Kultura21.cz

Adam Mišík je zatím pro většinu lidí jméno méně známé. Patnáctiletý chlapec, který se na svoji životní cestu připravuje od píky a váží každého kroku. Žongluje s pěti míčky, škola, přátelé, rodina, hudba, herectví a všechno drží ve vzduchu jako ostřílený profesionál. Přátelé ho přezdívají český Justin Bieber. Co nám na sebe a na svoji rodinu prozradil?

Zjistil jsem o tobě, že jsi hodně renezančně zaměřený kluk. Moderátor, zpěvák, herec. Co cítíš, že bude tvé pravé podnikání v showbusinessu?

Nechci to ještě nějak v tuhle chvíli řešit. Myslím si, že by člověk měl dělat to, co umí, a to ve všech směrech. Baví mě herectví i hudba. To je to co mě nejvíc zajímá a nechci se orientovat pouze jedním směrem. Myslím si, že momentálně je i předčasné o tom uvažovat.

Na Youtube jsem našel profil kapely Colorblinds, ve které jsi frontmanem.

No, podepsal jsem momentálně kontrakt s firmou Sony Music, takže kapela v současné chvíli ustoupila. Budu se teď věnovat své sólové desce, která pod hlavičkou společnosti vyjde na podzim tohoto roku.

Fajn. O čem teda tvůj sólový debut bude?

Nejdůležitější je, aby to, co na té desce bude, bylo upřímný, jinak by mi to lidi nevěřili. Chci vycházet ze svých zkušeností a zážitků, které jsem za svůj krátký, ale životními prožitky prošpikovaný život zažil.

Slova budou v češtině?

V podstatě s tím teď docela bojuju. Je to šílený kompromis. Čeština má samozřejmě mnohem větší přesah, ale zároveň angličtina má větší zpěvnost. Když si vezmeš písničku v angličtině a přezpíváš ji do češtiny, tak ztratí ten svůj sexappeal.

No ale sám jsi řekl, že ti na podzim vyjde deska. Už bys měl vědět, jakým jazykem bude nazpívaná.

Máme rozdělané písničky, ale v nadcházející fázi budu teprve dodělávat texty. Což je samozřejmě neméně důležitá část, ale chci si na to opravdu nechat čas a neuspěchat to. Texty na album si píšu povětšinou sám, protože ve slovech by měla být ta tvá autentičnost, a pokud tu píseň chceš zpívat ještě za deset let, tak by to mělo být něco víc než jen text, hlavně si vzpomenout na to, proč jsem ji napsal. S nějakými texty mi pomáhá také Jugy z UDG. On dělal taky texty třeba pro Davida Deyla.

Takže jsi jedním z těch muzikantů, kteří udělají nejdřív muziku a pak text?

U většiny muzikantů to tak bývá. Většinou nejdřív přijde melodie a až pak se dělá text. Někdy je to naopak, ale myslím si, že je to ta těžší cesta. Nikdy nejde odhadnout, jak a kdy to přijde.

Jsi synek slavného otce, pověz mi, jak probíhá normální den u Mišíků?

Normální den u nás? Tak jako v normální běžné rodině. Hodně lidí si myslí, že se u nás děje spousta zajímavých věcí, ale jsme jen obvyklá rodinka. Někdy se stanou nenormální věci. Třeba nedávno máma smažila rybu a do toho vytekl odpad. Máma, aby nespálila rybu, lítala v kuchyni ve vodě. Prostě taková komedie. Co je zajímavé tak celý náš barák, kde bydlíme, se všichni známe a žijeme jako jedna velká rodina. Taky tam mám celou rodinu. V prvním patře bydlím já s mámou a tátou, ve druhém patře bydlí brácha a ve třetím ségra. Do toho ještě moji kamarádi, je to takové fajn propojení.

Zpíváš si doma s tátou?

Táta se snaží nad mým hudebním rozvojem dozírat. Někdy mi dává konstruktivní rady, ale že bychom spolu byli psali a zpívali, tak to ne. Věkový rozdíl je mezi námi veliký. Každopádně to, co mi otec radí a dává do života, se cení. Přeci jenom má za sebou čtyřicet let zkušeností.

Má táta schované v šuplíku nějaké texty, které by ti mohl na novou desku třebas dát? Každý z muzikantů má nějaké nevydané věci.

Vím, že někde něco schované mít určitě bude, ale jak sem už předeslal, texty by měly vycházet z tebe, z toho, co jsi prožil. Tátovy texty jsou hrozně hluboký a mají nějakou emoci, kterou si myslím, že by mi lidi nevěřili. Na to je ještě čas.

Jaký je tedy tvůj normální den?

Mám zvláštní rozlítaný život. Jeden den řeším dospělácké věci ve stylu marketingu, promotion, rádia, rozpočty a druhý den jdu do školy a řeším, jestli jsem si nezapomněl třeba sloh. Žiju dvojí život. V jedné rovině řeším profesní záležitosti a zároveň se musím vrátit do normálu a uvědomit si, že ještě jsou věci, které k tomu mému věku stále patří. Třeba jako je ta škola.

Není toho na tebe v patnácti letech nějak moc?

