Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Milí čtenáři, začtěte se do rozhovoru s nejšťastnějším renesančním člověkem - beatboxerem, moderátorem, hercem, improvizátorem a kdo ví co ještě - Ondrou Havlíkem (en.dru).

Ondro, děláš spoustu činností – beatbox,kapela, japonské divadlo, moderování, Komediomat. Dá se říci, co děláš nejraději? A máš i čas pro sebe? Chvíli na to, abys nedělal vůbec nic?

Nejraději dělám hudbu a improvizace. Vzrušuje mě na tom ona spontaneita, ten moment nečekaného, kdy nevíte, co přijde. A to jak v hudbě, kdy improvizuji s looperem, nebo nějakými muzikanty, nebo když hrajeme Komediomat. Je to ale velký adrenalin (možná i proto mě to baví, třeba jako extrémní sporty). Když to nevyjde, člověk se s tím musí smířit, když ano a lidi to s radostí a nadšením vnímají, je to nádherný moment, kdy se všichni stáváme o trochu lepším člověkem. Mno a co se týká 2. části otázky, ono to není až tak o čase, ten je jen o prioritách, jako spíše o tom, že mě moc nebaví nedělat nic, já se vlastně neumím nudit - okolo je vždy tolik zajímavých věcí, kterým se člověk může věnovat.

Řekni mi něco o tom, jak jsi přišel k beatboxu? Kdy Tě to chytlo?

Brácha jednou zamlaskal, to mi bylo tak 12, zkoušel jsem to taky, až jsem se domlaskal k prvním beatům. Napodoboval jsem pak hudbu, kterou jsem měl rád a mám jí rád dodnes. Zvláštní je, že to byly hlavně věci od Michaela Jacksona. Bez Jacksona bych možná nikdy ani beatboxovat nezačal. Jeho hudba má pro mě obrovskou energii a tak nosný rytmus, že když jsem si to poslech, jakoby to zas nějakou cestou muselo ven:-) a tak jsem to ze sebe vybeatboxovával. Ve třetáku na vysoký jsem pak odjel na stáž do Nizozemského Utrechtu, kde jsem potkal Madtracka, černého kluka, který vyhrál beatboxem titul v celostátní hip-hopovo Rn'B soutěži. Až v té době jsem poznal opravdový beatbox a jeho základní techniky. A začal jsem ho systematičtěji cvičit.

Máš za sebou i několik ocenění (dvojnásobný mistr ČR, vicemistr světa v loopingu). Mohl bys neznalým jako já popsat, jak taková soutěž probíhá? Kolik tam bývá lidí? Kolik času trvá? Popřípadě jak moc se blíží realitě amerických filmů? :-))

Od amerických filmů mi to přijde dost vzdálené :-). Na těchto soutěžích jsou nejlepší momenty sdílení beatboxových dovedností s ostatními beatboxery, to je super. Máte možnost se něco naučit, inspirovat se. Vždycky mě to dost nabilo pozitivní energií. Nicméně jsem se vždycky snažil na beatbox dívat trochu jinak. Pro mě to není jenom show, ve které člověk předvádí, co všechno je možné zahrát na jednu pusu a napodobuje co nejvěrněji známé pecky. Beatbox vnímám především jako nástroj k vytváření autorské hudby v širším vokálním kontextu. Z tohoto hlediska je vlastně beatboxové umění neohodnotitelné a soutěže tak trochu pozbývají smyslu. Taková soutěž probíhá principem battlu, že se proti sobě postaví 2 beatboxeři a každý toho druhého ve jménu hiphopové kultury posílá svou neuvěřitelnou technikou do nižších stupňů potravinového řetězce. Asi jsem z principu těchto soutěží již trochu vyrost. Například mistrovství světa loopingu už probíhá zcela jinak. Tam má každý muzikant (ať už používá v kombinaci s looperem jakéhokoliv hudebního nástroje) vyhrazený svůj čas, kdy předvede nějakou svou skladbu. Pak je na odborné porotě (ta funguje na beatboxových soutěžích podobně) aby rozhodla na základě bodování jednotlivých složek vystoupení, který kus byl nejpoutavější.

A co ten looping? Vysvětli prosím práci s ním a proč je to pro tebe výjimečné.

Lidé tomu někdy říkají efekt, nebo si myslí, že tam mám něco nahrané a pak to při koncertu pouštím a do toho zpívám, ale tak to není. Loopstation prostě live nahrává určitou hudební sekvenci, kterou do ní pošlete (v mém případě mouth drumming a zpěv) a v reálném čase tuto sekvenci zacyklí a tedy stále opakuje dokola. Mno a pak pokládáte s trochou hudební fantazie další a další sekvence až máte celou pecku do které zpíváte, rapujete a improvizujete. Já jsem si koupil loopstation, protože jsem se domníval, že je to výborný nástroj k rozvíjení hudební nápaditosti, improvizační schopnosti a rytmické a intonační přesnosti. Domníval jsem se správně. Tahle mašinka mě za ty 4 roky, co s ní pracuji, hodně naučila. Je to nekonečná hra se sebou samým, která mě naplňuje radostí. Představuje pro mě skvělou možnost hudebně se realizovat.

Máš v oblasti beatboxu a podobné hudby nějaký vzor?

