Pokřivený obraz dokonalosti a krásy

Čtvrtek, 08 Červenec 2021 06:00 Radka Mothejzíková

chut prazdna perex Lidská mysl je fascinujícím nástrojem, který se však často vymyká z rukou svého držitele, ačkoliv se domnívá, že má stále všechno pod kontrolou. Psychika pak dokáže vytvořit takovou iluzi, která u člověka odstartuje řízenou sebedestrukci. Podobný osud zažívá hlavní hrdinka knihy Chuť prázdna. Dospívající a nepříliš sebevědomá dívka propadne touze stát se ideálem, který denně vídá na sociálních sítích. Kde krásu a dokonalost nesmí hyzdit ani špetka tuku.

Příběh začíná naprosto idylicky. Čtrnáctiletá Anna si užívá slavnostního pocitu poté, co jí rodiče zařídili samostatný pokoj v domě. Je přesně podle jejích představ – s vlastní postelí, policemi plnými knih, nezbytnou lampičkou a všudypřítomnou vůní oblíbeného čaje. Připadá si skoro dospělá a své pocity si zapisuje do deníku, v němž zbývá už jen posledních pár stránek. Všední dny, které následují, budou zaznamenány již v deníku docela novém. A čím víc se budou plnit jeho stránky, tím prázdnější žaludek bude mít Anna. Do života se jí totiž pomalu vkrádá anorexie. Z bezstarostné dívky se stává vyhladovělá troska posedlá vlastním tělem.

Jak moc může být člověk hubený, aby pořád ještě byl?
Deníkové zápisky se střídají s pasážemi, které líčí Annin osud z pohledu vypravěče. Čtenář tak dostává šanci porovnat, jak vnímá situaci okolí a jak vše prožívá sama hlavní hrdinka. Psychický stav jakéhokoliv jednotlivce ovlivňuje jeho život a celkové zdraví. Ale co je příčinou právě takových proměn psychiky, které pokřiví obraz sama sebe natolik, že člověku připadá krásné to, co se jiným oškliví, anebo se jim hnusí věci, které druzí považují za naprosto normální? Lidé trpící anorexií většinou vnímají své tělo jako nedokonalé a připadají si tlustí, přestože jsou jen „kost a kůže“. Postoj k sobě i okolí dokáží dohnat do krajnosti a jsou odhodláni hubnout, dokud to půjde. Jenže potom jim prázdno zachutná natolik, že už nejsou schopni rozeznat hranici dělící jejich ubohý život od smrti. Na takovém kolotoči sedí i Anna. Všimne si toho její okolí včas?

Nechat šikanu vlastního těla a mysli za sebou
Barbora Adamcová, autorka knihy Chuť prázdna, přesně popisuje děsivou anabázi, kterou oběti touhy po dokonalosti dobrovolně podstupují. Ačkoli se obsah knihy točí kolem jednoho tématu, napínavý děj čtenáře pohltí a donutí ho doslova fyzicky prožívat s Annou celý proces její proměny. Bez vlastní zkušenosti to může být neuchopitelné a nepochopitelné. Ale díky velmi zdařilému psychologickému rozkreslení vztahů, myšlenkových pochodů a propracované gradaci příběhu vykrystalizuje po přečtení porozumění a snad i snaha pozorněji se dívat kolem sebe. Aby podobné vzorce chování byly co nejdříve odhaleny a pomoc byla poskytnutá včas. A to byl, předpokládám, hlavní autorčin záměr.

S ohledem na mládí autorky musím ocenit vytříbený styl, jímž je kniha napsána. S ranou tvorbou Barbory Adamcové je možné se potkat na stránkách Kultury21. V roce 2014 se zúčastnila literární soutěže Všechny vůně a chutě světa a stala se její absolutní vítězkou. Následně přispívala jako dopisovatelka do rubriky Cestování několika díly Balijského deníku a zpracovala pár rozhovorů s inspirativními osobnostmi (například ZDE). Nyní studuje klasickou filosofii na Karlově univerzitě a svůj talent úročí jako opravdická spisovatelka. Věnuje se také psaní scénářů a posuzování anglických rukopisů. Prvotina Chuť prázdna tedy jistě nezůstane jejím posledním počinem.

chut prazdna