Hedvika
Kultura21.cz

Hedvika

hed 200Třiašedesátiletá hrdinka Hedvika se pár měsíců po smrti svého manžela Vladimíra dozvídá tajemství, které její muž skrýval celý život nejen před ní, ale i před celou rodinou a přáteli. Po vyřízení dědictví přestává truchlit a její poklidný život se díky radikálním změnám mění ve velké dobrodružství. Po půl století se vrací zpět do svého rodiště, na Pomezní Boudy, kde se setkává s dávným přítelem z dětství Alfrédem…

 

Tolik nám o knížce Hedvika autorky Hany Rebeky Šiander poví anotace na obálce knížky. A co o ní poví sama autorka?

Většinou se setkáváme s hrdinkami typu mladá, krásná, v románech zasazených do současnosti popřípadě bohatá, v historických naopak chudá jako kostelní myš, aby ji mohl zachránit pohledný rytíř. Co Vás vedlo k tomu, vybrat si hrdinky (stejně je tomu i v románu Brigita) této zralejší věkové kategorie?

Myslím, že jste to vystihla sama. Na prvním místě je mládí, krása, peníze a majetek. Všude to kolem sebe vidíme, slyšíme a vnímáme. Nejvíce v reklamách na všechno možné. Snaží se nás přesvědčit, že to je to nejlepší, co může být. Ale nikdo není mladý věčně. Stárneme a ruku v ruce s tím přichází úbytek sil, často zdravotní problémy, osamělost a starosti, které mladí lidé vůbec neznají. Mým dvěma hlavním ženským hrdinkám v knihách, Brigitě a Hedvice, je kolem šedesátky a řeší problémy jako většina lidí v tomto věku. Otevírá se před nimi nová etapa života – penze – kdy už nemusí řešit problémy jako zaměstnané ženy, ale musí si poradit s volným časem. Možná tu nějaký ten rytíř byl, ale jak to s ním vypadá po desítkách let manželství? A jestliže je žena v šedesáti letech sama, nepotřebuje právě ona zachránit tím víc?

Chtěla jsem ve svých dvou románech ukázat, že i starší lidé touží po lásce, přátelství a hledají své štěstí.

Pro stvoření hlavních ženských postav mých románů mě inspirovalo několik žen, které jsem měla možnost poznat blíž. Byly to ženy v důchodu a přitom plné elánu, podnikavosti, houževnatosti, píle a pracovitosti. Cokoliv dělaly, to dělaly s úsměvem, rozuměly humoru a často si dovedly udělat legraci samy ze sebe. Tehdy jsem si uvědomila, že stárnout s určitou grácií je také umění.

Budou i nadále vaše hrdinky zralé dámy?

Ne, rozhodně ne teď. Pracuji na dvou dalších románech a tam jsem záměrně vypustila role babiček a dědečků. Už jsem se o sobě dočetla, že píši jenom o důchodcích… Myslím ale, že to není tak úplně pravda. Obě vydané knihy jsou spíše generačními romány. Najdete tam také jak třicátníky, tak čtyřicátníky.

Přála bych si, aby moje knihy oslovily všechny generace žen - dívky, ženy i zralé dámy, stejně jako je to u knih od Danielle Steel, Rosamunde Pilcher či Jane Austen.

Máte osobní vztah k Pomezním Boudám, kde se děj románu odehrává, nebo to bylo jen náhodně vybrané místo?

Každé letní prázdniny jsem jezdila s maminkou na týdenní dovolenou do Krkonoš. Poslední roky jsme se stále vracely na Pomezní Boudy, měly jsme to tam nejradši. Myslím, že to v Horní Malé Úpě znám docela dobře. Proto je mnoho reálií zmiňovaných v knize skutečných. Ostatně kdo to na Pomezních Boudách zná, pozná to.

hed 1

 

V knize je zachycen osud rodiny Müllerových, kteří zde žijí již po generace i přesto, že život horalů je velmi obtížný a rozhodně není pro každého, jak naznačuje třeba to, že muži někdy žijí osamělý život bez partnerek. Ne každé ženě vyhovuje tento způsob života. Vy žijete ve městě, dokážete si představit sebe na podobném místě?

