Kultura21.cz

V dubnu tohoto roku se ve Zlíně otevřelo VinCafe – vinotéka s kavárnou. Dobré víno, výborná káva, lahodně vypadající dezerty, to vše v útulném prostředí ve stylu Provence. VinCafe vede matka s dcerou a my oslovili tu mladší z nich, Patricii Hluštíkovou a položili jí několik otázek.

Slečno Hluštíková, nedávno jste ve Zlíně otevřela vinotéku VinCafe. Jaká k tomu byla cesta? Byl to vždy váš sen?
Dá se říct, že k vínu jsem měla vztah ještě dříve, než jsem ho sama mohla legálně pít. :) Díky mamce jsem totiž dostala brigádu v jedné zlínské vinotéce, ve které tehdy taky pracovala. Našly jsme tak společnou zálibu. Víno nás nadále spojovalo i poté, co jsem odešla do Brna na vysokou, kde jsem rovněž pracovala ve vinotéce. Bylo tak pouze otázkou času, kdy se do našeho koníčku pustíme naplno.

Jak spolu s matkou vycházíte a jak máte v tomto byznyse rozdělené role?
Je obecně známé, že rodinné podniky nejsou značka ideál, ale věřím, že když se podaří překonat těžké začátky, může vzniknout velmi pevné rodinné pouto. Co se rolí týče, myslím, že se dobře doplňujeme. Mamka má více zkušeností s každodenním provozem - ví, jak se vede účetnictví, kam se co píše, jaký úřad co řeší. Pro mě, a to i přesto, že studuji ekonomickou fakultu, to byla zpočátku španělská vesnice. Starám se zejména o image a propagaci podniku, snažím se najít nové příležitosti, jak k nám zákazníka nalákat. Lpím také na drobnostech, na tom jak bude vypadat kelímek na kávu a jaká bude pozice dezertu na talíři.

Dá se říci, že se navzájem inspirujete? Když každá vnímá svět trochu jinak, nebo se díváte dopředu naprosto stejným okem?
Přirozeně vidíme spoustu věcí jinak. Zatímco já vyhledávám aktuální trendy, mamka se mě snaží zdravým rozumem držet při zemi. V tomto ji však opravdu obdivuji - dokáže se přizpůsobit novým věcem a jde s dobou, kterou žije moje generace. Velmi si toho vážím, neboť znám spoustu lidí v jejím věku, kteří jsou zatvrzelí a přes to, co si usmyslí, prostě nejede vlak.

Nenosíte si „práci domů“ a neprobíráte společně jen pracovní záležitosti?

Je složité v tom najít rovnováhu?Samozřejmě je to naším hlavním tématem, avšak nedá se říct, že by bylo jediným. Navíc, jak jsem již zmiňovala - je to naše velká záliba, proto si o tom popovídáme, kdykoliv přijde čas na řeč.

Objevily se nějaké překážky, se kterými jste musely bojovat? Jak se vám dařilo tyto případné trable překonávat?
Musím zaklepat na dřevo - doposud se žádné větší obtíže neobjevily a pevně doufám, že se do budoucna ani neobjeví.

Jak probíhaly práce týkající se obecně image VinCafe? Mám na mysli věci od propagačních materiálů přes loga po samotné vybavení vinotéky. Spoléhala jste se zde sama na sebe nebo jste si nechala poradit?
V tomto ohledu jsem hodně věřila sama sobě. Měsíce před zahájením provozu jsem se snažila vnímat okolí, obcházela vinotéky a snažila se přijít na to, čím bych mohla VinCafe odlišit, a tím pádem lidi zaujmout. Pak jsem se spojila s mým dlouholetým kamarádem Markem Mikulcem, který se postaral o veškerou grafiku propagačních materiálů, a to včetně loga. Jeho smysl pro jednoduchost mě okamžitě nadchnul - proto jsme si pomyslně plácli. O pár týdnů později bylo vše hotovo a zbývalo jen představit výsledky jeho práce okolnímu světu.

