Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Zpívá, hraje na housle, skládá hudbu a píše písničky. K tomu působí jako architektka a také je maminkou dvou malých dětí. V současné době připravuje své debutové album a 13. srpna s rodinnou kapelou Věneband vystoupí Jana Věnečková na koncertu u Smetanova domu v rodné Litomyšli.

Na housle hrajete od dětství, a jak sama říkáte, nikdo vás nenutil a vybrala jste si je sama. V jednom rozhovoru jste řekla: „Můj dědeček, tatínek i bratranec na housle hrají a mně se to vždy moc líbilo.“ A tak jste od první třídy ZŠ začala navštěvovat ZUŠku. A co další zájmy, co vás ještě bavilo?

Je to přesně tak, jak říkáte. Už od mala mě lákalo hodně různorodých koníčků. Hudba tvořila většinu v mém volném čase (sólové housle, houslové trio, komorní orchestr, sólový zpěv, sbor, hudební improvizace). Kromě hudby mě hodně lákalo výtvarno, tak jsem tvořila keramiku, sochy, chodila na výrobu šperků, kreslení – z toho asi později vzešlo to, že jsem šla studovat architekturu. Přirozeným propojením hudby a pohybu byl pro mě tanec, na který jsem chodila až do maturity a vlastně i dramatický kroužek. A jako malá jsem ještě chodila cvičit do Sokola.

Foto: Michal Kubala

Již v devíti letech jste začala skládat písničky a na svém kontě máte třikrát vítězství v hudební soutěži Dětská porta v kategorii sólistů od 15 do 18 let. Také máte za sebou úspěchy z dalších festivalů jako Folkový kvítek nebo Brány. Co vás přivedlo v tak raném věku ke skládání písniček? Ke svým písním si také píšete texty. Co vás inspiruje při psaní a skládání? Máte první text a pak hudbu nebo spíše naopak, nejdříve hudbu a pak k ní text?

První písničku jsem napsala v devíti a asi to přišlo přirozeně s potřebou vyjádřit své já. Postup skládání je pokaždé jiný. Častěji jako první vznikne hudební základ – buď si broukám nějakou melodii, nebo si sednu ke klavíru a napadne mě harmonie. Jindy si zase spontánně píšu nějaké úryvky textů, které následně rozepisuji do delšího textu písně společně s nasazováním do hudby. Inspirací mi je nejčastěji základ našeho bytí a to láska ve všech jejích podobách – mateřská, milenecká/partnerská, k přírodě, ke světu, k sobě samé, zkrátka je prostoupená vším a proto je mi velkou inspirací.

Foto: Tereza Jiroušková

Housle jsou stále vaší velkou láskou, i když umíte hrát také na klávesy a mandolínu. A sama říkáte: „Miluju hudbu, zpívající a s houslemi v ruce se cítím kompletní.“ Platí to stále?

Platí to stále a jsem si jistá, že se to nikdy nezmění. Housle už se pro mě staly jen prodloužením ruky a součástí mě. Hrát na ně je pro mě stejně přirozené jako mluvit. (někdy možná i snazší). (smích). Aktuálně natáčím debutové sólové album s výborným producentem a mně velmi blízkým člověkem Yardou Helešicem. Každá vteřina ve studiu je nepopsatelným prožitkem a radostí. Hudba je opravdu něco, bez čeho si nedokážu představit život.

V roce 2003 jako společný projekt vašeho tatínka Josefa Věnečka, vás a vaší sestry Ivy vznikla skupina Věneband, která v roce 2012 vydala album Všem králům. Jaké to bylo vy tři spolu na scéně? Hrajete stále spolu? Pokud ano, kde vás mohou posluchači vidět a slyšet?

Tohle společné rodinné hraní je něco tak speciálního, že nám přineslo nespočet hezkých zážitků. Nás tři na každém koncertě doprovázela maminka, bez které by to vůbec nešlo, takže to ani nevnímám tak, že jsme byli se ségrou a tatínkem na scéně ve třech, ale vlastně jsme byli v tomto nerozlučná čtyřka. Z nostalgie si stále jednou dvakrát do roka zahrajeme veřejně. V nejbližší době nás čeká již tradiční koncert v naší rodné Litomyšli u Smetanova domu ve středu 13. 8. I u nás doma často vytáhneme nástroje, abychom si zazpívali s mými dětmi. Hudební rodina se přirozeně rozrostla i o mého partnera, který je kytarista. Takže při společném hraní vždycky vzpomínám na ty krásné okamžiky, kdy jsme hráli doma s mým dědečkem napříč třemi generacemi.