Ráda jezdím na hory v letním období, protože můžu vyrážet na túry. Musím se přiznat, že na hory v zimě nejezdím. Nemám ráda zimu ani sníh. Stejně tak neholduji žádným zimním sportům. Takže celoroční život na horách by byl pro mě utrpením. Naopak v posledních letech uvažuji čím dál tím víc o přestěhování se do nějaké země, kde by bylo po celý rok teplo a sluníčko, které mám ráda.

Mohlo by se zdát, že Vaše romány spadají do kategorie „červené knihovny“. Na druhou stranu se to všude kolem nás hemží tolika špatnými zprávami, že každý dobrý konec je dobrý pro podporu pozitivního nazírání na okolní svět, byť pouze prostřednictvím knih. Je to tedy „červená knihovna“, nebo vidíte svět kolem sebe takto?

Pokud chcete mé romány nazývat „červenou knihovnou“, bránit se nebudu.

Obdivuji první republiku. Období 1918 – 1938 patřilo v Československu po všech stránkách k těm nejlepším. Samozřejmě, že rodící se republika měla i stinné stránky, ale slušnost, úcta, galantnost a dobré mravy byly samozřejmostí, jinak by člověk ve společnosti těžko uspěl. To je něco, co velmi postrádám.

Když muž přidrží ženě dveře do budovy (a nepustí jí je naschvál před nosem, aby si je otevřela sama), když galantně pomůže dámě do kabátu (a mlčky na ni neciví, jak se nemůže sama strefit do rukávu kabátu), když uvolní v tramvaji místo ženě s nákupem (místo aby dělal, že ji nevidí a četl si dál noviny).

Jsou to maličkosti, ale právě z nich se skládá náš život. A moje knihy jsou také trochu o tom. Nemyslím si, že by mohla někoho inspirovat a potěšit hrubost a neurvalost.

Profese novinářky, kterou jste byla, se s tím ale moc neslučuje…

Bylo to jedno z několika povolání, které jsem v životě dělala. Moc mě novinařina bavila. Když jsem psala články, uvědomila jsem si, že mě baví psát a že mi krátké texty nedávají možnost vystihnout všechno, co bych chtěla. Také jsem pochopila, že příběh je pro mě důležitější než jenom text s informacemi.   

Již zmíněnou novinařinu nadále využíváte. Čtenáři se s Vámi mohou setkávat a diskutovat na Vašem blogu http://siander.blog.idnes.cz Kterým tématům se nejčastěji a nejraději věnujete?

Zajímavá jsou pro mě témata týkající se životního stylu, politiky či různá aktuální témata, která hýbou společností. Ale v poslední době publikuji spíš recenze o knihách. Bloguji osm let a čím déle jsem bloggerkou, tím více si uvědomuji, jak jsou diskuse ostré, neslušné a hrubé. Často se to nedá číst, dostávám anonymy a různé výhrůžky. To člověku často vezme chuť psát a blogovat.

Jako čtenářku Vaší knížky mě zaujala informace o tom, že pracujete na své třetí knize. Prozradíte našim čtenářům, o čem chystaná knížka je a kdy se na ni mohou těšit?

Moje třetí kniha se jmenuje Alžběta. Zůstanu u své tradice, že romány pojmenovávám podle hlavních hrdinek.

Alžběta je třicátnice, svobodná, ale také nezaměstnaná. Miluje svého přítele, který je ale ženatý. S postupujícím časem a problémy se ukazuje pravý charakter přítele a Alžběta se ocitá v těžké životní situaci sama. Začíná boj o přežití, finance, udržení si hrdosti, přiměřeného standardu života, na který byla zvyklá…

hed 2

 

Jak můj román dopadne, prozrazovat nechci. Čtenářky si budou muset počkat, až se kniha objeví na pultech.

Knihu právě dokončuji a budu hledat nového nakladatele. Nejen pro moji novou knihu Alžběta, ale i pro knihu Hedvika. Ta asi nebude nějaký čas k dostání. Nějaké možnosti od nakladatelství se už rýsují, ale nechci se radovat předčasně.

Kromě knížky máte nějaké další konkrétní plány pro nejbližší dobu?

