejímž pokračování pracuje. Také má rozepsaných několik románů a jako šéfredaktorka vede internetový magazín Kultura21.cz.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jan Révai: Základem vztahu s dítětem je důvěra

revai 200Namyšlený tělocvikář Aleš Nezval ze seriálu Gympl nebo vtipně glosující porotce v soutěži StarDance, hlavně ovšem lamač dívčích srdcí z filmu Rebelové. Tak známe herce a tanečníka Jana Révaie

Tvrdý jak voda - varování před totalitou "kulturních revolucí"

Tvrdý jak voda je tvrdá politická satira, román, kde se mísí humor a emoce. Univerzální lidské drama o povaze moci, nebezpečí pýchy a síly touhy, jež se valí navzdory všemu a všem, jen směr nikdo z nás nezná. Román Tvrdý jak voda se odehrává v místech, kde se autor narodil, na Oradelské vrchovině uprostřed Číny. Je jaro roku 1968, zuří kulturní revoluce a hlavní hrdina, Kao Radboj odchází z armády, aby "přenesl plamen nového myšlení na rodnou hroudu".

Čtěte také...

„V divadle nemůže existovat úplná demokracie“ říká Daniel Možnar

monzar 200Volnočasová aktivita se mu stala povoláním a životem. Díky své pracovitosti a jak sám říká „drzosti“ se posunul od studia architektury až na angažmá v divadle „Ta Fantastika“. Co mu hraní v divadle vzalo a proč neměl štěstí na režiséry?

...

Literatura

Učytelskej: Boj s větrnými mlýny v českém školství

ucytelskej 200Jaroslav Konvička stylově v září vydal román Učytelskej, kde zužitkoval své zkušenosti z pedagogické praxe. V předmluvě píše, že se nejedná o autobiografický román, ale fikci vyrostenou z mnoha zrnek pravdy.

...

Divadlo

Listopadová D21

divadlo 21Divadlo D21 má v posledních dnech skutečně napilno. Blíží se premiéra Gulliverových cest, listopadový program je nabitý a stále roste obliba tohoto koutku divadelní kultury známého i jako divadlo Malé Vinoh...

Film

Bizarní hříčka Davida Cronenberga jménem Cosmopolis

comopolis pattinsonDavid Cronenberg (Moucha, Dějiny násilí, Východní přísliby) patří k jedněm z nejzajímavějších režisérů současnosti. Robert Pattinson (Twilight sága) naopak k těm nejvysmívanějším hercům z aktu...