K literatuře se kolikrát člověk dostane nejrůznějšími cestami. Na mladého básníka Michala Talo jsem narazila díky samolepce na sloupu semaforu, na které byl tento veršík: „Když tvůj psík na chodník hodí bobek jsi rád že nemáš dogu že tvá čivava je drobek.“ Okamžitě jsem se rozesmála a uložila si jeho jméno do mobilu. Od toho okamžiku nebylo daleko k jeho poslední básnické sbírce s názvem Rok vepře.
Útlá básnická sbírka na první pohled zaujme svým přebalem se zvracejícím prasetem. Kresba je potemnělá a značí, že nepůjde o žádné romantické čtení. Najdeme zde kolem padesáti básní nejrůznějších forem a stylů. Michal Talo si dal záležet i na grafickém zpracování poezie, ale především se ukázal jako mistr slova s velkou slovní zásobou a citem pro jazyk. Nelámal si hlavu ani s vulgarismy a v žádném případě se nebál po nich sáhnout. V kontrastu hovorové češtiny však nejsou rušivým elementem a čtenář má dojem, že to tak prostě musí být řečeno.

Témata Michalových veršů vycházejí především z jeho okolí, z všedního každodenního života. Sám přiznává, že básněmi ventiloval své nálady, potřeboval se vypsat a zúčtovat s těmi, kteří jej štvou. Proto také Rok vepře a všudypřítomný motiv prasete, ať už obrazný či přesně popsaný.
Prokleté slabosti
Sto tisíc let budou svině všelijak onanovat
a nazývat to uměleckou krizí
a deficitem v rozpočtu
a házet vinu jeden na druhého
a dohadovat se kdo komu vyčerpal koule
kde se dá ulejt trochu toho pomeje
kde nektarem rypák skropit
a kde pochcat sousedovi práh
Rok vepře snoubí různou poezii. V některých básních se Michal zamýšlí – popisuje chování lidí, snaží se apelovat nebo hledat východiska. V takových případech jsou jeho slova velmi působivá a akutní v tom smyslu, že se člověk až musí zamyslet sám nad sebou. Jindy v sobě Michal Talo nezapře postavu básníka – připravte se na pořádné sebevědomí, ego a provokaci. Osobně to vítám a myslím, že je to na místě, neboť básníkovo vnímání světa musí být vždy trochu jiné než ostatních „smrtelníků“.
Mile působí básně, kde se objevuje žena, opačné pohlaví působí jako cosi magického. I když verše nejsou vždy jen milostným vyznáním, ale mnohdy živelným popisem nočních radovánek, mají zvláštníněhu a kouzlo.
Imaginatio
pojď ke mně blíž
budu Ti lhát
budu Ti vyprávět pohádku tisíce
a jedné noci
jedné
noci
vykouzlím úsměvco tuhne
když příběh
dospěje k pointě
a ani tehdy
nepoznáš
co jsem zač
a zač je toho loket
Celkovou atmosféru sbírky skvěle dotvářejí ilustrace od Martina B. Sedláka. Ty znázorňují prasata v různých lidských podobách – jako mafiány v oblecích s doutníky, při milostných hrátkách či se rtěnkou před zrcadlem. Jedná se jen o několik celostránkových potemnělých výjevů, které podporují imaginaci, ale nijak nenarušují souvislé čtení poezie.

Rok vepře je podle mě dobrá kniha plná neotřelých spojení, která hlavně překypuje mladistvým bohémským přístupem k životu. Pokud hledáte něco nového a originálního, sáhněte po ní! Já se budu moc těšit, jak se bude Michal vyvíjet, a doufám, že jej někdy i potkám na autorském čtení nebo nějaké akci.
Michal Talo se narodil 9. července 1986 v Chebu, vystudoval knihkupeckou školu v Luhačovicích a nějaký čas studoval filozofickou fakultu v Brně, která mu jistě dodala potřebnou moudrost a nadhled. Rok vepře je v pořadí jeho třetí kniha – první sbírka Perly sviním vyšla v roce 2009 a další Jinak řečeno o rok později.
Rok vepře

Autor: Michal Talo
Žánr: poezie
Nakladatelství: Nová Forma
Rok vydání: 2012
Počet stran: 82
Hodnocení: 90 %
( 8 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|







Katka Míková je speciální pedagožka, učitelka, milovnice černého humoru a sarkastických poznámek. Pochází z Mostu, kde se narodila do rodiny s dlouhou tradicí zaměstnanců ve vězeňství. Nikoho nepřekvapilo, když i ona skončila v base a ...
Severské detektivky vám na našich stránkách představujeme pravidelně. Tentokrát se podíváme do finského malého městečka Palokaski, které zasáhlo zmizení středoškolačky Laury. První kniha ze série, za kterou stojí autorská skupina pod jménem J. K. Johan...
Ve čtvrtek 18. února se ve Zlíně konala vernisáž výstavy s názvem „Když tě vedou smysly…“ od Terezy Bařinkové. Jedná se o několik unikátních mandal, které můžete až do konce února obdivovat na chodbě 16. etáže v 21. budově – Baťově mrakodrapu.
Před několika dny skončil 18. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Je tedy čas probrat se dojmy a pokusit se o shrnutí. Můj nejsilnější pocit je podobný hořké pachuti na jazyku – nějak mi to prostě nesedlo. Jsou takové divadelní festiva...
„Na plný plyn“ je film o generaci, která nečeká na konec války, aby začala žít. O mladých lidech, kteří hledají svobodu, identitu a smysl v situaci, kdy se svět kolem nich zastavil — a kteří se rozhodli jet dál, navzdory všemu.