Ostravské nakladatelství Domino má na svém kontě další klenot. Tentokrát je jím román Emily Giffin s názvem „Kam patříme.“ Kniha vychází v edici Inteligentní romány pro inteligentní ženy, a nutno uznat, že právem. Citlivá sonda do lidských životů zaručeně nenechá nikoho chladným. Zvláštní pozornost by jí měli věnovat především ti, kteří z nějakého důvodu nevyrůstali se svými biologickými rodiči a teď se sami sebe ptají „co by bylo, kdyby…“
Šestatřicetiletá Marian je úspěšnou televizní producentkou. Má nejen vlastní seriál, ale také krásný byt a vztah s nejhezčím mužem široko daleko. Idylku kazí pouze skutečnost, že se všemi zbožňovaný Peter nechce ženit, o zakládání rodiny nemluvě. Marianiny biologické hodiny přitom tikají stále hlasitěji. A stále častěji se také ozývá svědomí. Marian totiž už jedno dítě má. Před osmnácti lety porodila dceru, kterou se rozhodla dát k adopci. O holčičce v růžových dupačkách od té doby nemá žádné zprávy. S živou vzpomínkou na maturitní léto ji pojí jen adopční agentura, ve které zanechala své kontaktní údaje.
Osmnáctiletá Kirby vždy věděla, že je adoptovaná a nijak ji to netrápilo. Přesto má na prahu dospělosti chuť svou biologickou matku vyhledat. A tak jednoho dne zazvoní u jejích dveří, s jedinou otázkou na rtech: „Kam vlastně patřím?“
Životy obou žen se v tu chvíli ocitnou vzhůru nohama. Podaří se jim propojit dva diametrálně odlišné světy? Zalíbí se Kirby ve světě filmu a přepychu? A jak se s nečekanou návštěvou vyrovná Marian, která svoje osmnáctileté tajemství dosud úspěšně střežila?
Neobyčejně poutavě napsaná kniha si zaručeně získá srdce nejen žen, ale i mužů. Román rozhodně nepatří mezi sladkobolné pohádky pro dospělé. Naopak! Emily Giffin ukázala, že je nejenom právnička a spisovatelka, ale především realistka. Ve svém románu „Kam patříme“ výstižně popsala pocity dvou diametrálně odlišných žen, které (ač se to zdá neuvěřitelné) toho mají společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Při čtení této knihy si uvědomíte, jak je důležité vyrovnat se s minulostí, ať byla jakákoliv. Zjistíte, že pravda sice bolí, ale osvobozuje. A přijdete na to, že člověk může být šťastný jedině tehdy, když přijme sám sebe.
Románu s názvem „Kam patříme“ dávám plných 100%. Domnívám se, že si je plně zaslouží. Děj má spád, závěr je velmi překvapivý. Pokud čekáte dojemný konec ve stylu „a žili spolu šťastně až do smrti,“ mýlíte se. Pochvalu si kniha zaslouží také za výstižné vykreslení postav. Budete mít pocit, že román je o vašich sousedech a známých, což se u zahraničních autorů jen tak nevidí.
Název: Kam patříme
Autor: Emily Giffin
Přeložila: Jana Vlčková
Vydáno: 2013
Počet stran: 341
Vydalo nakladatelství: Domino
Hodnocení: 100%
| < Předchozí | Další > |
|---|
Bývávalo, že zámky a hrady se uzavřely na podzim veřejnosti, jako kdyby spaly a čekaly na jarní sluníčko. Už dávno je tomu jinak. Koncem října sice skončí na většině z nich sezóna (někde jedou celoročně), ale v prosinci se probudí a připravují sváteční ...
Letošní horka jsou pro můj mozek už tak unavující, že na nějakou složitou literaturu ani nemám náladu. Když jsem zahlédla Ordinaci v divočině, hned ve mně vzbudila zájem. To vypadá na pohodové letní čtení. Nejs...
Vlak naděje plný osiřelých dětí, které s velkým očekáváním projíždí na konci třicátých let minulého století po Americe a hledají nové rodiny. Problém je v tom, že se nedostávají do milujících rodin, ale jsou brány spíše jako levná námezdní síla, která ž...
Divadlo Tyjátr vzniklo v pěti lidech v roce 2002 pod Otrokovickou besedou. Nyní početnější parta nadšenců do divadla a hraní je zaměřena především na pohádky a komedie a nebrání se ani různým akcím města Otrokovice. Ve ...
