Stepař Igor Bezdieniezhnykh: „Step je tanec, který nejen vidíte, ale také slyšíte.“

Stepař Igor Bezdieniezhnykh: „Step je tanec, který nejen vidíte, ale také slyšíte.“

Igorek 200Čeští stepaři patří mezi nejlepší stepaře světa a jedním z nich je i mistr světa Igor Bezdieniezhnykh. Ten se do „ťukání nohama“ zamiloval hned, jak ho uviděl na vystoupení, a hned druhý den se na něj přihlásil. Věnoval mu mnoho úsilí a po třech měsících byl jedním z nejlepších stepařů v jejich studiu. Zjistěte o něm i o stepu více v našem rozhovoru.


Jak se vám daří v těchto dnech? Jste nějak omezen současnou situací?

Dobrý den. V těchto dnech, se bohužel, všem umělcům moc nedaří, kvůli současné situaci a já nejsem výjimkou...

Samozřejmě, kvůli novým opatřením, které se zaměřují hlavně na kulturu, momentálně nemůžu pracovat v plném rozsahu. Nejsou teď žádné tréninky. Zrušili se semináře, mezinárodní i tuzemské soutěže a také vystoupení.

V České republice je hned několik stepařských škol. Čím si vysvětlujete oblibu stepu? Mohou za to podle vás i show typu Lord of Dance?

Co se týče Show Lord of Dance… Samozřejmě, že je tato Show naprosto úžasná. Je to skvělý zážitek vidět toto naživo, ale u Lord of Dance jde pouze o irský step. Bohužel žádná jiná podobná velká show tohoto typu není. Pokud třeba nejde o nějaký stepařský festival, kam patří závěrečná galashow všech hostujících i tuzemských stepařů, například Prague TAP Dance festival, který se konal v únoru a snad proběhne znovu v únoru 2021.

Jak je to s úspěchy tuzemských sportovců? A jaká mezi jednotlivými tanečníky a školami panuje atmosféra? Berou se jako konkurence, nebo takzvaně táhnou za jeden provaz?

Česká republika má spoustu úspěšných tanečníků. Čeští stepaři patří mezi nejlepší stepaře světa a na mezinárodních soutěžích jsou Češi vždy ve finále a převážně na bedně.

Obecně mi přijde, že mezi školami a tanečníky panuje přátelská atmosféra. Na mistrovství České republiky je zdravá konkurence, protože do mezinárodních soutěží se pak dostanou jen ti nejlepší z ČR. Přijde mi, že všichni “táhnou za jeden provaz”. Podporujeme se navzájem.

Liší se nějak čeští stepaři od těch zahraničních? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Určitě ano. Nejde jen o stát, ale každá škola má svůj styl, který předává svým žákům trenér. Každý trenér má svůj vlastní styl a je to hodně vidět jak na českých tak i mezinárodních soutěžích. Ani já nejsem žádná výjimka.

Kdy jste vy začal se stepem a co vás k němu přivedlo?

Ke stepu jsem se dostal v roce 2006. Byla to náhoda. Věnoval jsem se tehdy lidovému tanci. Na jednom z vystoupení našeho studia jsem viděl poprvé step. Byl to syn mého trenéra lidovek. Později jsem zjistil, že můj trenér vyučuje i step. Do toho “ťukaní nohama” jsem se ihned zamiloval a hned druhý den jsem se přihlásil na step.

Měl jste hned jasno, že se chcete věnovat stepu, nebo jste přemýšlel i nad jinými disciplínami? Jak vzpomínáte na vaše začátky?

Před tím než jsem se rozhodl, jsem vyzkoušel více tanečních technik. Lidový tanec, společenský tanec, modernu i hip hop. Od té doby co jsem se přihlásil na step, mi bylo hned jasné, že tomuto stylu tance se chci věnovat naplno.

Vzpomínám si, jak jsem se do stepu zamiloval a po 3 měsících jsem byl jedním z nejlepších stepařů v našem studiu. Samozřejmě díky velkému množství hodin a úsilí, které jsem tomu věnoval.

Kolik času jste tehdy věnoval tréninkům a jak je to dnes?

Na začátku jsem se věnoval stepu cca 10 hodin týdně a z toho jsem měl 6 individuálních hodin. Pokud jsem se připravoval na soutěž tak ten počet hodin se výrazně navýšil na přibližně 18-20 hodin týdně.

Nyní hodně učím a věnuji svůj čas převážně svým žákům. Využívám ale vždy možnosti naučit se nové věci od zahraničních lektorů na seminářích. Také věnuji čas sám sobě, když se připravuji na soutěž a to přibližně 7 hodin v týdnu což ale není moc...

