Poměrně náhodou se ke mně dostala nová kniha Jana Vavříka s názvem Ve stínu levandule. Je označována jako napínavý román s kriminálními prvky a podle mě stojí za to.
Příběh se odehrává v jedné francouzské vesnici, která má své démony. Respektive jednoho: Jeana Mazeta, který během druhé světové války sloužil v Paříži jako četník a musel se zúčastnit deportace židovského obyvatelstva v roce 1942. Jak už to tak mnohdy bývá, obyvatelům obce je úplně jasné, jak to tehdy přesně bylo a mají s jeho jménem spojeno spoustu předsudků. Nemají tedy nic proti tomu, že se jeho dům má srovnat se zemí.
Plány však naruší Mazetova vnučka Isabelle, která se do domu i se svým přítelem nastěhuje. Navíc v nich najde dědečkovy deníky a rozhodne se udělat všechno proto, aby očistila jeho jméno a dozvěděla se pravdu. To však není někomu po chuti a ona má místy i strach o život…
Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Odhalte pravdu o Jeanu Mazetovi
Do knihy Ve stínu levandule jsem se velmi rychle začetla. Obzvlášť, když se jednalo o deníkové zápisky Jeana Mazeta, mi stránky jen létaly a já chtěla vědět pořád víc a víc. Hnala jsem se zkrátka za pravdou podobně jako Isabelle. Obdivovala jsem Jana Vavříka, jak věrohodně dokázal zachytit, co se tehdy v období druhé světové války dělo a sama jsem se díky němu dozvěděla mnoho nového. Také se ukázalo, že nejen v té době člověk musel mít odvahu i štěstí a dost záleželo na tom, na jaké lidi narazil.
Autor k tomu v našem rozhovoru přiznal, že Ve stínu levandule je jeho první knížka, která se nezakládá na příbězích, které mu někdo vypověděl. Inspiroval se však reálnými místy a dobovými detaily, protože jinak by to podle něj působilo asi tak věrohodně jako filmový hrdina, co se z boje vždycky vrací s dokonale upraveným účesem. „Jen najít skutečné názvy ulic, kde velodrom stál, dalo obrovskou fušku. A pak si vzpomínám, jak jsem „studoval“ technologii dojení krav, aby vyprávění ze statku vypadalo reálně,“ dodává.
Celý rozhovor najdete zde: „Pokud znáte nějakého nadšeného režiséra, ale hlavně pak producenta, dejte jim vědět,“ směje se Jan Vavřík
Moc se mi líbil vypravěčský styl Jana Vavříka, bavily mě jak deníkové zápisky a vzpomínání, tak linka ze současnosti. Dokázala jsem se vcítit do postav a celkově knihu hodnotím velmi kladně. A také se těším, až si od autora přečtu něco dalšího!
Jan Vavřík (1978) pracoval mnoho let v dětském domově, kde jej příběhy dětí ovlivnily natolik, že se staly podkladem pro napsání první knihy Kolotoč strachu, na kterou navázalo volné pokračování Případ Kláry P. Začal také psát povídkový blog, z těchto příběhů vznikla povídková knížka Pošahaný svět. K zálibám autora patří mobilní komunikace, historie a bohemistika. Miluje německé boxery, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka, Karla Maye a všechno řecké, zejména pak ostrov Korfu, kam se pravidelně vrací.
Ve stínu levandule
Autor: Jan Vavřík
Žánr: společenský román, detektivka
Nakladatelství: Brána (Euromedia Group)
Rok vydání: 2025
Počet stran: 384
Hodnocení: 88 %
https://www.knizniklub.cz/knihy/716759-ve-stinu-levandule.html
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům p...
V květnu vydalo nakladatelství Metafora v Edici 7lásky příjemný romantický příběh Alex, léto a já od americké autorky Emily Henryové. Pokud potřebujete vypnout a dostat svou dávku lásky a něhy, pak se s klidnou duší ponořte právě do této ...
Na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou vznikla reprezentativní expozice s názvem Barokní malířství a sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze. Jedinečný komplex bývalého kláštera ve Žďáru s blízkým okolím představuje unikátní krajinný a urb...
O klucích aneb Jsem kuchta se jmenuje komedie německého dramatika Davida Gieselmanna, kterou připravil pro podzimní sezónu režisér, někdy i autor, a vlastně spíš muž mnoha rolí, také třeba ředitel Domu dětí a mládeže v Praze 10, R...
Ačkoli obě nyní hodnocené knihy, jak Holubcovo Ještě nejsme za vodou, tak Malaníkové Autenticita ve světě médií, jsou maximálně rozdílné, spojuje je důraz na prozkoumávání vnějškově doložitelných faktů a hodnověrnost následné percepce. Není pak rozhodu...