Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Často mě inspiruje i „obyčejný pocit”, který neumím hned pojmenovat. Malba je pro mě způsob, jak ho zachytit dřív, než zmizí,“ přiznává malířka Magdaléna Ševčík, která má blízko jak k moderní malbě, tak ke starým mistrům. Na malování jí baví, když se na plátně zhmotňují její myšlenky, kdy se z něčeho nehmatatelného stane něco skutečného.

Pocházíte z umělecké rodiny. Váš dědeček je figurální keramik a keramičkou byla i vaše babička. Sama jste o sobě řekla: „K výtvarnému umění jsem vždycky tíhla. Už jako malá jsem si čmárala, malovala a plácala z hlíny.“ Jaké další zájmy vás v dětství provázely? A máte ještě svá první výtvarná díla?

Vyrůstala jsem v prostředí, kde bylo umění přirozenou součástí každodennosti. Vedle kreslení a práce s hlínou jsem hodně četla, pozorovala lidi a vymýšlela si vlastní světy. Fascinovaly mě příběhy – lidské, rodinné, tiché i bolestné. Některé moje úplně první práce ještě existují, hlavně kresby a malé objekty. Dnes je vnímám spíš jako záznam citlivosti dítěte než jako „díla“, ale mám k nim velkou něhu.

Studovala jste na Masarykově univerzitě v Brně – management v kultuře, genderová studia a sociální antropologii. Původně jste se zaměřovala na akademický výzkum a krátce před ukončením studia jste absolvovala roční studijní pobyt na Laplandské univerzitě ve Finsku, kde jste studovala umění. Jak jste se tam dostala? Co vám tento pobyt dal a jak vás profesně posunul? Právě tehdy jste se rozhodla věnovat se malbě naplno?

Na Masarykově univerzitě jsem původně směřovala k akademické dráze. Zajímalo mě, jak kultura funguje v širších společenských kontextech. Pobyt ve Finsku byl ale zásadním zlomem. Dostala jsem se tam díky studijnímu programu Erasmus a najednou jsem měla prostor zpomalit, být sama se sebou a skutečně tvořit. Sever mi otevřel nový vztah k tichu, krajině a intuici. Právě tam jsem si poprvé naplno připustila, že malba není jen něco „vedle“, ale že je to moje cesta.

Jak se z vás stala abstraktní malířka? Říkáte o sobě: „Moje umění je úzce spjato s mou osobností. Pro mě je umění jako život. Tvořím ho se stejnou zvědavostí a houževnatostí, s jakou žiji.“

K abstrakci jsem se dostala přirozeně. Nikdy mě nelákalo popisovat realitu doslovně. Zajímá mě spíš to, co je pod povrchem – emoce, paměť, čas, napětí mezi přítomným a minulým. Abstrakce mi dává svobodu mluvit beze slov. Je to jazyk, který je mi nejbližší.

Svá díla jste vystavovala v Česku i v zahraničí – v Německu, na Slovensku, v Nizozemsku, Anglii nebo Japonsku. Navštěvujete sama výstavy? Máte oblíbené malíře či umělkyně, ať už z minulosti, nebo současnosti?

Výstavy navštěvuji velmi ráda, jsou pro mě zdrojem dialogu. Ráda se nechávám konfrontovat s cizími světy. Mám blízko ke starým mistrům právě pro jejich klid a koncentraci, ale stejně silně na mě působí současná malba, která je neklidná, otevřená a někdy až nepohodlná. Nerada jmenuji konkrétní jména – inspirace ke mně přichází spíš skrze atmosféru než skrze autority.

Tvoříte ve svém ateliéru v Berlíně a sama říkáte, že máte blízko jak k moderní malbě, tak ke starým mistrům. „Fascinuje mě obojí – klid, který sálá z děl vzniklých před staletími, i roztěkanost a rebelie moderního umění.“ Kde nacházíte inspiraci pro svá díla?

Tvořila jsem. Nyní mě čeká cestování po Asii a následně přesun na rezidenci Domagk v Mnichově. Ať jsem, kde jsem, inspiraci nacházím všude – v krajině, ve vzpomínkách, v rozhovorech, v tichu přírody i chaosu měst. Zejména velkoměsta jsou v tomto směru velmi intenzivní. Často mě inspiruje i „obyčejný pocit”, který neumím hned pojmenovat. Malba je pro mě způsob, jak ho zachytit dřív, než zmizí.

„Moje malby jsou láskou. Nesmírně mě baví, když se na plátně zhmotňují moje myšlenky. Ten moment, kdy se z něčeho nehmatatelného stane něco skutečného.“ Platí tato slova stále?

Ano, ta slova platí pořád. Možná ještě víc než dřív. Malba je pro mě aktem důvěry – k sobě samé i k procesu. Ten okamžik, kdy se něco vnitřního stává viditelným, je stále stejně silný a dojemný.

Umění je pro vás jazykem absolutní svobody a vaše tvorba je plná kontrastů, vrstev, skrytých her a symboliky. Pracujete převážně s akrylovými barvami. Proč právě akryl? A na čem momentálně pracujete?

Akryl mi vyhovuje svou rychlostí a možností vrstvení. Mohu s ním reagovat intuitivně, ale zároveň pracovat strukturovaně. Momentálně se věnuji nové sérii obrazů, které se zabývají pamětí a stopami času – tím, co zůstává, i když se věci proměňují nebo mizí.

Jak ráda trávíte volný čas, když zrovna netvoříte?

Volný čas trávím poměrně obyčejně. Ráda chodím pěšky, sleduji nadšeně filmy a úplně nejraději jsem s blízkými lidmi. Potřebuji chvíle, kdy nic netvořím, protože právě tehdy se často rodí to nejdůležitější - vnitřní klid a inspirace.

Info na: www.magdalenasevcik.com.

Foto: archiv Magdaleny Ševčík