Kultura21.cz

Milí čtenáři, s prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou chybět ani tipy na různá centra a parky, kde se mohou vyřádit především vaše ratolesti. Nejen díky našim zvídavým otázkám se dozvíte víc a můžete si naplánovat pěkný výlet. Tak do toho!

Rozhovor s kastelánem hradu Svojanov Milošem Dempírem

Jak jste se dostal k práci kastelána? Byl to vždy váš sen? Dovedete si představit, že byste dělal něco jiného?

K práci kastelána na hradě Svojanov jsem se dostal víceméně obrovskou náhodou, když jsem zcela mimochodem objevil informaci, že bylo vypsáno výběrové řízení, a já se do něj zkusil přihlásit. Předtím jsem pracoval na několika památkových objektech na různých pozicích. Skutečně dětským snem pro mě bylo pracovat jako kastelán přímo na Svojanově. Svojanov pro mne byl vždy „pravým hradem“, který má vše, co hrad má mít, je zčásti zachovalý, zčásti zříceninou, má vysokou válcovou věž, hradby, obytný palác, zahrady a je usazený v překrásné krajině. Jsem na hradě šestým rokem a dnes můžu říci, že bych svou práci nerad měnil.

Jak se žije kastelánovi na hradě? Žijete zde i s rodinou? Jaké to je bydlet v 21. století na hradě? Co to obnáší třeba v kruté zimě nebo v parném létě?

Dnes se na hradě žije překrásně. V posledních letech se podařilo vybudovat zázemí v podobě nového bytu přímo v prostorách hradu a tento byt má velice příjemnou atmosféru. Navíc celý hrad prošel rozsáhlou rekonstrukcí a tak život na něm dnes přináší spoustu radosti z vykonaného díla. Rodinu prozatím nemám, ale žiju na hradě s pejskem, kamerunskými kozami a další zvěří. V areálu hradu jsou ještě další dva obydlené byty, takže samotou rozhodně netrpím.

Život na hradě je asi hodně odlišný od života ve městě. Dokážu to posoudit, protože původem pocházím z Brna. Do města bych se už vracel asi s obtížemi. Život na hradě uprostřed hlubokých lesů je mi bližší. Člověk se zde cítí asi poněkud volněji. V kruté zimě se na hrad téměř nikdo nedostane a odklizení všech cest v areálu od sněhu trvá třeba i celý den. Abych měl větší jistotu, že se dostanu domů, musel jsem si pořídit auto s pohonem na všechna kola. V parném létě je to na hradě mnohem příjemnější. Hrad skýtá spoustu chladných prostor a tak pravé letní pařáky jsou zde i vítané.

Co je na vaší práci nejtěžší? Je to shánění peněz? Jakým způsobem se vůbec provoz hradu financuje? Jakou část z celkových financí na provoz tvoří návštěvnické vstupné?

Pro mne nejtěžší bylo asi zvyknout si na to, že člověk nikdy nemá volno, že práce na hradě nikdy nekončí. Nakonec jsem to sám v sobě vyřešil tak, že jsem si uvědomil, že jsem sice pořád v práci, ale zároveň vlastně i doma. A pracovat pro svůj domov, to se hned tak každému nepoštěstí. Jinak člověk se musí naučit, dá se říci úplně všechno, od manuálních prací až po administrativu. Toto zaměstnání přináší neustále nové zkušenosti. Shánění peněz zdaleka není tou nejtěžší činností. Peníze se najít dají, člověk se jenom musí snažit. Svojanov je hradem nestátním, je vlastnictvím města Poličky. Hrad je samostatnou městskou organizací, což je pro jeho provoz velmi výhodné. Peníze, které se zde vydělají, zůstávají hradu. Vstupné tvoří cca polovinu příjmů, další příjmovou složkou je komerční činnost, hradní penzion, prodej suvenýrů a v neposlední řadě příspěvek zřizovatele, tedy města Poličky.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Řekl bych, že každý pracovní den je jiný. Někdy převládá administrativní činnost, někdy spíše manuální. Často jezdím na různá jednání nebo přijímám návštěvy na hradě. Každodenní činností je kontrola hradu a jeho interiérových instalací. Neustálou činností na hradě je též řešení technických problémů. Bohužel ale stále více přibývá administrativy.

Jaké nabízíte návštěvníkům zajímavosti? Setkají se u vás s něčím, co nikde jinde nenajdou? Co jste si pro ně připravili nového a zajímavého pro letošní sezónu?