Já nevím. Dělám to už docela dlouho, a pokud v něčem chci být dobrý, tak se v tom musím orientovat. Nikdo jiný mi v tomhle nemůže poradit, musím si tím projít. Škola mě pak vrací zpátky na zem, takže neulítávám. V dnešní době je strašně důležitý se věnovat všem těm věcem kolem showbusinessu a snažím se tomu všemu rozumět. Nevím, co budu dělat za deset let, a naše země je malá a peněz v zábavním průmyslu zase tolik není. Pokud se člověk chce šoubizem živit, tak by měl umět toho co nejvíc a být samostatná jednotka.

Chodíš na tátovy koncerty nejen jako host?

Chodím. Už jsem viděl strašně moc tátových koncertů a fakt mě to baví. Líbil se mi comeback s Flamengem, který byl dle mého názoru na tak profesionální úrovni, že jsem dlouho nic takového v ČR nezažil. Totální show dobře dotažený po hudební stránce a viděl jsem na tátovi, že omládnul tak o dvacet let.

Jaká je tvá nejoblíbenější píseň z repertoáru Vladimíra Mišíka? Vím, že Sluneční hrob na koncertech s tátou dáváte spolu, a že jsi ji už někde zmiňoval, máš i jinou?

Tak to se budu asi opakovat. Já ten Sluneční hrob mám fakt rád. Je to taková mladistvá skladba. Je zní cítit naděje, i když je to strašně smutný, ale cítím tam věci, co prožívám teď, a tak mi je tato skladba hodně blízká. Pak ještě miluji skladbu Když ta růže uvadá.

Co tedy víš o Slunečním hrobu?

Vím o ní to, že původně ta píseň vznikla v angličtině. Táta ji napsal v Holandsku a později k ní napsal Jirka Smetana český text, který vychází z doby, kdy to u nás nebylo nejjednodušší. Myslím si, že i úspěch té písně je v tom, že dokonale zapadla do té doby. Sluneční hrob je s tou dobou navždy spojený.

Kdo tě vedl k hudbě?

Více než táta to byla máma, která chtěla, abych měl nějaké hudební vzdělání. Od malička se chodím učit hrát na kytaru, ale nikdy tam nebyla ambice, že by rodiče ze mě chtěli mít nějakého virtuóze. V sedmi letech jsem se trhnul a začal točit filmy. Kráska v nesnázích byl můj první film a to mi vlastně otevřelo oči, že umění je to, co bych chtěl dělat. Od svých dvanácti se naplno věnuji hudbě.

Imponuje ti, že máš slavného otce?

Nevím, jestli slovo imponuje je to správný. Jsem rád za to, že můj táta je můj táta a je mi jedno, jestli je slavný nebo ne. Má to svoje výhody i nevýhody. Určitě když máš někoho slavného v rodině, tak tě lidi budou vždy škatulkovat a logicky od tebe budou očekávat mnohem vyšší level, což je pro mě jakoby motor, protože nemůžu přijít s něčí špatným, za čím si nestojím. Dávám všanc rodinné jméno a zároveň sám sebe.

Probíráte s tátou cestu, kterou by ses měl v hudební sféře vydat? Chápu, že táta nabral zdaleka jiné životní zkušenosti, ale i tak?

Táta má rozdílný pohled než já. Naše názory se rozcházejí a já si chci vyšlapat tu svojí cestu. Táta mi může radit, já ho budu poslouchat, ale to podstatný si stejně rozhodnu sám.

Na pódiu působíš jako suverén, viz nedávné předávání cen Anděl. Čím to?

Pod tím pódiem si rozhodně jako suverén nepřipadám, ale vždy si řeknu, že jsou dvě cesty, jak to na tom pódiu bude vypadat. Buď to bude nesebevědomé a špatné, nebo tam vyběhnu, budu se snažit poslouchat svojí intuici a dělat to tak, jak to cítím.

Co teď zrovna posloucháš? Vidím, že máš chytrý telefon se sluchátky, tak co za mp3 tam máš?

Teď nejvíce poslouchám novou desku Justina Timberleka. Musím říct, že ta deska mě fakt nadchla. To je prostě počin, na který si já osobně budu muset ještě chvíli počkat a získat lidi. To je deska, která je nekomerční a Justin si tam udělal to, co chtěl, a lidi ho v tom následují.

Takže Justin je tvým hudebním vzorem?

Asi je. On je na poli populární hudby úplná špička a podle mě ho zatím ještě nikdo nedohnal. Samozřejmě Michael Jackson taky, ale z těch žijících je to právě on, kdo vede pop na světě.

Takže v podstatě jdeš v jeho stopách? Justin je herec, moderátor, zpěvák…

Je to tak.

Tvá úplně první muzika, kterou jsi dostal na kazetě, nebo ta která ti zněla v uších hned, jak jsi začal hudbu vnímat?

Jedním z prvních byl táta. Jo a vzpomínám si taky, když jsem byl malý, tak mezi prvními byli kluci z TataBojs, to je asi první kapela, na které jsem ujížděl.

Teď si dáme čtyři rychlé otázky, na které potřebuji spontánní odpověď, ok?

Electro nebo rock?

Electro.

Brácha nebo ségra?

(smích) To nejde. Oba dva.

Kluci nebo holky?

(smích) Holky.

Film nebo hudba?

Hudba.

Zdroj foto: autor článku, Facebook