Lucie Bílá: Z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu za deset minut

Lucie Bílá: Z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu za deset minut

Tisk

lucie bila modiLucie Bílá se zvládá za deset minut převtělit z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu na koncertě Arakainu. Prý stačí změnit kostým a už se to hraje úplně samo, říká se smíchem. O to víc nyní překvapila vážným, šansonově laděným albem Modi, které právě vydal Supraphon.



Proč se nové album jmenuje Modi?

Když jsem začala přemýšlet o nové desce, tak mě napadla dvě jména, s nimiž jsem ji chtěla udělat - Petr Malásek a Pavel Vrba. Začali jsme tvořit a vznikla řada krásných věcí. Jedna však byla naprosto výjimečná, a to nádherná báseň Pavla Vrby Modi a její nádherné zhudebnění Petrem Maláskem. Modi je písnička o malíři Modiglianim, který měl krátkej a hodně pohnutej život, a jeho těhotná partnerka po jeho smrti spáchala sebevraždu. Je to její zpověď – těžká a hluboká, zároveň krásná a něžná.

Modigliani vás zřejmě inspiroval k rozhodnutí, že i přebal desky bude působit jako obraz.

Hledala jsem fotografa, který by udělal fotky takové, aby vypadaly jako namalovaný obraz – a s výsledkem jsem moc spokojená. Pavel Hejný mi přinesl přesně to, co jsem očekávala.

Jaký máte vztah k výtvarnému umění?

Sama umím namalovat akorát Ferdu mravence, ale nechávám obrazy na sebe ráda působit. S Modiglianim jsem se seznámila až díky té písni – jeho obrazy, ani jeho osud jsem neznala. Tu písničku jsem ale nezpívala jen plná bolesti z toho příběhu, ale i z odchodu Pavla Vrby – to je pro mě velká ztráta. Bez takového autora jsme my zpěváci poloviční.

Prý jste s Pavlem Vrbou strávila jeho poslední léto.

Před dvěma lety jsme spolu udělali krásnou vánoční desku Bílé Vánoce, které se prodalo skoro 100 000 kusů. Byl to nevídaný úspěch, devíti platinové vánoční CD, a já po Pavlovi chtěla ještě něco nevánočního. Přála jsem si znovu spojit hudební srdce Petra Maláska a moudro Pavla Vrby, a tak jsem mu nosila písničky a od něj si zas brala básničky. Jako první otextoval písničku Co do jména, kterou přinesl René Rypar – mimochodem moc šikovný autor, se kterým jsem se poznala při natáčení pohádky V peřině. Dva texty už Pavel dopsat nestihl, ale doplnil ho Václav Kopta.

Své fanoušky možná překvapíte smutnějším, až baladickým tónem. Znamená to, že Lucie Bílá už je „velká holka“ a „zvážněla“?

Je fakt, že člověk je už „velkej“ a jak prochází různými zkouškami, tak o nich také přemýšlí, a najednou i sdělení, které chce poslat dál, může mít hlubší podtext. Nejsem člověk, kterej by se chtěl jenom smát, někdy chci taky brečet, ale hlavně nechci nudit!

S výběrem písní vám pomáhal váš producent Petr Malásek, ale také Jaro Slávik. Jak to měli rozdělené?

O Jaro Slávikovi jsem věděla, že má kontakty v zahraničí, a tak jsem ho poprosila, aby mi přinesl něco ze světa.
A přinesl například skladbu Guye Ereze a Adama Cohena Světlo zas uvidíš, kterou tipuji na hit.

Lucie Bílá

A která je vaším favoritem?

