
Zpěvu se věnuje od dětství. A svá studijní léta prozpívala v různých kapelách. Je milovnicí šansonu a zejména písní Hany Hegerové. A jak sama Dana Chytilová přiznává, má ráda písně, které mají obsah, příběh, jsou o pocitu a emocích tím jsou jí velice blízké. A je pro ni důležité, aby hudba a text se doplňovaly. A takovou je i píseň „I bodlák může kvést“, která získala ocenění „Platinová dvanáctka“ v hitparádě Česká dvanáctka v Českém rozhlase Dvojka, kde byla 19 týdnů a z toho se 12x umístila na prvním místě.
Ke zpěvu jste se dostala již v dětství. A před publikem jste se poprvé objevila ve svých čtyřech letech, když jste zpívala písničku, kterou vás maminka naučila. Pamatujete si, jak se jmenovala? Co vás ještě bavilo a jak jste prožívala svá dětská léta?
Jsem z rodiny, kde se zpívalo. Doma i u příbuzných. Zpěv byl zkrátka přirozenou součástí našeho života. Rodiče byli oba učitelé, a tak připravovali – zejména maminka – nejrůznější vystoupení v obci a angažovala pro tato vystoupení nejen mě, ale i další zpívající a recitující děti. Takže moje první vystoupení bylo na nějaké této akci. A písnička, kterou si pamatuji z raného dětství, se jmenovala „Spi, děťátko, spi“. A co mě bavilo? Hodně jsem četla. Uměla jsem totiž číst už v předškolním věku. Naučila jsem se to sama, mí rodiče byli překvapeni, když jsem přečetla první slova. Na to si pamatuji zcela přesně – seděli jsme v kuchyni a na stole byla nějaká brožura a na ní byl nápis „Nová mysl“. Chtěla jsem také hrát na klavír. Doslova jsem si vynutila, aby mě rodiče zapsali ve 3. třídě do klavíru k místnímu učiteli panu Tomkovi.
Zpěv jste si brzy zamilovala do té míry, že jste svá středoškolská léta již prozpívala s folkovými kapelami Bylinka a No a co. Zpívala jste také s olomouckou skupinou Plejády a zkušenosti s taneční hudbou jste získávala v olomoucké skupině EQ6. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byla to krásná léta. V té době jsem už hrála také na kytaru, měla jsem celkem široký repertoár a pokoušela jsem se i o vlastní tvorbu. Hrávala jsem pro kamarády na nejrůznějších akcích u táboráků. Kytaru jsem tahala všude s sebou, třeba i na túru po Jeseníkách… Zpívat v kapele jsem začala ve folkové formaci No a co, později Bylinka, kde jsem byla taková „holka pro všechno“. Zpívala jsem vokály, sem tam i něco sólově, hrála na percussion - a hlavně - objevila jsem folk. Já jsem nikdy vlastně neinklinovala k populární hudbě. Odjakživa mě přitahovaly šansony a zejména ty od Hany Hegerové. Potřebovala jsem, aby písnička měla nějakou hlubší myšlenku, aby v ní byly emoce, které můžu vyjádřit. Proto jsem i na soutěžích typu „Talent“ zpívala šansonový repertoár, a díky tomu jsem ani neměla moc velkou šanci na úspěch. Byla 80. léta a šanson byl a stále je okrajový, a navíc v té době ne příliš žádoucí žánr. Přesto jsem při poslední mé účasti v soutěži postoupila do krajského kola, kterého jsem se ale nezúčastnila, protože jsem dala přednost státnicím na vysoké škole. Pak přišly Plejády, a to už bylo úplně něco jiného. Byla jsem sólová zpěvačka a zpívala jsem písně od olomouckého autora Ladislava Dobeše. A hlavně – byly to koncerty, takže pro mě nová a velmi cenná zkušenost. Stejnou zásadní zkušenost jsem získala i v olomoucké skupině EQ6 v oblasti taneční a populární hudby.
Přitom jste stihla vystudovat český jazyk a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Proč právě tento obor? Uvažovala jste o tom, že byste se mohla věnovat i pedagogické činnosti?
O pedagogické činnosti jsem nejen uvažovala, ale také jsem jako učitelka na Základní škole ve Velkém Týnci pět let pracovala. Učila jsem hudební výchovu na celé škole a k tomu ještě český jazyk. Volba vysoké školy byla logickým vyústěním mého životního nastavení, což byla láska k hudbě a českému jazyku. A učitelské geny mám v sobě po rodičích. Nicméně hodí se mi to i při koncertní činnosti. Nejeden zpěvák byl původním povoláním učitel. Prozradím ještě, že učím i teď, a to nejen soukromě. Je to činnost, která mě kromě koncertování také velice naplňuje.

