Francouzská klavíristka Justine Verdier: „Znám Dvořáka, Smetanu a Janáčka, už jsem hrála některé jejich skladby“

Francouzská klavíristka Justine Verdier: „Znám Dvořáka, Smetanu a Janáčka, už jsem hrála některé jejich skladby“

brick 200Nechte se tímto rozhovorem pozvat na vánoční závěrečný koncert "Festival Brikcius" - 3. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Domě U Kamenného zvonu v Praze & Rok české hudby 2014 / VIOLONCELLO A KLAVÍR & PĚT JUBILANTŮ, který se koná ve čtvrtek 18. prosince 2014, od 19:30 hodin, v Domě U Kamenného zvonu.

 

 

Francouzská klavíristka Justine Verdier a český violoncellista František Brikcius zahrají skladby pěti autorů pro violoncello a klavír, jejichž významná výročí si letos připomínáme. Pohádku pro violoncello a klavír od Leoše Janáčka (1854 - 1928), Baladu a Serenádu pro violoncello a klavír op. 3 od Josefa Suka (1874 - 1935), Koncertantní sonatinu pro violoncello a klavír od Iši Krejčího (1904 - 1968), Klid op. 68 pro violoncello a klavír od Antonína Dvořáka (1841 - 1904) a Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír, H. 378 od Bohuslava Martinů (1890 - 1959). Jako speciální přídavek uvedou Presto Leoše Janáčka (1854 - 1928).

František Brikcius: Paní Verdier, narodila jste se v Paříži, ale žijete v Madridu. Jak byste porovnala hudební život v obou městech?

Justine Verdier: V Madridu žiji pouze od minulého března a od té doby jsem hodně cestovala. O hudebním životě v Madridu tedy nemohu toho tolik říci a porovnat to s Paříží. Nicméně Madrilenians jsou více operní/zarzuelas/muzikáloví fanoušci, kdežto Pařížané jsou více na koncerty orchestrální/komorní hudby a balety. Všeobecně ve Španělsku pozoruji větší zájem o operní a barokní hudbu, než další styly jako komorní hudba. A samozřejmě krize tomu moc nepomáhá, takže všichni se musíme prát o práci a koncerty. Ale myslím, že ekonomická situace trápí hudebníky po celé Evropě ...


F. B.: Hře na klavír se věnujete od čtyř let. Později jste studovala na Universität Mozarteum Salzburg u prof. Karl-Heinze Kämmerlinga a prof. Pavla Gililova. Proč jste se rozhodla pokračovat v hudebních studiích v Rakousku?

J. V.: Než jsem nastoupila v osmnácti do Mozartea, studovala jsem pět let na Ecole Normale v Paříži. Potkala jsem Prof. Kämmerlinga na kurzech v Holandsku a jeho styl učení, naprosto odlišný od francouzské mentality, se mi moc líbil. Kromě toho klasická hudba v Rakousku je jako náboženství a je to perfektní místo ke studiu skladatelů jako Mozart, Brahms, Schumann nebo Beethoven. Také jsem chtěla poznat nové kulturní zázemí, naučit se německy a získat jiný hudební vliv. Byl to skvělý zážitek a domnívám se, že každý umělec by měl cestovat a získat nové zkušenosti k obohacení interpretace.


F. B.: Jste držitelkou cen mnoha hudebních soutěží včetně UFAM, Claude Kahn competition, Royaume de la Musique, Sonatina and Sonata International Youth Piano Competition (USA), Young Concert Flame Contest, Milosz Magin International Competition, Live Music Now Menuhin Foundation, Foundation Hildegard Maschmann Scholarship ve Vídni, International Rotary Rotaract Ramon Llull Palma de Mallorca a "Bärenreiter" vítězkou 10th International Mozart Competition v Salzburgu. Mělo to vliv na Váš profesionální vývoj?

J. V.: Soutěž je vždy dobrá příležitost a motivace ke zlepšení hry a rozšíření repertoáru. Mohu říci, že to ovlivnilo mou profesionální kariéra v rámci dospívání, jinak stres z hraní před porotci mi pomohl ovládat mé nervy. Kromě toho, je to samozřejmě výborná příležitost potkat důležité lidi v oboru klasické hudby a případně získat pozvání na koncerty díky účasti na soutěžích, nebo ceny.

F. B.: Co je pro Vás při dramaturgii koncertů rozhodující?

J. V.: No, to záleží. Pokud je to sólový recitál, tak ráda plánuji program docela dlouho předem, takže mám dostatek času na cvičení, je rozdílné hrát 90 minut sólové klavírní hudby bez partitury, nebo doprovázet operní árie! Většinou jsem při hraní komorní hudby velmi uvolněná a vždy si užívám sdílení hudebních okamžiků s dalšími umělci na pódiu.

brick 1

 

F. B.: Hrála jste na mnoha festivalech a koncertech ve Francii, Rakousku, Polsku, Německu, Itálii, Ukrajině, Španělsku, Srbsku, Tahiti, Rusku a ve Spojených státech amerických. Jaký je Váš nejoblíbenější dopravní prostředek?

J. V.: Nejoblíbenější není ani tak cesta sama, i když mám ráda cestování a poznávání nových měst - proto je tato profese pro mě úžasná. Řekla bych, že dávám přednost létání, protože můžete jet kamkoli v krátkém čase a po 6 hodinách cesty můžete být v naprosto odlišném světe. Je to velmi vzrušující.


