Kultura21.cz

Na flétnu hraje od čtyř let. Řadu let je sólistkou Virtuosi di Praga. S harfistkou Kateřinou Englichovou hraje v Duu SYRINX a s americkou varhanicí Dr. Kathleen Scheide v uskupení Due solisti. V současné době nejčastěji vystupuje flétnistka Žofie Vokálková, která je zakladatelkou dámského orchestru Queens of Classic, s triem Musica dolce vita po celé republice.

Vyrůstala jste v uměleckém prostředí. Dědeček byl sochař, oba vaši rodiče byli nadšenými amatérskými hudebníky. Maminka hrála na klavír a tatínek, který byl sochař a restaurátor, hrál na všechny dechové nástroje, a když se mu blížila čtyřicítka tak se přihlásil do hudebky a vás bral s sebou a ve třech letech vás začal učit noty. A ve čtyřech letech jste začala hrát na zobcovou flétnu a flétna se nakonec stala vašim osudem. Vás v dětství bavilo také modelování a také jste malovala. Přesto hudba zvítězila. Jak vzpomínáte na své první veřejné vystoupení, které jste absolvovala již v pěti letech, když jste se představila na zahájení Duškovy soutěže na pražské Bertramce?

Úplně si na svůj koncert na Bertramce nepamatuji, ale protože můj tatínek vše pečlivě fotil a dokumentoval, dochovala se fotografie, jak po návratu z koncertu spím ještě v koncertních šatičkách a bundě na židli u domovních dveří.

Láska ke flétně vás dovedla na Pražskou konzervatoř, kterou jste absolvovala v roce 1992 ve třídě prof. Františka Matolína. Před revolucí jste byla na zkušenou ve Francii, kde jste hru na flétnu studovala u prof. Christiana Lardé a pak u Jamese Galwaye. Co vám tyto studijní pobyty daly? Jak vás ovlivnili tito přední flétnisté?

Na pana profesora Malotína vzpomínám velmi často, vedle rodičů byl člověkem, který mne nejvíce ovlivnil. U prof. Lardé jsem byla několikrát, poprvé ještě před revolucí na masterclassu na jihu Francie. Jeli jsme s tatínkem Wartburgem a oba jsme měli pocit, že jsme se ocitli na jiné planetě nebo ve filmu. Nádherné prostředí a příroda Provence, intenzivní hodiny s panem profesorem, neskutečně dobré jídlo. Určitě stojí za zmínku nové zkušenosti s komorní hudbou a všude v dosahu spousta notových materiálů, o kterých by se nám tehdy v Čechách mohlo jen zdát. Tím pádem jsem hodně času prostála i u kopírky. James Galway je legenda, byl vždy v rozzářené náladě a bylo obrovským zážitkem a motivací stát před ním, nechat se opravovat, a když něco předváděl, hltat jeho nezaměnitelný zvuk.

Koncert pro ČF v Sále Bohuslava Martinů

Řadu let jste byla první flétnistkou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 1990 jste sólistkou Virtuosi di Praga. Vystupujete v Duu SYRINX s harfistkou Kateřinou Englichovou a v současné době nejčastěji vystupujete s triem Musica dolce vita po celé republice. S americkou varhanicí Dr. Kathleen Scheide, hrajete v uskupení Due solisti. Vystupujete po světě a setkala se tak s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste si ráda zahrála?

Těch jmen by bylo určitě mnoho. Určitě první mne napadne Mstislav Rostropovič, který vystupoval mnohokrát s orchestrem Virtuosi di Praga. Pokud byly na programu Rokokové variace P. I. Čajkovského, kde je těžké flétnové sólo spolu s violoncellem, vždy se při nástupu před orchestr rozhlédl a zahlaholil: „Ano, Sofiiia je tady, můžeme hrát!“ Jednou jsem v italském divadle, zabloudila a omylem jsem vstoupila do jeho šatny. Zeptal se, zda nespěchám, nalil mi čaj a vyprávěl mi historky z cestování. Ráda vzpomínám na začínajícího José Curu, legendárního René Kollo, s FOK bych jmenovala řadu světových dirigentů. A pokud bych si mohla přičarovat nějakého umělce pro spolupráci, tak by to byl houslista Nemanja Radulovic nebo Cecilia Bartoli.

