Vojtěch Žák: „Jsem zvědavý, kolik z mých přátel mi po vydání knihy přijde rozbít hubu“
Banner

Vojtěch Žák: „Jsem zvědavý, kolik z mých přátel mi po vydání knihy přijde rozbít hubu“

Tisk

Pesec kralem 200Vojtěch Žák je 24letý žurnalista, grafoman a vypravěč příběhů, který si momentálně chce splnit sen spočívající ve vydání knihy Než se pěšec stane králem. A právě s touto fantasy knihou se nyní seznámíte díky tomuto rozhovoru.

 


Vojto, tento rozhovor je o knize NEŽ SE PĚŠEC STANE KRÁLEM, která by díky portálu Hithit.cz mohla vzniknout. Můžeš ji našim čtenářům nejprve stručně představit.
Mladý student Kaspián potřebuje peníze a potřebuje je rychle. Proto se nechá najmout jako špion a začne dělat věci, které se mu vůbec nelíbí. Když zjistí, že za některé věci peníze prostě nestojí, je už příliš pozdě. Ale abych nebyl tak skoupý, dodám, že je to fantasy odehrávající se v prostředím kombinujícím viktoriánskou Anglii a renesanční Itálii. 

Píšeš, že jde o hru gentlemanů, o „šachovou partii s lidskými figurkami, v níž se prohra trestá smrtí“. Jak se ti popisovalo prostředí vyšší společnosti? Kde jsi k tomu bral inspiraci?
Celkem snadno. Je to moje vyšší společnosti. Inspirovat jsem se nemusel, měl jsem ji v hlavě. Když jsem si ale něčím nebyl jistý, udělal jsem si rešerše. Odpovědi jsem hledal na internetu, v historických románech, odborných knihách a u chytřejších kamarádů.

Pesec kralem titul


Proč sis vybral zrovna žánr fantasy?
Když mi bylo 7 let, ukradl jsem sestře z nočního stolku Hobita. Od té doby fantasy miluji. Vyrostl jsem na ní, a i když ji teď čtu zřídkakdy, baví mě nejvíc ze všech literárních žánrů.

Bylo pro tebe jednoduché si vytvořit vlastní svět?
Od malička jsem si vysníval miliony světů, takže dostat jeden na papír bylo snadné. Co je těžké, tak vytvořit svět, který nefunguje jenom jako „zábavné místo k životu“, ale skutečně žije. Má vlastní politiku, ekonomii, filozofii, náboženství i obyvatele, kteří nejsou jenom statéři hlavního hrdiny, ale bytosti s vlastními názory, touhami, problémy a sny. Většinou pracuji s reáliemi skutečného světa, které upravuji pro své potřeby.

Přiznáváš, že jakýmsi hnacím motorem ti byla otázka „co je to láska“. Co ti na ni tví přátelé a známí odepsali? Byla nějaká odpověď, která tě obzvlášť dostala?
Odpovědi mých přátel jsem ve zkrácené podobě zařadil do knihy. Najdete je například v „kavárenské scéně,“ kdy hlavní hrdina pokládá tuto otázku své femme fatale, nebo když se baví se svým dobrodincem Ornetem. Nejvíc mě dostala odpověď mého přítele a básníka Dalibora Krejčího: „Láska je, když holka políbí žabáka s vírou, že se z té slizké potvory vyklube princ. Nakonec v rybníce nezůstane nepolíbená žába – ale na břehu neskáče žádný princ.“ Ve výsledku jsem ovšem s žádnou odpovědí nebyl úplně spokojený – a právě proto mohla kniha vzniknout.

A co je láska podle tebe?
Ropucha proměněná v prince, který říká své láskyplné „kuňk“.

Pesec kralem ilustrace

Hlavním hrdinou knihy je Kaspián Speculator a mě by zajímalo, co má s tebou společného? Jsi také bohém jako on?
Mí přátelé mi nadávali, že tu knihu nemůžou číst, protože mě v hlavním hrdinovi vidí. Ano, Kaspián je mi v mnohém podobný. Ale nejsem to já. Ostatně hodně postav v knize je inspirováno mými přáteli a já jsem zvědavý, kolik z nich mi po jejím vydání přijde rozbít hubu.