F. B.: Ve čtvrtek 18. prosince 2014 budeme spolu hrát skladby od Leoše Janáčka, Josefa Suka, Iši Krejčího, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Jaký je Váš vztah k hudbě českých skladatelů?

J. V.: Když jsem měla první klavírní lekce v Paříži, vzpomínám si, že můj dědeček vždy v autě pouštěl starou nahrávku Dvořákových symfonií, už tehdy jsem měla ráda jeho hudbu. Hlavně znám Dvořáka, Smetanu a Janáčka, už jsem hrála některé jejich skladby (Vltava, Smetanovo Trio, Dvořákovi Slovanské tance, a samozřejmě klavírní úpravu violoncellového koncertu). Bude to skvělé poznat nové skladatele a mít příležitost je hrát v jejich rodné zemi.


F. B.: Byla jste někdy v Praze?

J. V.: S rodinou jsme byli před několika lety na prázdninách v Karlových Varech, takže jsem si udělali jednodenní výlet do Prahy a celý jsme ho prochodili, bylo to nádherné a rozhodla jsem se, že musím přijet znova a vše vidět detailněji.


F. B.: Co v současné době připravujete?

J. V.: V poslední době pracuji zejména se zpěváky, samozřejmě také pár sólových, nebo komorních vystoupení, které si vždy užívám. Zrovna jsem si uvědomila, že můj osud mě stále více směřuje ke klavírnímu doprovázení / vedení zpěváků; proto se chci v následujících 2 letech věnovat rozvoji svých klavírních schopností. Plánuji se účastnit programů zaměřených na začínající umělecká operní studia. Vzhledem k tomu, že jsem měla sólovou průpravu, tak mám pocit, že dobře rozumím zpěváckému světu, jejich potřebách a jejich očekávání při práci. Nicméně, kromě toho, vždy budu nadšená ze hry komorní hudby, nebo sólového repertoáru, a jsem šťastná, že mi byly dopřány všechny tyto možnosti, které mi tento skvělý nástroj přinesl.


F. B.: Steinway nebo Bösendorfer?

J. V.: Steinway! Bösendorfer je samozřejmě báječný, ale nehodí se na každého skladatele. Na dobrém Steinwayi můžete hrát vše.


F. B.: Co Vás v poslední době nejvíc potěšilo?

J. V.: Minulý měsíc jsem měla koncert v Menorce (španělský ostrov v souostroví Baleáry), kde jsem doprovázela tenora Carlose Llabrese v jeho rodné zemi a hrála jsem také sólové skladby od Chopina, Liszta a De Fally. Byl to nádherný večer a viděla jsem, že zdejší publikum oceňuje sólový klavírní repertoár, stejně jako operní árie, na které jsou většinou zvyklí. Byli nadšení ze všeho a já jsem měla radost ze 2 aspektů mé profese najednou, sólistky a spoluhráčky.


F. B.: Děkuji za poskytnuté odpovědi.

Zdroj foto: http://www.justine-verdier.com/


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Smola a Hrušky: „Chceme spraviť československý hit, ktorý prevalcuje obe republiky“

200rozSkupina Smola a Hrušky zabáva obecenstvo svojou veselou ska-punk popovou muzikou už od roku 1996. Ako sa majú a čo chystajú, aké sú ich sny, to sa dozviete v tomto rozhovore. Ponúka veľa nových a zaujímavých informácií, ktoré nie sú je len...

Hledat

Literární soutěže jsou jednou z nejlepších cest, jak dát o sobě vědět

Lucie Hlavinková, která se poprvé proslavila knížkou pro děti, je patronkou naší literární soutěže, která právě skončila a čeká na vyhlášení svých vítězů. Lucie nám na sebe prozradila, jak se stala spisovatelkou, čemu se nejraději věnuje a co nového připravuje pro své čtenáře.

Čtěte také...

Jiří Macoun: „Když kluka nebaví číst vymyšlené příběhy, třeba si rád přečte něco o kulometech.“

jiri macounNecelou hodinku po otevření bran veletrhu Svět knihy 2012  jsem náhodou nahlédla, z čiré zvědavosti, do kupodivu už zaplněného sálu ve stánku společnosti Albatros Media. Na první pohled a s velkým potěšením js...


Literatura

DVOJRECENZE: Tři vteřiny

Tri vteriny 200Stačí tři vteřiny zachránit život Paule?
Před časem vzbudila pozornost kniha Milénium švédského spisovatele Stiega Larssona. S neméně strhujícím románem přichází ke čtenářům i švédská sp...

Divadlo

Vršovické divadlo MANA slaví devadesátiny a zve na letní divadelní premiéry

Vrsovicke-divadlo 200Silné milostné příběhy plné emocí: Čapek a Olga a Víra! Láska! Naděje? Ale i česká premiéra černé komedie MASH. To jsou tři atraktivní novinky, které Vršovické divadlo MANA chystá na léto. Scéna, která letos slaví 90. výročí ...

Film

Vrah se vrací patří k lepším béčkovým thrillerům

Jak se jednoduše pozná dobrý producent? Podle toho, s jakou rychlostí dokáže parazitovat na úspěchu jiných. Po úspěchu temného thrilleru Sedm se podezřele často začala objevovat díla s vraždícími náboženskými psychopaty. K pozdním dílům této v...