V dlouhodobém projektu mapujete tvorbu žen skladatelek a také jste založila dámský orchestr Queens of Classic. Máte sama nějakou oblíbenou skladatelku, jejíž díla ráda hrajete?

Moje vášeň pro tvorbu žen skladatelek začala z impulzu Elišky Haškové-Coolidge, která mne oslovila pro půl recitál v Senátu s podmínkou, že na programu budou jen skladatelky. Nejdříve jsem měla pocit, že ženy snad vůbec nepsaly. Potom jsem začala procházet dějiny hudby a jména skladatelek začala vyskakovat. Sbírala jsem notový materiál po celém světě, nejvíc skladeb mám z USA. V mém archivu najdete skladbu královny Marie Antoinette nebo Anny Boleynové, ale i mnoha francouzských impresionistek nebo Almy Mahler nebo Vítězslavy Kaprálové. Z českých ráda uvádím skladby své kolegyně harfenistky Zbyňky Šolcové. Orchestr vznikl jako součást projektu, dámský orchestr je atraktivní pro oko, a pokud i výborně hraje, je to skvělá kombinace.

Manžel Jan a synové Alfréd a Felix

Za své umění jste obdržela řadu ocenění – jako je např. 1. cena v mezinárodní soutěži Concertino Praga, Cena hlavního města Prahy. Stala jste se první Evropankou, která v roce 2000 získala Special Prize v prestižní soutěži Web Concert Hall Competition v New Yorku. V roce 2013 vám byl udělen titul Žena regionu středočeského kraje za váš dlouhodobý přínos v oblasti kultury. Co to pro vás znamená?

Já jsem od povahy „soutěživá.“ V době studií představovaly soutěže vždy nějaký repertoárový plán, který se musel k nějakému datu dokončit. Cena z New Yorku byla pro mne opravdu významná, protože natočení CD Šesti koncertů Antonia Vivaldiho bylo velmi náročné a spolu s členy České filharmonie jsme si práci na této desce velmi užili. Žena regionu je titul, který mne velmi potěšil a samozřejmě mi dál pomáhal a pomáhá v prosazování dalších kulturních projektů. A co pro mne soutěže znamenají dnes? Že jsem přeskočila na druhou stranu barikády a často zasedám jako porotce. Myslím, že dokážu být jako porotce hodně empatická díky zkušenostem ze soutěžení.

Jste pravidelným hostem Adventních koncertů pořádaných Českou televizí. Vedete také mistrovské kurzy. Co vás přivedlo k Adventním koncertům? A sledujete kariéru absolventů vašich mistrovských kurzů? Jaký je zájem o hru na flétnu u dětí a mladých lidí?

Poprvé jsem vystoupila na Adventním koncertu ČT jako sólistka Virtuosi di Praga přibližně před 20 lety, právě s jednou částí z Vivaldiho flétnového koncertu. A od té doby jsem měla možnost vystoupit mnohokrát v různých nástrojových kombinacích. Vždy je to adrenalin, protože vše co zazní, už neopravíte. Ale vždy se moc těším. Se studenty jsem v kontaktu, i s těmi zahraničními, někdy konzultujeme repertoár, někdy nějaký technický problém. Sleduji úspěchy na soutěžích… Flétna a myslím vůbec zájem o hudební vzdělávání opět roste. Možná i proto, že ze základních škol mizí výuka kreativních předmětů jako hudební a výtvarná výchova.

