Ivan Lupták: "Jako bych složil metrák uhlí…"

Ivan Lupták: "Jako bych složil metrák uhlí…"

Tisk

Klb rvacu Ivan Luptak 200Rozhovor s hercem Ivanem Luptákem, interpretem audioknihy Klub rváčů. Ivan Lupták vystudoval DAMU, ve studentském divadle Disk hrál v absolventském představení Kazimír a Karolína (Öden von Horváth, 2010). Ve Viole účinkoval v pořadu Staročeské vánoční hry. Na konci čtvrtého ročníku DAMU v roce 2010 přijal nabídku stát se členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí. Jeho filmovým debutem byla hlavní role ve filmu Anglické jahody (2008), hrál v televizním filmu Villa Faber (2011), v pohádce Micimutr (2011) a v seriálech jako Vraždy v kruhu (2015) nebo V.I.P. vraždy (2016).

Jaké pro to vás bylo, vyprávět kultovní Klub rváčů?

Dosud jsem neměl s podobným projektem zkušenost, takže pro mě to bylo ohromně přínosné. Velice dobře se mi spolupracovalo s režisérem Michalem Burešem. Občas nastaly momenty, kdy jsem se natolik ponořil do textu, až jsem se dostal do takového zvláštně meditativního stavu, že jsem vůbec nevnímal okolní svět. Bylo to úžasné, i když jsem někdy odcházel ze studia s pocitem, že jsem složil metrák uhlí. Je to dobrý pocit.

Znal jste knihu nebo filmovou adaptaci už před tím, než jste byl osloven s nabídkou audioknihy?

O Klubu rváčů jsem věděl a viděl jsem ústeckou dramatizaci Činoherního studia, ale že bych to znal do té doby důkladněji, to ne. Dokonce jsem neviděl ani filmovou adaptaci, tu jsem si ji záměrně chtěl pustit až poté, co audioknihu dočtu, abych jí nebyl ovlivněn.

Jak se vám pracovalo s Palahniukovým textem, který je poměrně specifický?

Zas to není básnický text, pořád je to próza. Asi nejtěžší bylo vystihnout tu atmosféru. Mnohdy jsme se oprostili od soustředění na technický popis situace a šlo čistě jen o výraz. Někdy se stalo, že jsem danou část zvláštně proplul, ani jsem nevěděl jak – prostě jsem se dostal do takového transu, že jsem to zkrátka přečetl s určitou rychlostí a kadencí. Musím tedy říct, že s textem se mi pracovalo dobře.

Jak jste pojali vypravěče versus Tylera Durdena? Má každý z nich v audioknize jiný hlas, jinou dikci, polohu?

To ano. My jsme nad tím nakonec ani tolik nedumali, jak bude mluvit vypravěč a jak Tyler, ono se to tak nějak „udělalo samo“. Ale Tyler samozřejmě zní víc jako dominantní samec, zatímco vypravěč je člověkem, který se jím nechává smýkat a podléhá mu. Jen občas mu vzdoruje, ale nakonec ďábel v člověku stejně vyhraje…

Klub rvacu

A jak se vám líbila kniha a její téma coby čtenáři?

Musím se přiznat, že před tím, než mě oslovili jako interpreta audioknihy, jsem knihu nečetl. Ale je skvělá. Je tam spousta pasáží, ve kterých se člověk najde a pozná. Mnohdy to tedy šlo vlastně samo. Navíc jsem text četl postupně – vždycky jsem si důkladně připravil tu část, která se měla následně číst ve studiu, ale celou dobu jsem dopředu nevěděl, jak ten příběh vlastně skončí. Ten fakt, že jsem do poslední chvíle netušil, jak to celé dopadne, mi asi nakonec také hodně pomohl. Ovšem režisér to samozřejmě všechno věděl a měl pevnou ruku a výborně mě vedl.

Jaké jste měl režijní instrukce? Sedli jste si před natáčení s tím, že si vyjasníte co a jak?

