Od kolébky do hrobu provází dřevo člověka od nepaměti. Patřilo mezi první základní materiál, ze kterého se dalo postavit obydlí, vyrobit potřebné věci pro domácnost, pro zemědělství, náboženské účely i hračky pro děti.
Tak jak se rozšiřovaly znalosti o dřevě, tak rostlo i jeho uplatnění. Člověk poznal, který druh dřeva se ke konkrétní věci či činnosti více hodí i jak prodloužit jeho trvanlivost. Tím, že se specializoval na určité práce s dřevem, dokázal neustále ve svém oboru hledat další možnosti i nové postupy. K tomu potřeboval kovové nástroje, které se také během doby měnily a zdokonalovaly. Mnohá řemesla už dávno zanikla, některá se dochovala až do současnosti i když jejich technologie i používaný materiál se také hodně změnil.
Ještě dnes se můžeme setkat s roubenkami kryté šindelem bez jediného hřebíku nejen ve skanzenech, ale v mnohých se dále bydlí. Jsou celé ze dřeva, které bylo ručně opracováváno a svědčí o mistrovství tehdejších tesařů.
Záměr výstavy v ústeckém muzeu je ukázat výrobky a nástroje z dávných dob, které nesou stále ještě přítomnost dotyků člověka, který je používal. Umožnila to i sběratelská vášeň pana Zdenka Nováka, který tyto exponáty zapůjčil a také „po staru“ vyrábí, takže pro dřeváky nemusíte jezdit až do Holandska. Některé činnosti jsou k vidění na dobových fotografiích například kácení velikána na Šumavě, ale na mnohé výrobky si můžete „sáhnout“, zejména na ty velké, jako jsou necky s dřevěnou valchou, nebo starý soustruh.
Na stěnách jsou umístěny různé věci používané při pracích na polích (vidle, hrábě), i v domácnostech (soudky, džbery i trdlice k lámání lnu). Ve vitrínách pak různé dobové nářadí, které se používalo při opracování dřeva. Zajímavé jsou i formy k pečení perníků z poloviny 19 století. Nejen že musely být dlabány zrcadlově, ale také velmi jemným vzorkem (z poskytnuté brožurky, která je návštěvníkům k dispozici se dochovalo toto řemeslo u rodiny Slavíků).
Výstava je doplněna selskými židlemi i ukázkou, jak se dříve dělaly důkladně zadní stěny u skříní. Světlonoš z 19 století, byl zachráněn od střelby ze vzduchovky, a pozornému návštěvníku toto jeho poranění určitě neujde. Zajímavý doplněk výstavy je také vyřezávaný vodník či návrat ztraceného syna Ivana Švejnohy. Aby děti viděly, s čím si dříve jejich vrstevníci hráli, jsou tam staré hračky ve vitríně, ale také nové dřevěné k vyzkoušení.
Protože v ústeckém muzeu jsou i další zajímavé výstavy, určitě se tam mnozí zdrží poněkud déle, je z čeho vybírat.
(Foto z výstavy: autorka)
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když jsem poprvé uviděla Sisu před čtyřmi lety u nás ve Frýdku – Místku na pódiu a slyšela ji zpívat, měla jsem pocit, že jsem v tu chvíli nejšťastnější ve svém životě. Znala jsem ji předtím tak trochu z televize, ale realita byla, co se týká zpěvu, ...
Ze spodní části malebného Malostranského náměstí v centru Prahy možná časem zmizí parkoviště (jiné parkoviště se nachází i v horní části náměstí). Již před časem vznikla petice, kterou podepsaly tisíce lidí, následně město vy...
V Divadle Viola ožije duch staropražských kabaretů. Večer plný živé hudby, satiry, nostalgických šansonů i rozverných kupletů – to je Kabaret Viola: Pražský kabaret inspirovaný pražskými kabarety z přelomu 19. a 20. století. Premiéra se uskuteční 16. ř...
Nejnovější film mezinárodně uznávané slovenské režisérky Viery Čákanyové bude mít světovou premiéru na 73. ročníku Berlinale. Jeden z nejprestižnějších světových festivalů kategorie A zařadil slovensko-český snímek Pozn...