Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Po rozhovoru s režisérem Jiřím Sádkem vám přinášíme další týkající se filmu Aneta. Tentokrát jsme vyzpovídali herečku Anetu Kaluža Klimešovou ztvárňující právě Anetu. Jaké to v ní zanechalo dojmy a co by si ráda zahrála příště?

Tento rozhovor se týká filmu Aneta, kde hrajete právě roli Anety. Jak jste se k tomuto filmu dostala?

Tak, jak se má – skrz pozvání na konkurz do agentury G. Dorantové, kde jsem se také poprvé potkala s produkčním týmem a režisérem dokumentu Aneta.

A váhala jste, jestli tuto roli vzít, nebo jste byla hned rozhodnutá? Co se vám v této souvislosti honilo hlavou?

Neváhala jsem ani chvíli. Na konkurzu nám bylo všem řečeno, že nejdeme do klasického projektu, který vzniká na základě napsaného scénáře, ale do citlivého reálného příběhu, který se náš může dotknout.

Samotný konkurz ve mě zanechal hluboký dojem a když jsem jela z Prahy domů, volala jsem kamarádce, že i kdyby to nevyšlo, tak to stálo za tu cestu.

Jak jste to měla se samotným případem? Znala jste jej, nebo si o něm něco zjišťovala?

Znala jsem ho z podcastu, který jsem slyšela pár měsíců před pozváním na casting. Dost se nás dotkl, když jsme ho poslouchali při cestě na dovolenou. Pamatuji si, že jsem o příběhu Anety přemýšlela ještě pár dní na dovolené. Nemohla jsem to pochopit, byla jsem naštvaná a zmatená.

Jedná se o vážné téma a rozhodně důležitou roli. Byla to pro vás velká výzva? Proč ano, nebo ne?

Vlastně jsem netušila, do čeho jdu. Nikdo neposlal scénář, nebo snad průběh toho, co se bude dít, takže když jsem přišla do haly a viděla maketu bytu, kde se to stalo, fotky, seznámila se s forenzním psychologem a bylo nám řečeno, co budeme točit pochopila jsem, že to bude náročný den.

Největší výzvou bylo natáčení smrti Anety s umělou krví, kterou jsem cítila, jak se rozlévá pod mikinou. Když jsme natáčení dokončili, nemohla jsem chvíli pokračovat. Bylo to až moc reálné.

Hrálo podle vás i nějakou roli, že jste podobného věku jako Aneta? Nebo vnímala jste to proto o to silněji?

Určitě ano. Vybírali nás i podle vzhledu, abychom tak trochu s Anet byly podobné. Když náš ještě oblékli do podobného oblečení, jen to umocnilo celý pocit. Navíc… Pořád mě děsí má fotka na plakátu, která sedí i s jménem na plakátu.

Osobně si to nedovedu představit a zajímalo by mě, má taková postava i celkově ten film vliv na psychiku? Působil na vás nějak?

Ano. Když jsem odjížděla vlakem domů, plakala jsem a trvalo pár dní, než to bylo úplně v pořádku. Psala jsem režisérovi ještě přímo z vlaku dlouhou děkovnou a emocionální zprávu. Natáčení scény smrti několikrát po sobě a všechny ty reálie kolem udělali své se všemi.

Měla jste pak například dojem nebo potřebu se po natáčení a práci na Anetě nějak odreagovat a odpočinout si?

To už si moc nepamatuji ale jsem si jistá, že mi pomohlo divadlo, kde jsem mohla zase hrát jiné role a uvědomit si, že je to má práce, kterou miluji.

A jak se vám spolupracovalo s tvůrčím týmem? Byla zde dobrá atmosféra, nebo ji také ovlivňovalo náročné téma tohoto kusu?

Tým byl skvělý. Vytvořili atmosféru, která nebyla nepříjemná, ale nebyla ani protipólem tématu. Můžu s jistotou říct, že všichni lidé z týmu z mého pohledu fungovali skvěle jak měli a byli vždy nápomocní. Po scéně smrti jsme všichni nemohli najít slova. Když se díváte na to místo na zemi, kde je červená kaluž a mikina nasáklá umělou krví…. Všichni jsme cítili tíhu okamžiku.

Je něco, co vás práce na tomto filmu naučila? Co vás obohatilo a cítíte se za to vděčná?

Jsem vděčná, že jsem potkala všechny lidi z týmu a těšilo by mě, kdybych s nimi mohla zase někdy spolupracovat. A naučilo mě to zase něco více o tom, jak to vlastně s tím herectvím před kamerou je.

Řekněte nám ještě, kdo by si podle vás neměl tento film nechat ujít?

Neměl by si jej nechat ujít nikdo. Není to film o senzaci. Je to příběh mladé, krásné a usměvavé dívky, která nějakým způsobem přišla o život. A ať už to bylo jakýmkoliv způsobem, nemělo se to stát. Třeba když uvidíme tento příběh, budeme si více všímat okolí a toho co se kolem nás děje a pomůžeme si navzájem.

Jste spíše divadelní herečka, tak jak na vás zapůsobila práce na filmu? Budete s ním pokračovat, nebo zůstanete věrná divadlu?

Jsem věrná divadlu, ale ráda bych více přičichla k filmu. Práce před kamerou mě moc baví a ještě víc, když má smysl a určité “poslání”. Tyhle projekty jsou pak radostí a přínosem.

A jak to máte obecně s rolemi? Lákají vás spíše vážnější nebo komediální role?

Ty jo, to asi nedokážu říct. Mám ráda komedie – bavilo by mě zahrát si v sitcomu, miluju černý humor a ironii. Na druhou stranu pracovat na vážné roli, která by měla rozsah celovečeráku je mým snem. Projít si rolí od A až do Z. Takže obojí! Dejte mi vše.

Máte v tomto ohledu nějaký sen, nějakou roli, co si moc chcete zahrát?

Bavila by mě role historická, třeba 40. léta. Typově bych se do tohoto období myslím hodila a bavilo by mě se převtělit a zahrát si ženu v té době.

Protipólem je pak touha si zahrát v komediálním seriálu. Mým oblíbeným příkladem je The Office nebo mockument – Co děláme v temnotách. Miluju bizarnost a tento typ humoru je těžké udržet, aby fungoval.

Na závěr vás poprosím o nějakou pozvánku pro naše čtenáře. Kde vás mohou vidět? Co by si neměli nechat ujít?

Pozvánka směřuje určitě k dokumentu Aneta. To je má nejdůležitější pozvánka.

Pokud chce divák do divadla – ráda vás uvidím v Národním divadle Moravskoslezském na kterémkoliv představení, které hraji. Všechny je mám moc ráda a doporučím bez studu.
A snad brzy – budu zvát i k dalším počinům.

Děkuji moc za rozhovor a těším se do kina.

Zdroj foto: Donart film