Na začátku mi režisér naznačil, o co jde a o co by mělo jít. Co je zač ten vypravěč: že jde o člověka zmítaného systémem a společností; je to jedinec, který nechce zklamávat svoje okolí, že ho děsí, kdyby měl někoho – nebo sám sebe – zklamat. A od toho jsem se odpíchl. Ale často mi také řekl: „Teď je to na tobě. Ukaž mi, co si o tom myslíš.“ V tu chvíli se v člověku spustí jakási podvědomá reakce, a buď to vyjde a trefí se do té nálady správně, nebo ne a pak jsme se vraceli a zkoušeli to znovu, odjinud a hledali jsme cesty, kterými by se měl vypravěč vydat.

Co vám na tom všem připadalo nejobtížnější?

Nejtěžší byl asi ten začátek, kdy člověk přijde do studia a vlastně vůbec netuší, do čeho jde a jak to bude vypadat. Také jsem nikoho neznal, ani režiséra. Michal navíc dokáže být docela náročný a moc se s vámi nemaže, takže se člověk někdy až zalekne – ale nakonec je to všechno v dobrém slova smyslu, protože to funguje. Nejtěžší tedy bylo se na začátku rozjet, dostat se tomu textu pod kůži. Což se dělo až postupem času, ale jakmile do toho člověk pronikl, pak to zase šlo skoro samo. Jindy nastávaly fáze, kdy to výborně šlapalo a najednou jsem se zasekl třeba na jednom slově, nebo se jedna věta stále nedala pořádně přečíst.

Vzpomenete si třeba, kdy se vám to stalo?

Nejhorší byly pasáže, kdy vypravěč chodí dělat číšníka a do popisu se tím pádem přimíchává spousta francouzských názvů jídel. Trochu jsem se tedy pral s tím, abych je v té rychlosti líčení zvládl přirozeně vyjmenovat.

Klub rvacu Ivan Luptak

Jak se na četbu ve studiu připravujete?

S tím, na jaké slovo dát pořádně důraz nebo jaká je hlavní myšlenka ve větě, mi pomáhala moje učitelka jevištní mluvy z DAMU Eva Spoustová. Takže jsem měl poctivou přípravu. Děkuju, Evo!

Co byste vzkázal potenciálním posluchačům audioknihy?

Poslechněte si to, stojí to za to. Všichni jsme na tom nechali kus sebe.

Zdroj foto: OneHotBook


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Juraj Červenák: „Mí hrdinové nejsou žádní uhlazení rytíři v naleštěné zbroji. Krvácejí, potí se a chodí na záchod.“

juraj cervenak 200Juraj Červenák je jedním z nejuznávanějších spisovatelů fantastiky u nás i na Slovensku. Jeho knihy, příběhy o Roganovi, ale třeba i osudy Conana, se rychle dostaly do podvědomí čtenářů a došlo k jejich rychlé oblibě...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Zavzpomínejte na ikonu spirituálů Evu Olmerovou

200 olmerovaOrganizátoři akce Festival Evy Olmerové zvou všechny, kteří Evu Olmerovou měli a mají rádi, protože si tu vzpomínku zaslouží a splácíme jí tím dluh, protože společnost se k ní ve své době zachovala macešsky. Více přiblížil Martin Arden v to...


Literatura

Holubí mambo zasahuje

Holubimambo 200U příležitosti 66. narozenin amerického spisovatele C. D. Payna vydalo Nakladatelství Jota reedici jeho zběsilého díla Holubí mambo. Tak k letu a čtení připravit, teď!

 

...

Divadlo

Šestnáctá Flora nabízí desetidenní porci divadla

altCelkem osm scén bude hostit 16. ročník mezinárodního festivalu Divadelní Flora, který se tentokrát v Olomouci uskuteční 10. – 20. května. Tradiční nesoutěžní přehlídka divadelní tvorby českých i zahraničních soubor...

Film

Protiválečný, depresivní a emočně nabitý Lovec jelenů na DVD

lovec perexPři vyhlašování Oscarů za rok 1978 absolutně triumfovalo psychologické drama Lovec jelenů reagující na americký syndrom vietnamské války, které získalo hned pět sošek, včetně těch za nejlepší film a režii. I po šestatřiceti letech ...