Co vás přivedlo k tomu, že jste stála v roce 1991 spolu s Miroslavem Chytilem a Jaromírem Pospíšilem u zrodu hudební skupiny SYRINX, v níž nejen stále působíte, ale jste také její manažerkou?
Kapelu SYRINX založil Miroslav Chytil, můj pozdější manžel. I tohle vyplynulo přirozeně z našeho společného zájmu. Mirek hrál v kapele Plejády na klávesy, zpíval a hudba také byla a stále je důležitou součástí jeho života. Jaromír Pospíšil, kytarista, byl zrovna volný, a tak slovo dalo slovo a postupně vznikla kapela SYRINX. Hráli jsme na plesech, zábavách, svatbách, později jsme přibrali saxofonistu, Mirek z kapely odešel a po nějaké době přišel další klávesák a skvělý zpěvák Honza Šulista, vyměnili se saxofonisté… kapela hrála aktivně cca 30 let. V současné době vystupuje kapela pod názvem SYRINX BAND a jejími členy jsou profesionální hudebníci. Změnil se i způsob hudební produkce – dříve jsme hrávali na tzv. „základy“ – teď je to skutečně živá kapela se vším všudy. Nejraději hrajeme na plesech a společenských akcích.
Stala se z vás všestranná zpěvačka, která koncertuje po celé ČR. Vaší srdeční záležitostí jsou ale šansony. „Šansony jsou mému srdci nejbližší. Je to má celoživotní láska.“ Jsou vaše slova. Zpíváte také písně z repertoáru Hany Hegerové. Čím vás šanson tak zaujal? A máte, kromě Hany Hegerové, ještě další oblíbené šansoniérky?
To slovní spojení „všestranná zpěvačka“ nemám moc ráda, i když jsem ho sama použila na mém webu danach.cz. Šansony – nebo spíše bych řekla písně, které mají obsah, příběh, jsou o pocitu, emocích – jsou mi blízké právě tím, že mohu vyjádřit svůj pocit, postoj, životní pohled prostřednictvím písně a hudby. Je pro mě důležité, aby hudba a text se doplňovaly. Písnička se mnou musí rezonovat, ale to neříkám nic nového. Myslím, že každý zpěvák, interpret chce zpívat to, co s ním rezonuje. Kdyby to bylo jinak, nebyl by v projevu autentický. Písně z repertoáru Hany Hegerové – zejména ty starší – mají vše, o čem mluvím. Znám je celý život, provázely mě nejedním životním obdobím. Pak jsem na ně nějakou dobu zapomněla a vrátily se mi cca před devíti lety. Se vší pokorou musím říct, že mám někdy pocit, jako by ty písně byly napsány pro mě… např. „Co mi dáš …“ – tam je všechno, čemu věřím. Kromě písní z repertoáru Hany Hegerové mě v současné době velice oslovuje dvojice Alex Anders a Alena Antalová. Alexovy písně jsou úžasné … Dovolila jsem si zařadit do repertoáru píseň „Nanečisto“, protože jsem neodolala. Škoda, že pan Alex Anders nenarazil při hledání zpěvačky na mě … (smích). V raném mládí jsem hltala životní příběh Edith Piaf, ale myslím si, že ve výrazu a pěveckém projevu stále u mě vyhrává Hana Hegerová.

Také vystupujete spolu s Liborem Pantůčkem s koncertním pořadem muzikálových melodií nazvaném “Život je kabaret”. Jak se vám zpívají muzikálové písničky?
Pořad „Život je kabaret“ je myšlen tak, že já zpívám tklivé muzikálové melodie a potřebuji někoho, kdo publikum rozesměje. Byl to léta Libor Pantůček, ale teď navazuji spolupráci s Jiřím Werichem Petráškem, vystupoval se mnou Petr Martinák a může to být i někdo jiný. Muzikálové písně si vybírám podle stejného kritéria. A vlastně si tak opět dělám radost. Vybírám písně, které se mi líbí, které se mnou rezonují. Teď připravuji další program, který bude sestaven pouze z písní, které mám ráda napříč žánry. Bude to směs šansonů, muzikálových melodií ale i původních písní, které jsou z dílny Lenky Markové, autorky „Bodláku“.