Ilustrátorkou knihy bude Jessie Loarn. Jak jsi na ni přišel a jak probíhá vaše spolupráce? Mluvíš s ní o tvých představách nebo to necháváš na ní?
Náhodou jsem na internetu narazil na její portfolio. Čím déle jsem ho procházel, tím více se mi její tvorba líbila. Poslal jsem jí rukopis, nabídl spolupráci a ona souhlasila. Co se ilustrací týče, kdybych jí vnucoval své představy, jenom bych omezoval její tvůrčí rozlet. Důležité pro mě je, co ona sama v knize najde, a z výsledků jsem nadšený. Jakkoliv vždycky neodpovídají mým představám, jsem za to rád. Jessie mi dává něco neocenitelného – nový úhel pohledu.

S knihou jsi strávil 5 let života, jakých to bylo 5 let? Měls nějaký rituál? Nebo nějakou dobu, při které jsi vždy psal?
Těch 5 let pro mě znamenalo mnoho životních obratů, přemetů a kotrmelců, vzletů i pádů a cenných zkušeností. Procestoval jsem kus světa, vyzkoušel spoustu prací, pomiloval několik žen, přečetl mnoho knih a popsal tisíce stránek wordového papíru. Hodně jsem vyrostl a jsem někým docela jiným, než když jsem s románem začínal. Protože jsem neměl pravidelný denní režim, neměl jsem ani přesně stanovenou dobu na psaní. Obecně se mi ale nejlépe píše ráno a v tu dobu se snažím psát i teď.

Pesec kralem portret

A šlo psaní pokaždé lehce? Měls jasnou vizi o tom, jak má příběh pokračovat, nebo nápady přicházely samy, takzvaně za běhu?
Určitě jsem měl své záseky, ale většinou mi příběh stékal z prstů sám. Znal jsem jeho začátek a konec, ale nebyl si jistý, jak k němu dojdu. Jak říká Stephen King, spisovatel příběh vykopává ze země a postupně ho objevuje. I já ten svůj objevoval, na konci každé kapitoly jsem odhrabal metr země pod ním a mohl pokračovat. Občas mě překvapil, ale vždycky mi dával smysl. Bohužel, při psaní předposlední kapitoly se mi zhroutil počítač a já ztratil třetinu své práce. Nejtěžší ze všeho ji bylo zrekonstruovat.

Psát jsi začal ve 13 – opravdu jsi každý den vstával v 6 hodin a hodinu psal? Jak jsi v tomto věku našel v sobě tolik motivace a kázně? Co tě pohánělo a o čem jsi psal?
Pokaždé ne. Několik let jsem vstával o půl šesté. A kolem maturity jsem si párkrát přispal. Jinak ano – vstával jsem každý všední den. O víkendu jsem nemohl, budil bych rodiče, kteří u sebe měli počítač. Kázeň v tom nebyla žádná, prostě mě to bavilo. Když jsem se vracel ze školy, toužil jsem sednout k počítači a dostat na „papír“, co se mi vylíhlo v hlavě – jenže většinou jsem musel počkat do příštího rána. V té době jsem pracoval hlavně na svém prvním románu, ale napsal jsem i řadu špatných úvody k mnoha povídkám, které jsem nikdy nedokončil.

Píšeš také poezii, chtěl bys i ji jednou vydat?
Poezii píšu, jenom když mám melancholickou nebo agresivní náladu. Nejsem v ní dobrý, a proto ji netoužím publikovat. Považuji se za řemeslníka. Psaní románů je řemeslo. Má svá pravidla, používám k němu určité nástroje. I poezie má svá pravidla. Já je ale neznám. Nikdy jsem je nestudoval a nevěnoval úsilí tomu, abych je pochopil.