Jako první jsme poslali do rádií singl Jsem tvůj tichý pacient. Ale z čeho bude hit, to těžko říct. Vzpomínám si, že třeba Troubu jsem nikdy na koncertech nezpívala; použila jsem ji pouze v muzikálu Láska je láska, který jsme uváděli v divadle Ta Fantastika – a stejně si svou cestu prorazila. Nebo písnička Útěk z roku 1992, která se hraje pořád – zrovna u ní mě nenapadlo, že se stane hitem.
Na desce se podíleli ještě další autoři – Dalibor Cidlinský a překvapivě dvěma opusy Radoslav Banga alias Gipsy.cz.
Když už jsme měli celé CD s mojí kapelou nahrané, tak najednou přišel Gipsy.cz a řekl „Hele, tady něco mám“ – a nabídl dvě písně. A ony nám tak krásně zapadly do toho konceptu, daly mu ještě další barvy, vnesly trochu víc radosti.

A pak, že je něco na světě náhoda. I když zrovna vaše nová knížka se jmenuje Život je jen náhoda.

Jmenuje se tak proto, že končí fotografiemi z Českého lva, kterého jsem uváděla začátkem března a tu slavnou Ježkovu písničku jsem tam zazpívala. Jinak mám pocit, že nahoře je všechno naplánované – a nic náhoda není.

Spíš než o knihu jde o jakési fotoalbum, které zachycuje, co se za uplynulý rok u Lucie Bílé přihodilo a co všechno stihla.

Před rokem jsme s fotografem Lukášem Fronkem udělali podobnou a lidem se na ní právě líbilo, že mapovala celý rok a že si v ní mohli připomínat, kde mě viděli nebo slyšeli. A já díky Lukášovým fotkám můžu předchozí den hodit za hlavu a těšit se na další.

Jste pořád hrozně pilná. Nedávno měl premiéru muzikál Aida, v němž zpíváte princeznu Amneris, teď zas máte před sebou turné s kapelou s vánočními koncerty.

Madonna si může dovolit jedno turné do roka, ale já musím pracovat pořád…. Naštěstí mě to moc baví. A až mě jednou lidi nebudou chtít, tak ztichnu.

Zdroj foto: luciebila.com


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„Mám prostě zvířata i kytky rád“, říká leader kapely KEKS Štěpán Kojan

Štěpán KojanKEKS je čtyřčlenná česká rocková hudební skupina. Kapela byla založena roku 1981, zprvu hráli pouze v okolí Benešova, nicméně v průběhu let se jejich působnost rozšířila. KEKS má poměrně stálé složení, čase...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Naše písničky vznikají jako bouřka – rychle!

Maxim Turbulenc 200Psal se rok 1994, když v Praze vzniklo nové hudební seskupení, které si dalo název Maxim Turbulenc. V tom roce mi bylo třiadvacet a tahle trojice mi připadala pěkně praštěná. Dokázali ale rozesmát a získat si náklonnost napříč ge...


Literatura

Legendy: Prokleté knihovny

proklete knihovny perexKnihovna nemusí být pouze místem, v němž jsou uloženy knihy, na něž pomalu usedá prach a o něž pečuje bělovousý knihovník, ale i místem, v němž se skrývá tisíce světů a v němž  může jít i o život, o čemž se přesvědčili hrdinov...

Divadlo

Švandovo divadlo představuje dramaturgický plán pro sezónu 2022/2023. V premiéře uvede Kabaret Winton, 1984 podle Orwella i aktuální inscenaci tvůrce z Ukrajiny

svandovo divadlo 200Premiéru původní české hry Srpnové světlo Martina Františáka, uvedení dlouho očekávaného titulu Kabaret Winton, na jehož scénáři spolupracovala spisovatelka Kateřina Tučková, drama 1984 podle slavného románu George Orwella v režii...

Film

Úkryt v ZOO – snaha chránit, i přes vlastní nebezpečí

ukryt v zoo 2 (2)„Až za mřížemi byli konečně v bezpečí.“ Příběh válečného Polska a nebezpečí, v jakém se nacházeli nejenom Židé, ale všichni obyvatelé tehdejší Varšavy, umocněné prostředím malebné ZOO, vybombardované v první den obsazení...