Máte za sebou mnoho úspěchů, jaká k nim byla cesta? Můžete nám prozradit nějaký nezapomenutelný zážitek ze soutěží nebo vystoupení?

Jako vždy, jediná cesta k úspěchu jde pouze přes velkou dřinu. Ten kdo hodně trénuje, bude vždy úspěšný v jakékoliv disciplíně. Věnoval jsem stepu hodně času a vzdělával jsem se od zahraničních lektorů převážně z Ameriky. Takže hlavní cestou k úspěchu je rozvoj, vzdělání, zlepšování a velká dřina. Nezapomenutelný zážitek byl, když jsem se v roce 2016 stal, poprvé, vicemistr světa. Má píle měla smysl.

Co byste doporučil těm, kteří přemýšlí, že by se stepu začali věnovat? Je to nějak omezeno věkem? Kdy je nejvhodnější začít?

Ať to určitě zkusí. Hned se do toho stylu tance zamilují! Na první, ukázkovou lekci, nemusí mít ani stepky. Step není omezený věkem. Začít můžou malé děti od 5 let nebo starší lidé a to klidně i v 50 nebo více letech. Samozřejmě, že čím dříve se začne tím lépe.

A může se do stepování pustit i člověk, který nemá cit pro rytmus? S jakou hudbou je step vlastně spojen?

U stepu člověk ihned pozná, jestli má nebo nemá cit pro rytmus, protože step je unikátním tanečním stylem. Je to tanec, který nejen vidíte, ale také slyšíte. Proto cit pro rytmus do sebe dostanete hned. V dnešní době to není vázané na konkrétní styl hudby. Step muže být spojen s jazzovou, klasickou i se současnou popovou hudbou.

Čím se ve výuce začíná? A co je na stepu obecně nejtěžší?

Začíná se tzv. “Basics” ty nejdůležitější kroky na které pak navazují další údery. Důležitá je práce s přenášením váhy kdy na danou nohu v daném momentu máte přenést váhu. Taky je velmi důležitá terminologie. Ve stepu má každý úder vlastní název a je důležité vědět, jak se který úder jmenuje. Nejtěžší je dostat rychlost do nohou. Ale tu rychlost do sebe dostane, časem, úplně každý. Také je těžké si pamatovat kroky, zvlášť když děláte nějakou krátkou sestavu.

Igorek

Prozraďte nám na závěr, kde mohou naši čtenáři narazit na step, kde se na něj mohou přijít podívat?

Tak pokud to chcete zkusit a naučit se stepovat, rozhodně doporučuji studio, ve kterém učím. A to je TAP Academy Prague. Máme skvělý tým úžasných lektorů. Všichni trenéři jsou mistři světa. Pokud se chcete přijít podívat na vystoupení, tak asi zatím těžko říct, kdy nějaké vystoupení bude, kvůli současné situaci… Momentálně nejsou žádné představení. Uvidíme, jak to bude dál.

Všichni doufáme, že se situace časem zlepší a budeme moci plánovat nová představení atd.

Děkuji za rozhovor.



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Aleš Brichta: „Nechtěl bych skončit jako typický popový prostitut.“

Aleš Brichta, ikona naší rockové scény, právě dojel vzpomínkové turné, ale stále má před sebou spoustu koncertů. V rozhovoru si můžete například přečíst, jak to vypadá s novou deskou či co si myslí o turné Arakain. Tak směle do ...

Hledat

Čtěte také...

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Vsetín

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...


Literatura

Upozaděný filmař Ladislav Helge
ImageZ českých režisérů patří Ladislav Helge (narozen v roce 1927) mezi nejvíce upozaděné. Po roce 1968, kdy byl propuštěn z Barrandova, už nenatočil jediný film. A přitom právě on patřil k tvůrcům, kteří u...

Divadlo

Kniha džunglí ožívá na prknech Divadla Kalich

200divSlavný příběh Rudyarda Kiplinga o lidském mláděti Mauglím, kterého vychovala džungle, se stal dobrým tahem a námětem pro muzikálovou verzi, kterou do hudební podoby přepracovali Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová.

...

Film

Festival Všemi směry očima manažerky Marie Pokorné

altBěhem minulého týdne jste mohli zaznamenat článek o chystaném netradičním publicistickém festivalu Všemi směry, který se uskuteční 12. dubna v pražském Rock Café. Pozvání přijalo mnoho odborníků z oboru, ...