Tvým snem je publikovat tři knihy, které máš napsány. O čem pojednávají ty dvě další?
První z nich je válečná tetralogie o „vyvoleném“ z našeho světa, který je přenesen do jiného. Je to pytlovina (byť má řadu světlých momentů), jenom sen malého, naivního kluka. Když jsem s ní začal, bylo mi 13, a podle toho to vypadá. Trvalo mi ale šest let, než jsem si to uvědomil. Druhý román je anti-utopistická detektivní sci-fi a zároveň formální experiment popisovaný ich-formou každé jednající postavy. Je to příběhová mozaika a já jsem na ni hrdý, ale není tak čtenářsky přívětivá. Proto chci jako první publikovat Pěšce.

Pesec kralem obal

Kdo jsou tví oblíbení spisovatelé? Inspirují tě nějakým způsobem? Máš nějakou knihu, ve které vždy najdeš něco nového?
Nejvíce řemesla jsem se naučil od Stephena Kinga – některé z jeho technik využívám i ve svých knihách. Zelazny mě naučil úspornosti, George Martin příběhové přesmyčce, Vian kouzlu šílenství. Bishopová mi darovala lásku k podivnostem, Miéville a Peake zase k poetickému popisu. Od Sapkowskiho jsem získal nešťastný sklon k vulgarismům a velice šťastné vědomí, že i fantasy může zobrazovat témata týkající se současného světa. A Murakami mi ukázal, jak silně působí magično v reálném světě. Takto bych mohl pokračovat pěknou chvíli. Něco nového a inspirujícího nacházím skoro v každé knize. Faktem je, že si pečlivě vybírám, co čtu. V posledních letech se soustředím primárně na velikány z historie jako je Bulgakov, Dostojevskij, Hemingway a další.

Čteš i literaturu věnovanou osobnímu vzdělání. Můžeš našim čtenářům nějakou doporučit? Nějakou, u které sis řekl: „tuhle by si měl přečíst každý“?
Nejvíce na mě zapůsobila kniha Jak získávat přátele a působit na lidi od Carnegieho, což je pro mě Bible mezilidské komunikace. Má velký přesah a věřím, že kdyby se s ní každý seznámil, na světě by hodně ubylo hádek.

Na závěr tě poprosím o vzkaz těm, kteří by chtěli jednou vydat nebo jen začít psát svou knihu, ale stále váhají.
Musí vás to bavit. Začněte psát, a pokud vás to bude bavit, vydržíte u toho. Pokud vás to bavit nebude, zjistíte, že nemáte být spisovatel, ale třeba elektrikář, nebo hudební skladatel.

Děkuji za rozhovor a budu držet palce!

Kampaň naleznete zde: www.hithit.com/cs/project/752/kniha-nez-se-pesec-stane-kralem

Zdroj foto: archiv  Vojty Žáka

( 3 hlasů )


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Je to crazy a mělo to být crazy, říká Vlady Gryc o svém novém klipu Tchýně

vlady perexJe to pár dnů, co představil zpěvák a textař Vlady Gryc svůj první videoklip s písničkou Tchýně. Zatímco hudba je dílem Hellmuta Sickela, postavu příšerné tchýně si ve zmíněném klipu střihla šansoniérka a muzikálová herečka Renata Drössler. I...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

3. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

BMC perex3Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům p...


Literatura

Inspektor Zastávka vyšetřuje

zlocin200Vloni uplynulo 90 let od úmrtí jednoho z našich nejlepších malířů, Jakuba Schikanedera. V rámci připomínkových akcí, kdy byla například otevřena velká retrospektivní výstava ve Valdštejnské jízdárně, se nakladatelství Albatros připojilo se svou „troš...

Divadlo

Festival Apostrof zve milovníky evropského divadla

altJiž čtrnáctý ročník divadelního festivalu nezávislé a amatérské tvorby startuje poslední červnový den. Celkem devět představení ve čtyřech dnech se odehraje v Divadle Na Zábradlí a v experimentálních prostorech NoDu. Objeví se ...

Film

Téměř ztracené Brehy nehy se vracejí

altFero Fenič natáčel svůj televizní hraný debut Brehy nehy v roce 1982 (jak nasvědčuje i datum na školní tabuli) a v témže roce jej dokončil, protože záhy - v měsíčníku Film a doba 3/1983 - na něj v rámci širší studie upozorňuje...