Hrad Svojanov je unikátní tím, že se v jeho stavbě netradičně mísí dva zcela odlišné stavební styly, gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím. Tato netradiční kombinace vznikla v 19. století, kdy došlo k tomu, že do komplexu gotických zřícenin byly vestavěny empírové zámecké stavby. Svojanov se může pochlubit jedinou zahradou ve střední Evropě, která byla obnovena v tradičním gotickém členění. Hradu dominuje válcová věž s břitem, což je u nás poměrně netypický obranný prvek v hradní architektuře a vyskytuje se spíše na hradech ve Francii. A v neposlední řadě je Svojanov zajímavý i tím, že přímo v prostorách hradu je situován penzion, kde se mohou návštěvníci ubytovat. Hostinské ubytovací pokoje jsou rovněž zařízeny starožitným vybavením.

Hrad Svojanov v posledních letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V obnovených interiérech vznikla instalace přibližující život na hradě v 19. století. Návštěvnickou novinkou je obnovený dům zbrojnošů, který nikdy dříve přístupný k prohlídkám nebyl. Jedná se o unikátní stavbu dochovanou ve zcela intaktním stavu z konce 15. století. Letos jsme připravili novou instalaci v hradní mučírně a v podkroví domu zbrojnošů jsme otevřeli rozsáhlou výstavu papírových modelů.

Můžete se pochlubit nějakým hradním strašidlem? Kdy a v jakých prostorách u vás straší? Zakládá se existence strašidla na nějakých reálných historických základech (straší tu doložená historická osobnost apod.)?

Hrad Svojanov patří k nejtajemnějším místům v našich zemích, tajemných postav se zde vyskytuje velmi mnoho. Například duch malého děvčátka Kateřiny. Kateřinka byla dcerou majitelů hradu a tragicky zahynula při jeho opravách. Od té doby každou noc prochází empírovým palácem a v pánském pokoji po ní zůstávají krvavé otisky dětských ruček. Sedmiletý syn statkáře z nedalekého podskalského dvora zase pláče v protějším lese, když hledá svého otce. Ten se v těch místech oběsil poté, když zbytek jeho rodiny vyvraždila tlupa polských žoldáků během Třicetileté války.

Jaké se k vašemu hradu vážou pověsti?

Pověsti souvisí s tajemnými postavami. Asi nejznámější pověstí je ta o správci Rašínovi. Odehrává se na konci 15. století za pánů z Boskovic. V té době se stavěl dům zbrojnošů a správcem hradu i panství byl rytíř Rašín. Byl proslulý svou krutostí k poddaným. Při výstavbě domu měl velmi málo dělníků, nutil je pracovat do posledních sil a velmi je trýznil. Jeden z dělníků jej proklel, a tak Rašín neměl po smrti pokoje. Vždy o půlnoci se otevřela jeho hrobka v kostele v nedaleké Rohozné a k hradu se rozjelo jedenáct kočárů, dvanáctý jel Rašín, celý v černém, na ohnivém býku a obráceně, oháňku místo uzdy v rukou. Toto velmi sužovalo obyvatele hradu a zejména pak Rašínovu vdovu. Když se jednou na hradě zastavil starý vysloužilý voják pro almužnu, zeptal se paní, co ji tak trápí. Ta mu vše pověděla a voják ji požádal, aby mu opatřila černou slepici, trojí královskou vodu, svěcenou svíčku, křídu a ratolest z borovice. Před půlnocí počkal u kříže, který stával před hradem. Křídou udělal kolem kříže kruh, rozsvítil svíčku a čekal. Chvíli po půlnoci přijel průvod. Voják hodil býku slepici pod nohy, tím jej zastavil. Pak se zeptal Rašínova ducha, jak mu může pomoci, aby ho jeho utrpení zbavil. Rašín mu odpověděl, že mu pomoci není, že i kdyby jeho manželka všechny kameny z domu, který vystavěl, v zástěře odnesla, odkud byly vzaty, sotva by mu bylo ulehčeno. A tak Rašín jezdí s průvodem na ohnivém býku na hrad dodnes. Návštěvníci se o tom mohou přesvědčit, třeba když stráví noc na hradě. Průvod s ohnivým býkem je občas probudí krátce po půlnoci…

Ke hradu se váže spousta dalších zajímavých pověstí a návštěvníci se s nimi setkají i během prohlídek.

P. S. Pan kastelán Miloš Dempír zmiňuje i hradní penzion. Na Svojanově si skutečně můžete vyzkoušet, jaké to je bydlet na opravdovém hradě. A zážitek opravdu stojí za to. Takže neváhejte a určitě si to vyzkoušejte! Mohu na vlastní kůži potvrdit, že navzdory strašidlům se tu bydlí báječně.