Musica Dolce Vita

V soukromí jste maminkou dvou synů, které to táhne k herectví a oba hrají např. v úspěšném seriálu Ulice – starší Alfréd roli Štefana a mladší Felix roli Vojty Marečka. Jak se vám daří sladit své časově náročné povolání s neméně náročným posláním maminky? Vaším manželem je dirigent Jan Šrámek. Hrajete také pod manželovou taktovkou?

Tak v současné době je ta logistika velmi náročná, starší syn Alfréd vedle herectví studuje Zahradnickou akademii obor ovocnář, vinař a mladší Felix končí první stupeň základní školy, kterou studuje individuálně a hodně natáčí. Samozřejmě to obnáší stálé učení textů a spoustu logistiky. K tomu se zabývá cvičením shaolin a hraje na kytaru. Já mám hodně večerních koncertů po celé republice, tak někdy vytvořím domácí plán co…kdy… a doufám, že se všechno zdaří… S manželem se na podiu pravidelně, již mnoho let, potkáváme na vánočním koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina 25. 12., a také mu pomáhám s Akademickým orchestrem ČVUT. Akademický orchestr ČVUT mám moc ráda proto, že studenti vysokých škol náročných oborů chodí pravidelně relaxovat do orchestru a již to funguje jako jakási „arteterapie“ 18 let.

Felix Šrámek s Markétou Stehlíkovou v seriálu Ulice

Čím je pro vás hudba? Jaká jste v soukromí hudební fanynka? Máte oblíbený žánr nebo zpěváka? Nebo dáváte spíše přednost tichu a přírodě?

Hudba je součástí mého života. Pokud nehraju sama, pouštím si rádio v autě. Alfréd s Felixem mě pravidelně vzdělávají v nejnovějších stylech a pouští mi poslední hity nebo se snažíme společně vytvářet základy pro rap. Ale do lesa jdu moc ráda a hlavně s Felixem si často užíváme ticho hladin rybníků při rybaření.

Díky své práci často vystupujete v zahraničí? Kde vás to nejvíce zaujalo? Patříte k lidem, pro které je jejich profese také koníčkem?

Vždy jsem se báječně cítila v Japonsku. Cestuji obecně moc ráda. Myslím, že všechny obory umění, aby přinášely opravdu další zážitek pro posluchače nebo návštěvníky výstav a galerií, musí být neoddělitelnou součástí života umělce. Nápady a inspirace, které je potřeba rozvinout, nemají „pracovní dobu.“

Žofie Vokálková:

• Narodila se v roce 1971 v Praze.
• Hru na flétnu vystudovala na Pražské konzervatoři, kterou absolvovala v roce 1992 u prof. Františka Malotína. Ve studiu pokračovala ve Francii u prof. Christiana Lardé a na mistrovských kurzech u Jamese Galwaye.
• Je držitelkou několika ocenění jako např. první cena z rozhlasové soutěže Concertino Praga, třetí cena v Mezinárodní soutěži Pacem in terris v Německu, Cena hlavního města Prahy z Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, Special Price na soutěži Web concert Hall Competition v New Yorku (2000), Žena regionu Středočeského kraje (2013).
• CD - Šest koncertů Antonia Vivaldiho, Mosaique for golden flute, Mozart in Prague, Moments Poetique, Jewels of Czech Music, Advent Calendar, Music of the Queens, Jatamansi, Martinů chamber works, Café créme.
• Manžel, dirigent Jan Šrámek a mají dva syny – Alfréda (2006) od roku 2020 hraje v seriálu Ulice roli Štefana, zahrál si v také seriálech – Temný kraj, Ochránce, anebo v zahraničních seriálech – Carnival row nebo Wheels of time a Felixe (2013) v seriálu Ulice hraje od roku 2018 roli Vojty Marečka, zahrál si také v minisérii Božena, filmu Rašín a hraje na harfu a kytaru.

Vice informací: www.zofievokalkova.cz

Fotografie: autor Jan Šrámek a archiv TV Nova