Už delší čas cítím, že potřebuji načerpat novou inspiraci pro psaní. Tak bych si přála trochu cestovat na neznámá místa a poznávat nové lidi a profese, abych je pak mohla popsat ve svých dalších knihách. Bude to zajímavé a moc se na to těším!

Co byste na závěr popřála čtenářům Vašich knížek i čtenářům Kultury21?

Knihkupectví jsou zahlcena nejrůznějšími tituly a není snadné si vybrat dobrou knihu. Každý z nás má jiný vkus. Chtěla bych popřát čtenářům, aby našli knihy, které je budou inspirovat, povzbudí je a potěší. Knihy, které v nich ještě dlouho po přečtení zanechají dojem. A pokud to budou právě moje knihy, budu potěšena!

Děkuji za rozhovor.


HANA REBEKA ŠIANDER se narodila v roce 1979 v Hradci Králové. Během svého života se věnovala mnoha činnostem a povoláním, nejvíce ji však zaujala práce v médiích. Oblíbila si hru se slovy a práci s textem. V lednu 2012 jí vyšla kniha BRIGITA, v prosinci 2012 druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuje na třetí knize. Více informací o autorce najdete na siander.cz

( 0 hlasů )



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Tetování jako rozsudek smrt

Kruté a napínavé. Tak lze stručně charakterizovat knižní detektivku „Inkoust – Tetování jako rozsudek smrti“, jejíž autorkou je Alison Belshamová, rodačka z města Hampshire ve Spojeném království, která žije a pracuje v Edinburghu. Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media a. s.

Reniin deník- deník dívky, která milovala život

Renia si ve svých čtrnácti letech začne psát deník, který se stává jejím nejlepším přítelem. Jak sama říká, jemu může svěřit vše, aniž by se musela bát prozrazení nebo posuzování z jeho strany. Nemůže tušit, že kromě svých starostí a radostí, mu svěří i budoucí události, o kterých se jí nesnilo ani v tom nejhorším snu. Nakladatelství Zeď s.r. o.

Rozhovor

Rozhovor s jednou ze zručných umělkyň sesterského dua Malypetrovy!

malypa perexVytvořit šperk, který svými vlastnostmi bude odpovídat představám potenciálních zákazníků, to není jen tak. Chce to nemalou dávku šikovnosti a trpělivosti, bez toho se zkrátka příkladný výrobce prostě neobejde.  O tom by mohla říct své J...

Hledat

Na svém albu oslavuje Lucie Bílá své autory - Ondřeje Soukupa a Gabrielu Osvaldovou

Jedenadvacet hitů a známých písní a závěrečná novinková nahrávka Salto mortale přináší album s všeříkajícím názvem Lucie Bílá/Ondřej Soukup/Gabriela Osvaldová. Album mapuje spolupráci výjimečných umělců, kteří si sedli umělecky a lidsky už začátkem devadesátých let.

Čtěte také...

Lukáš Kovanda: „Ekonomie? Především věda o lidech a jejich rozhodování!“

Kovanda foto200Popularizátoři ekonomie a světa financí úspěšně bourají mýtus, že tato oblast je nuda a „suchařina“. K oblíbeným autorům patří Lukáš Kovanda. Jeho stravitelné a svižné texty se dobře čtou v kavárnách nebo při cestování ve...


Literatura

Když si rocková hvězda odskočí napsat krimi román


chlapec ve stinu 200Carl-Johan Vallgren – rockový hudebník a spisovatel v jednom, je ve Švédsku známým autorem. Ovšem Chlapec ve stínu je jeho prvním krimi románem. I tak se ale může rovnat zavedeným krimi značkám jako je například jeho krajan...

Divadlo

Antonius a Kleopatra – premiéra slavného dramatu v Brně

Antonius a Kleopatra perexPandemie a divadelní představení se velmi v lásce nemají. Ale Městské divadlo v Brně již v červnu odehrálo venku, na nádvoří Biskupského dvora, ve své premiéře pohádku O statečném kováři. První skutečnou premiér...

Film

Můj soused zabiják zpestří nudný večer
ImageFilm Můj soused zabiják byl ve své době svěžím zpestřením poměrně nudné reality všedního života. Každý, kdo už pár let pracuje a provádí celou řadu rutinních a každodenních činností, které postrádají jakýkoliv kon...