Otázka je, jak vnímáme význam slova vzor. Jestli jako “toto je můj vzor a já se ho vší silou snažím napodobit, abych byl jako on”, nebo ve smyslu ocenění kvalit nějakého umělce a inspirace tím, co tvoří a umí. Vezmeme-li tu druhou možnost, pak člověk, který nemá vzory je dost ochuzený. Takových vzorů mám samozřejmě spoustu a nejenom z řad umělců. Ať si to trochu ulehčím-bavíme se především o hudbě, začal bych tedy hudebními styly, které mám rád: latina, funky, acid jazz, hip-hop, soul, house, dub step, world music... Mno a kdybych měl vypíchnout jednoho umělce za všechny, tak si myslím, že si toto vypíchnutí pot é umělecké stránce rozhodně zaslouží Michael Jackson. To je zkrátka absolutní umělec. Ostatním se omlouvám, ale to bychom tu byli opravdu dlouho. :-)

Byl jsi na stáži v Japonsku, kde jsi studoval tradiční japonské divadelní frašky Kjógen. Jak Tě napadlo se na to zaměřit? Měl jsi blízko k japonské kultuře?

Protože je tak jiná, exotická a přitom jasně daná a vytříbená. Protože je výhodné si zvolit téma diplomové práce, které Vás zajímá, posouvá inspiruje a navzdory tomu, že o něm víte tak málo, je to pořád víc, než znalost průměrného profesora, který jsou většinou experti na ty evropské formy divadla. My Evropani budeme mít k japonské kultuře vždy DALEKO, ale to neznamená, že Vás to nemůže inspirovat a uchvátit. Japonec se zkrátka kouká na svět úplně jinýma očima, následuje naprosto odlišné principy chování a jejich nikdy nekončící, hluboce zakořeněná zdvořilost a neschopnost odmítat může být časem zaměňována s přetvářkou a vést k tomu, že Vás to začne zkrátka iritovat. I mně se to na chvíli stalo, ale teď se mi po Japonsku stýská. To by bylo na déle, však kdo chce, ať si vyhledá stránky našeho Malého divadla Kjógenu, přijde na představení, či jede do Japonska a přivoní si japonské atmosféry na vlastní ....nos.

Nyní hráváš s Malým divadlem Kjógenu. V čem je hraní těchto frašek jiné a výjimečné?

Je to tak odlišné, že už jen ta odlišnost sama o sobě vyvolává v publiku úsměv. Na tom divadle se mi líbí, že je to o dovednosti, žádné divadlo prožívání, Stanislavski, kdy se po představení lidé přou, komu to věřili a komu ne-nic takového. Zkrátka je to jak s žonglováním, buď to s pěti dáváte, a nebo ne. Když tu formu vypilujete, tak to funguje. Mno a vzhledem k tomu, že hrajeme v tradičních japonských kostýmech, tak i to přináší pro evropské divadelní oko velmi odlišný, tentokrát estetický zážitek.

Pojďme si povídat i o Komediomatu. Jak ses k němu dostal? Znal ses s někým z party?

Z JAMU a různých divadel jsme se znali se všemi hochy, ale slečny pro mne byli úplnou, leč velmi příjemnou novinkou.

Připravuješ se na představení nějak? Třeba psychicky? Osobně si myslím, že hrát toto improvizační divadlo se špatnou náladou prostě nejde. Nemíváš před představením trému?

Já mám trému vlastně vždy, když vylézám před lidi, ale když pominu, že se před každým vystoupením či koncertem rozezpívám, tak se na to nijak nepřipravuju.

Jaké je to v zákulisí Komediomatu? Co například děláte o přestávce? Bavíte se o první polovině nebo jen přátelsky konverzujete?

Bavíme se o 1. půlce, o tom, co bude za hry v 2. půlce a přátelsky konverzujeme. :-)

Moderoval jsi pořad Za školu! Jak Tě bavila televizní obrazovka a jak se Ti pracovalo s mladými lidmi? Nechybí Ti tato práce?

Mám velmi vřelý vztah k dětem, mladým lidem a vlastně i lidem obecně, takže ano, moc mě to bavilo. Bylo to zajímavé zpestření k hudbě a tak mi to i vlastně trochu chybí.

Kdybys byl nyní školák, přihlásil by ses do podobné soutěže?

Ano, jak bych byl štěstím bez sebe. Trochu jsem jim to soutěžení i záviděl.

Co skupina mako! mako? Pověz nám o ní něco!

Nehraje a asi ani již nebude. Vzhledem k tomuto faktu nám hotové CD leží v šuplíku a nějak se stále nemáme k tomu vydávaní. Nicméně, předsevzali jsme si to.

Čím jsi chtěl být jako malý? Mistrem světa v ježdění s autem na dálkové ovládání?

Třeba, nebo kosmonautem, popelářem a komikem. Nic zajímavého. :-)

Má předposlední otázka bude zdánlivě jednoduchá: jsi šťastný?

Ukažte mi šťastnějšího člověka a máte u mne malý pivo. :-)

Na závěr Ti dám prostor, ať nalákáš fanoušky na nějakou Tvou akci a poprosím Tě o vzkaz pro naše čtenáře (a čtenářky).

27.3. Busfest ve Zlíně - koncert v jedoucím buse městské hromadné dopravy

17.4. Na stojáka a krátký looping v Brně na akci Tulamor Dew

24.4. To samé v Olomouci

25.4. To samé v Praze

2.5. Na stojáka a looping v Brněnském Metru.

7.5. Znojemský Majáles

4.6. Vokální koncert s Danem Bártou v Brněnských Podobrazech.

Mno a vzkázal bych Vášim čtenářům, že jim děkuji, že si to přečetli až do konce a doufám, že se brzy uvidíme/uslyšíme na nějakém vystoupení.Kéž jste všichni šťastni!

Z akcí bych ještě ráda doplnila Holešovskou Regatu, na které Ondra vystoupí s Lenkou Dusilovou a Danem Bártou ve speciálním projektu s názvem „vocal-groove-beat-box“.

Zdroj foto: endru.cz