Krimi Loutkař z pera německé autorky Mariny Heib bude pravděpodobně správnou volbou pro milovníky rázných a přímočarých detektivek nezpomalených dlouhými popisnými pasážemi. Choromyslného vraždícího medika s perverzním smyslem pro humor je také potřeba zastavit co nejrychleji – než přijde brutálním způsobem o život další „nedokonalá“ dívka. Podle čeho si vrah vybírá oběti? Co zabité dívky spojuje? Před vrchním komisařem Christianem Beyerem a jeho skupinou stojí nelehký úkol. Zabiják postupuje chladnokrevně, je precizní (jak se na Německo sluší), nadprůměrně inteligentní a nedělá chyby. Charakteristická je pro něho i jistá hravost. Často svými činy odkazuje k filmu (Metropolis), literatuře (Mary Shelley a falešné jméno Frank N. Stein) a muzice (Tom Waits, Depeche Mode). Krom toho má i trochu zvrácený smysl pro humor: s oblibou rozesílá poštou vakuově balená srdce svých obětí s popiskou „vnitřní hodnoty“.
Zakonzervovaná těla zbavená srdce, krve a veškerého ochlupení, silně na bílo napudrovaná, se šlendriánskou jizvou na hrudi – to je vrahova vizitka. „Odlidštěné“ mrtvé taky rád s pomocí drátů jako umělec různě aranžuje. A do ruky jim dává zrcadlo.
Kniha je rozdělená do čtyř kapitol, v nichž autorka čtenáře zavede nejen do Hamburku, Mnichova, Berlína nebo třeba Dűsseldorfu, ale také do Londýna či Lucemburska. I tam totiž vedou od mrtvých studentek – loutek – nitky až k pachateli, kterého čtenář na rozdíl od komisaře Beyera zná téměř od začátku knihy.
Jistou dávku napětí a překvapení však ani tak krimi nepostrádá. Linii oficiálního pátrání příjemně komplikuje souběžné a velmi neformální vyšetřování soukromého detektiva Howely a poslední střípky do mozaiky případu zapadnou skutečně až v samém závěru.
Loutkař je další z variací na téma, kam až člověka může dohnat hledání svého obrazu, sounáležitosti, druhého já, ale také bezohledná honba za postavením a penězi. Marina Heib v knize otevírá také problematiku umělého oplodňování a pokroku v oblasti genetiky, zmiňuje takzvané homunkuly a „třetí pohlaví“.
Takže? „Zacpěte si uši, abyste neslyšeli ten výkřik.“ Oči vám zvědavost zavřít nedovolí…
Marina Heib (1960) pochází ze Sárska. Po studiích orientalistiky a filozofie odešla v roce 1988 do Hamburku, kde se živila novinařinou. Loutkař je v pořadí čtvrtou knihou z její krimi série s vrchním komisařem Christianem Beyerem, která vzniká od roku 2006. Kromě psaní se věnuje i tvorbě televizních scénářů.
Knihu vydalo nakladatelství Deus v roce 2011. překlad Jiří Malý, 346 stran.
Foto: Deus, www.marinaheib.de
Hodnocení: 70%
| < Předchozí | Další > |
|---|
Pochází z hudební rodiny a již v dětském věku chtěla být herečkou a zpěvačkou, nakonec vystudovala teritoriální studia na Fakultě sociálních věd, kde dnes přednáší dějiny USA a Základy akademické práce. Povolání pedagoga ji baví. Od ...
Český autor Martin Sichinger má na kontě již několik úspěšných knih. Jednou z dalších je Zítra přijde Olah, která se stala vítězným románem 28. ročníku Literární ceny Knižního klubu. Je to kvalitní čtení zkušeného auto...
Stretnutia farieb, takový název nese výstava obrazů slovenské výtvarnice Aleny Kováčové-Trizuliakové, která je instalovaná v KC Kaštan – scéna Unijazzu (Bělohorská 201/150, Praha 6).
Zlínské Městské divadlo si dětské diváky předchází jak může, rozhodně je nebere jako doplněk k divákům dospělým. A tak první premiéra roku 2013 i první premiéra právě se rozbíhající sezóny 2013/2014 patřily právě dětem. Na jeviště zlínského divadla se po čase v...
Nicolas Cage je zvláštní patron. Za svou kariéru prošel neuvěřitelnými zvraty a z držitele Oscara (dnes se to zdá neuvěřitelné) se stal dost možná tím nejvysmívanějším mužem celého Hollywoodu. Pomalu, ale jistě, může přebrat...