Vedete vlastní Hudební a uměleckou agenturu ARTUM. A vystupujete spolu se saxofonistou Vadimem Šiškovem a pianistou Martinem Smutným v uskupení ARTUM TRIO a hrajete jazzové standardy po klubech, kavárnách jako i lázeňských zařízení. Čím je vám blízký jazz?
ARTUM TRIO hraje jazzové standardy v komorní úpravě. Jazzová hudba je pro mě novou zkušeností. Zapletla jsem se trochu se swingem – zpívala jsem se zpěvákem Richardem Adamem (bude znám zejména starší generaci, byl to vrstevník Josefa Zímy, Yvety Simonové a dalších zpěváků). Díky Richardovi Adamovi jsem si zazpívala s velkými bigbandy – v roce 2009 jsem se účastnila veřejné nahrávky s Bigbandem Českého rozhlasu, který řídil Václav Kozel a později jsem si zazpívala i s Bigbandem Gustava Broma … Mít za sebou velký orchestr je opravdu zážitek, ale pro mě je stejným zážitkem i varianta komorního provedení. Vždy je pro mě důležitý kontakt s hudbou, kolegy muzikanty a samozřejmě s publikem.

V letošním roce v České dvanáctce v Českém rozhlase Dvojka vaše písnička „I bodlák může kvést“ získala ocenění Platinová dvanáctka. Čím je pro vás hudba dnes? Zkusila jste si sama napsat a složit písničku?
Písnička „I bodlák může kvést“ získala ocenění „Platinová dvanáctka“ – byla v hitparádě Česká dvanáctka 19 týdnů a z toho 12x na první pozici. Písničku napsala Lenka Marková a ke mně se dostala přes mého pianistu Radima Linharta. Okamžitě mě oslovila a jsem ráda, že oslovila i posluchače Českého rozhlasu Dvojky. A čím je pro mě hudba? Hudba je náplň mého života, je to věrná přítelkyně. Chci zpívat dál šansony Hany Hegerové, ale ráda bych se posunula také k původním písním, proto hledám autora, který by mi napsal píseň s velkým “P”. Já si ji pro sebe - aspoň zatím - napsat neumím. Budu dál spolupracovat s Lenkou Markovou, protože její písně se mnou neskutečně souznějí, i když to nejsou přímo šansony. Pokračuji v nahrávání dalších písní od této autorky, chci je vydat na CD, takže se mají posluchači na co těšit.
Co vám říká slůvko relax? Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?
Samozřejmě odpočívám a ráda. Miluji léto, vodu, slunce, pohyb, cestování, dobré jídlo a pití a také posezení s přáteli. Je pro mě důležitý kontakt s rodinou. Občas jen tak sedím a srovnávám si myšlenky … relaxuji i za volantem. Nevadí mi jezdit dlouhé trasy, přemýšlím si nad svými věcmi, zastavím se na kafe, někam jedu a přitom odpočívám …
Dana Chytilová:
- Narodila se 10. 12. 1964.
- Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.
- Koncertní činnost: šansonový recitál „Pocta Haně Hegerové“, ARTUM TRIO – jazzové standardy, písně a host „Život je kabaret“ s muzikálovými melodiemi, připravuje písničkový pořad „To mám tak ráda“ – směs nejoblíbenějších písní, muzikál, šanson, jazz …
- Má Hudební a umělecká agentura ARTUM (www.artum-ol.cz)
- Více informací na: www.danach.cz.
Zdroj foto: archiv Dany Chytilové
| < Předchozí | Další > |
|---|





Zatímco její první kniha se jmenuje Tajemství snů a jak ho rozluštit, která vyšla v minulých dnech, její další připravovanou publikací by měl být tentokrát - román. To o sobě v následujícím rozhovoru prozradila Taťána Kročková, zá...
Drsná, provokativní, dráždivá, zhýralá. A také něžná, milující, pokorná a obětující se. Taková je poezie Věry Orzághové, v literárním světě známé pod uměleckým pseudonymem Vorona. Autorka v básních prož...
Letní sezóna je v plném proudu a s blížící se polovinou prázdnin vrcholí přípravy na 95. ročník Jiráskova Hronova – jednoho z nejvýznamnějších festivalů amatérského divadla na světě. Od 1. do 9. srpna se mohou návštěvníci festivalu konajícího se v ma...
GEORGES MÉLIÈS (1861-1938) začínal jako pouťový eskamotér, předváděl na jevišti kouzelnické výstupy, promýšlel nejrůznější iluzionistické triky, konstruoval mechanismy automatů, které někdy připomín...