Hektická doba, celý den v poklusu, v hlavě jen pracovní záležitosti, tak vypadá život mnohých z nás. Tak nějak se vytrácí čas se pozastavit nad věcmi a jevy, které nás obklopují, vytvářejí kulisy našeho života, které ale nezapadají do škatulky výjimečné, důležité. Právě tyto „obyčejnosti“ jsou náměty jednotlivých fejetonů písničkáře Jana Buriana, který je vydal v knize s titulem Přímluva za dnešní dobu.
Jan Burian se nechává při výběru témat, o kterých píše, inspirovat vším, co jej obklopuje. Poznávacím znamením je „obyčejnost“ situací, jevů, událostí. Společně s Janem Burianem píše sbírku fejetonů sám život a ten si jako autor či spoluautor moc často nelibuje v patosu, složitě vykonstruovaných situacích, těžko uvěřitelné zážitky servíruje výjimečně, s uvážlivým dávkováním. Fejetony autor spojil do kapitol, kdy kapitoly shrnují jedno období, např. pobyt na Islandu, nebo mají jiného společného jmenovatele.
Autor píše lehce, svižně a poutavě. Dokáže se pozastavit nad tím, co většina z nás dnes a denně přehlíží, co pro nás ostatní je jen nedůležitá kulisa naší všednodennosti. Současně z řádek vystrkuje růžky životní nadhled a schopnost nebrat věci příliš vážně, což přináší věk a jistá otřískanost životem.
Jednotlivé lekce od života autor přijímá s pokorou a jako příležitost pro zocelení se, následně je hází na papír bez náznaku sebelítosti a pocitu ukřivděnosti. Naopak by některé z fejetonů mohly nést podtitul „co tě nezabije, to tě posílí“ nebo „všechno zlé je pro něco dobré“. Fejetony, ač komentují a zaujímají stanovisko, jsou prosty povýšeneckého moralizování, odsuzování či pohrdání, a to i přesto, že by byly kolikrát namístě.
Janu Burianovi nechybí schopnost dívat se okolo sebe, vidět a všímat si zdánlivých banalit, schopnost, kterou mnozí z nás už zcela nebo podstatně potlačili. Následně dokáže viděné výstižně pojmenovat, okomentovat a předat čtenářům v úhledném balíčku. Právě cit a schopnost pro trefné glosování situací dodává knize pozitivní náboj, který čtenáři vleje do žil sílu pro boj s nepříjemným sousedem, každodenní prudou v pracovním procesu nebo třeba jen psím počasím. Na druhou stranu může nejednomu čtenáři poněkud lézt na nervy autorův pozitivismus, to, že si nikdy na nic nestěžuje a neproklíná ten či onen nešvar, jako kdyby absolvoval kurz pozitivního myšlení. Občas se tak může zdát, že je v tom trošku křečovitosti, chvilkami autorovo krédo „a hlavně pořád s úsměvem“ postrádá na věrohodnosti.
Přímluva za dnešní dobu může kromě oddechového čtení plnit i funkci jakéhosi zpomalovače, který přibrzdí pekelné životní tempo čtenáře a nakopne ho k tomu, aby si opět všímal banalit a toho obyčejného, všedního, co ho obklopuje.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé fejetony nejsou dlouhé, řadím Přímluvu za moderní dobu do kategorie „kniha cestovní“ či „kniha do čekárny“. Stejně jako není potřeba mnoho času pro přelouskání jednoho fejetonu, není třeba ani usilovného soustředění na text. Čtenář si při čtení sbírky fejetonů příjemné oddechne.
Čas strávený nad stránkami této knihy nepovažuji ani přinejmenším za promarněný, ale současně tuto knihu určitě nezařadím mezi „knihy, které byste měli přečíst, než zemřete“. Zkrátka a jednoduše, Přímluva za dnešní dobu pobaví, zaujme, ale s největší pravděpodobností trvalejší otisk nezanechá.
Název: Přímluva za dnešní dobu
Autor: Jan Burian
Žánr: fejeton
Vydáno: 2013
Stran: 214
Vydalo nakladatelství: Galén
Hodnocení: 45 %
Zdroj foto: nakladateství Galén
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vratislav Šálek patří mezi výrazné osobnosti magazínu Kultura 21, pro který pilně pracuje již řadu let. Jeho hlavní pracovní náplní je komunikace s nakladatelstvím a zprostředkovávání knižních výtisků k recenzi. Co na sebe v rozhovoru prozradil?
Pokračování úspěšné knihy o takzvaných Knihožroutech spatřilo světlo světa. Novinka s podtitulem Kam zmizela školní knihovna pochází z pera Kláry Smolíkové a o ilustrace se opět postarala Bára Buchalová. 
Výstava představí díla studentů vysokých uměleckých škol. Základním tematickým východiskem jsou možnosti zkoumání reality žité individuálně i kolektivně. Výstava vznikla pod záštitou kurátorského semináře CRASHTEST n...
Když slyšíte název Betonová zahrada a nečetli jste novelu Iana McEwana ani neviděli její filmovou verzi, asi máte mnoho představ, co se za trochu sterilním názvem skrývá. Přesně pro takové diváky bude nová inscenace mrazivým zážitkem. V Česku...
Přiznám se, že český film sleduji, ale ne na každý se vypravím do kina. A když jsem to spočítal, byl jsem loni na deseti českých snímcích nebo českých koprodukcích. Nejvíc bodů získaly v mém hodnocení filmy jako Rok vdovy, Sbormistr a Nepe...