Styl vinotéky je spíše romantický, laděný do bílé barvy. Byl to váš okamžitý záměr nebo až výsledek řady úvah? Inspirovala jste se někde?
Konečný vzhled Vincafe je výsledkem mnoha rozhovorů mezi mnou a mamkou. Věděly jsme, že nechceme tradiční vinotéku - chtěly jsme něco, co lidé nevidí na každém rohu. Inspirace francouzským Provence, rájem vinařů, byla jasná volba. K vínu se to přirozeně hodí. Okamžitě jsme si to tu zamilovaly.

Jak je na tom Zlín s konkurencí? Vincafe, jak název napovídá, spojuje vinotéku s kavárnou. To není úplně obvyklé. Čím se snažíte odlišovat? Jak vy sama vnímáte spojení dobrého vína s dobrou kávou?
Myslím, že ve Zlíně není konkurence až tak veliká. Navíc je VinCafe mimo centrum, a tak jsme získaly konkurenční výhodu u místních obyvatel. ‚‚Hybrid” mezi vinotékou a kavárnou vznikl z naší osobní potřeby - v rodině jsme nadšenými fanoušky dobré kávy, a i přestože primárním záměrem byla vinotéka, věděly jsme, že bez kávy se prostě neobejdeme. Stejně jako sklenici dobrého vína ocením i perfektně naservírovanou kávu, tak proč ji nenabídnout i našim zákazníkům.

Co se týče vína, nabízíte vína z vinařství z jižní Moravy. Je to pro vás důležité, že jde o místní výrobce?
Ano. Časem možná začneme pokoukávat po zahraničních vinících, zejména kvůli červeným vínům, momentálně to však není na pořadu dne. Preferujeme vína od vinařů, se kterými jsme se osobně setkaly. Navíc jsem hodně patriotistická, a tak jsem ráda, že mohu podpořit naše vinaře.

Jak s nimi probíhala spolupráce? Měla zájem kývnout na nabídku od nové vinotéky, nebo se zdráhala?
Vinaři na mě obecně působí jako sorta spokojených, usměvavých lidí. V každém vinařství, které jsme s mamkou navštívily, jsme se vždy nejprve společně ovínili a až následně začali vyjednávat podmínky. A co vám budu povídat - ono to pak všechno jde jaksi snáz.

Jak to máte s vínem? Vyznáte se v něm dokonale nebo vás dokážou nějaké dotazy návštěvníků zaskočit? Dá se poradenství tohoto typu nějak naučit?
Dokonale určitě ne. Pořád je se co učit, naštěstí se v této oblasti ráda vzdělávám. Samozřejmě se občas objeví zákazník, který mi položí dotaz, na který nejsem schopná odpovědět. V takovém případě se mu omluvím a snažím se odpověď co nejrychleji dohledat - nejen kvůli němu, ale i sama sobě.

A jak vlastně vypadá typický návštěvník VinCafe? Někdo, kdo vyznává kvalitu a orientuje se v nabídce, nebo ten, kdo si chce jen odpočinout v útulném prostředí?
Je těžké zařadit zákazníky do jediné škatulky. Momentálně převažují zákazníci, co nás objevili náhodou a ze zvědavosti nahlídli dovnitř. Vyprávíme jim příběhy o našich vínech, o dobré kávě či nejrůznějších doplňcích, které nabízíme. Připadá mi, že často odcházejí příjemně překvapení - nejlépe pak s lahvinkou v ruce.

Na závěr se zeptám, co byste poradila těm, kteří by také chtěli rozjet nějaké podnikání, ale zatím nenašli odvahu.
Netroufám si v tomto ohledu někomu radit. Je to velké rozhodnutí, obrovská změna, spousta peněz. Mělo by proto jít o čistě osobní, rezolutní rozhodnutí. Protože až se to rozjede, budete v tom jen a jen vy.

Děkuji za rozhovor!

Zdroj foto: www.vincafe.cz

www.vincafe.cz