Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

I když se Martha a Tena Elefteriadu těší z retrospektivního trojalba Zlatá kolekce, které koncem října vydal Supraphon, zdaleka nežijí jen minulostí. Dokládá to spousta jiných aktivit obou zpívajících sester řeckého původu stejně jako jejich současná koncertní činnost. Právě na koncertech představují zpěvačky, které se na scéně československé pop music prosadily začátkem sedmdesátých let minulého století, průřez svého bohatého a žánrově rozmanitého repertoáru. Kromě starých i novějších písní je na programu také řecká muzika, která slaví úspěch. Nejen o tom je rozhovor, který poskytla polovina dua - Martha Elefteriadu.

 
Jaký máte s Tenou s vašeho retrospektivního trojcédéčka Zlatá kolekce pocit a jaké jsou ohlasy?

S trojalbem Zlatá kolekce jsem spokojená. Výběr trval dlouho, ale nakonec jsme se smířily s tím, že se vždycky najde někdo, kdo se bude ptát, proč tam není ta a ta jeho písnička. Jsem moc spokojená i s grafikou, myslím, že je to barevně výstižné a vtipné. Ohlasy od lidí zatím velmi dobré!
 
Jsou tam písně, jejichž zařazení vám udělalo mimořádnou radost?

No radost... My jsme se na tom výběru podílely, takže jsme byly pořád u toho. Radost byla celá ta práce na této kolekci. A hlavní radost, že to vůbec vyšlo.

 
Celé trojalbum je pohledem zpátky. Nemrzí vás náhodou, jak to všechno uteklo, zejména ta vaše velká éra, která se datuje od šedesátých a sedmdesátých let?

Nejsem takový zoufalý staromilec, který se bude jen ohlížet, jak to kdysi bylo krásné, a jak je to pryč... Mládí, kde tě mám... (smích). Pořád zpíváme a pořád zažíváme zaplněné koncerty, vidíme rozzářené oči dnešního publika na svých vystoupeních a to nám nedává čas na nějakou pokojnou nostalgii. Jo, bylo to krásný... a teď je to taky.
 
Kdo ten váš úspěch způsobil. Je mi jasné, že typově i hlasově jste byly velké hvězdy, ale přesto musel být někdo, kdo vás "udělal". Byl to Aleš Sigmund? Jste s ním dnes v kontaktu?

Vůbec to nebylo tak, že by to někdo shora způsobil. Hezky jsme si ty začátky odehráli s kapelou Aleše Sigmunda a na stovkách koncertů ročně si vybudovaly posluchačské zázemí. V Alešovi jsme měly štěstí na inteligentního kapelníka, výborného skladatele, který nás zásobil písničkami a člověka, který uvěřil v náš talent a vsadil na nás. Ale začínali jsme všichni současně a rostli jsme spolu. V kontaktu jsme, i když poslední době spíš telefonickém.

 
Pamatuju si  vás z festivalů typu Bratislavská lyra, které jsem coby kluk sledoval. Co to tehdy znamenalo pro vás?

Tam nás poprvé vyslala gramofonová firma Panton, která si nás objevila a tak nás předvedla širší veřejnosti. A tím bylo vlastně hotovo. Lidi nás okamžitě přijali a nabídky pořadatelů se jen hrnuly na několik let dopředu. Pro nás to znamenalo, že jsme mohli přestoupit na profesionální dráhu.
 
Tenkrát bylo i neskonale více televizních hudebních či hudebně-zábavných pořadů, kde byli zpěváci hodně vidět. Dneska tomu tak není. To musí mrzet...

To je něco, co neovlivníme. Ano příležitostí se ukázat v televizi s písničkami je míň... To je škoda. Lidi si pak myslí, že už nezpíváme, když se neukazujeme v televizi. Po vystoupeních za námi chodí, a jsou šťastní, že nás vidí a slyší v plné energii...

 
Jak hodláte trojalbum propagovat? Budou koncerty, kde budete s Tenou zpívat přibližně to, co je na Zlaté kolekci?

Ano, některé už proběhly, například první křest trojalba se uskutečnil v říjnu v Brně v Divadle Bolka Polívky. Naše české hity doprovodila výborná skupina Professor a jako hosty jsme měly mladou, řeckou, rodinnou kapelu z Brna, Parea. Ti nás doprovodili v našem řeckém repertoáru. Na několika koncertech jsme už 3CD představily. Teď máme před sebou křest v Praze, konkrétně v Divadle Klub Lávka, což bude 1. prosince. Budou nás tam doprovázet dvě skupiny, česká a řecká, takže přípravy jsou v plném proudu.
 
Jak vlastně vypadá vaše současná koncertní činnost, jak často a kde všude koncertujete?

Samozřejmě že ne tak často jako dřív, to už by se nedalo... Ale je to tak akorát, abychom z toho pořád měly radost. Teď nedávno Brno, Praha, Liberec, Kladno, Hranice na Moravě... Prostě kam nás pozvou, rády přijedeme. Většinou nás doprovází skupina Professor. Ale máme i řecké muzikanty a pořad o Řecku s písněmi a vyprávěním. To mají lidi rádi, můžou se na Řecko ptát a dozví se přitom spoustu zajímavostí.

 
Vrátím se ještě k vašemu nádhernému sólovému albu Kresby tuší, to byla hodně působivá záležitost. Pokud vím, tak vyšlo na vinylu, ale vyšlo i na CD?

Ano, vyšlo i na CD, ale je beznadějně vyprodané. Takže akorát slyším od lidí otázky, zda by nemohlo zas vyjít. Jenže ta otázka patří někomu jinému (smích). Takže uvidíme, zda ještě někdy vyjde. Souhlasím, že je to deska výjimečná už jenom tím, jací muzikanti, textaři a skladatelé se na ní sešli. Prakticky celá jazzrocková elita osmdesátých let. Byla to také Deska roku – v osmdesátém roce. Dramaturgii dělal Ondřej Konrád, co se týče muzikant, a písně jsem vybírala sama. Sešli se tam autoři jako Michael Kocáb, který ji také aranžoval, Oskar Petr, Dežo Ursiny, Pavel Kopta, Jiří Dědeček, Vláďa Merta, Vláďa Mišík, něco jsem si tam otextovala i já sama...
 
Co nové písně? Zpíváte je na koncertech?

My jsme se v posledních letech zaměřily na řecký repertoár. A protože to tu nedělá moc lidí, tak to jsou pro zdejší posluchače písně nové. Některé z nich jsou i v češtině. Já tam přidávám něco z mého komorního pořadu s vynikajícím klavíristou Vláďou Strnadem - balady, šansony, blues... Jinak když s Tenou sestavujeme náš koncertní repertoár, je toho za ta léta tolik na výběr, že nevíme co dřív...

Foto Jef Kratochvíl, archiv Martha Elefteriadu (foto z křtu v brněnském Divadle Bolka Polívky)