Foto: Jan Nožička

Spolupracovala jste s dalšími hudebními kapelami a od roku 2022 jste součástí kapely My3.avi. Jak vznikla vaše spolupráce a jak se vám s kapelou vystupuje?

Součástí kapely jsem se stala velmi nenápadně a přirozeně. Nejdřív jsem kapele půjčila mandolínu na natáčení desky, následně se mě zeptali, jestli bych jim nechtěla nazpívat nějaké vokály. Pak se blížil koncert, tak jsme ve zkušebně vokály zkusily zařadit i do starších písní, že si s nimi zahostuju, souběžně s tím jsme si navíc padly do oka s mým současným mužem Jakubem z kapely, se kterým se nám během koncertování narodily dvě děti a tak se celý příběh s My3.avi rozeběhl. Současné žití My3.avi je bohužel hořkosladké, letos točíme nové album s již zmíněným Yardou Helešicem a máme z tvorby nové hudby velkou radost. Teď ale nastala doba zahalená do smutku, protože náš kamarád, basista kapely Ondra Vocilka tragicky zahynul. Ale už jen pro něj desku dokončíme, protože na ni mimochodem nahrál fenomenální baskytaru.

Foto: Jiří Štarha

Nejen hudba patří k vašemu životu, ale je to i architektura. Nikdy jste neuvažovala o studiu hudby?

O studiu hudby jsem vlastně uvažovala celkem vážně. Mám ale pocit, že mě od toho rodina odrazovala, protože měli strach z nejistoty takového povolání. Ale vše dopadlo přesně tak, jak mělo. Hudbou se částečně také živím i tak a architektura je k ní vlastně ideálním balancem.

Sestry Věnečkovy/ Nová spirála

Na čem v současné době jako architektka pracujete?

Nyní jsem hlavně maminkou, protože máme dvě malé dětičky. Ale u architektury je práce na projektech na několik let, takže před otěhotněním jsem dokončila několik projektů rodinných domů a ty se během let s dětmi postupně realizují a já na to s radostí dohlížím. Jinak ještě aktuálně s mojí sestrou (také architektkou) pracujeme po úspěšném obdobném projektu v divadle Spirála na navigačním systému Průmyslového paláce na pražském Výstavišti.

Jste houslistka, zpěvačka a architektka. Čím vás vaše profese stále naplňují? Je těžké je od sebe oddělit?

Obě profese mě naplňují hlavně samotným kreativním procesem, který mě často pohltí a nevnímám pak ani čas. Nijak se je ani nesnažím od sebe oddělit. Mají toho hodně společného, jen si vezměte: autorské psaní písničky a architektonická studie jako základní pilíř díla, dále aranžování písní a tvorba detailní projektové dokumentace, následně už vznik samotného „produktu“ tedy natáčení písní ve studiu a realizace stavby – prostě krása!

Umíte odpočívat? Jen tak nic nedělat? Co vám říká slůvko relax?

Jen tak nic nedělat jsem se naučila až s dětmi. A to rozhodně nemyslím tak, že je mateřství pohodová dovolená (smích). To nic nedělání bylo myšleno tak, že s dětmi se najednou zastavím a děláme pouze jednu krásně obyčejnou činnost klidně celou věčnost a nic okolo neexistuje. Je zázrak, nad čím se dokáží radovat a já se od nich každý den tolik naučím.

Foto: Jana Kolářová

Jana Věnečková:

• Pochází z Litomyšle.
• Vystudovala architekturu (Ing. arch.)
• Hudbě se věnuje od devíti let.
• Sestra Iva se rovněž věnuje hudbě, hraje na klavír a saxofon a zpívá a také se věnuje architektuře.
• Je maminkou dvou dětí, s partnerem pak doma vychovávají celkem děti tři.
• Více informací na: www.janaveneckova.cz.