Kultura21.cz

Už jsou tomu bezmála čtyři desetiletí, co francouzský historik Pierre Nova sepsal slavnou, hojně diskutovanou stať Mezi pamětí a historií (odkaz níže), která poukázala, jak se dějinné události udržují nejen v paměti očitého svědka, ale jak se stávají součástí kolektivní paměti, do níž se mohou ukládat i po celá staletí – bez ohledu na to, do jaké míry souhlasí s doložitelným průběhem těchto událostí. V takovém případě by totiž i mýtus mohl být vnímán jako realita.

stať Mezi pamětí a historii (cefres.cz)

Také v českém prostředí se od té doby vyskytují pokusy zužitkovat jeho podněty, začaly se zkoumat projevy paměti, jak se odrážely zejména ve zposvátnělém vztahu k státní, národní nebo třeba i jen regionální minulosti. Průzkumy si všímaly jeho zakotvení v hmotných památkách – ve sbírkách, pomnících, stavbách, v symbolech státní hymny, vlajky, prostě ve všem, co spoluvytvářelo povědomí společné (národní, jazykové, světonázorové, náboženské…) identity, mnohdy zacílené proti všemu „cizáckému“. K nejnovějším publikacím, které zkoumají tyto projevy kořenící již v 19. století, náleží kniha Místa paměti v procesu formování moderního českého národa, přichystaná historiky Petrem Čornejem a Václavou Kofránkovou. Vydal ji pražský Historický ústav.

Jaké se udržuje a s čím se spojuje povědomí o národní minulosti

V šesti kapitolách se autoři zabývají tím, jak se minulost odráží v kolektivní paměti, jak vznikala ona titulová místa paměti a povědomí o nich přetrvalo nebo vyhaslo. Soustředí se přitom především na 19. Století, kdy lze spatřovat vznik těchto aktivit. Texty jsou občas psány až příliš suchopárně, rády se oddávají výčtovým souhrnům, když podrobně líčí průběh dané události.

Václava Kofránková píše o třech českých králích (Přemysl Otakar II., Karel IV., Jiří z Poděbrad), z nichž každý zanechal v povědomí budoucích generací silnou, ale pokaždé poněkud odlišnou stopu. Pisatelka se zevrubně probírá písemnými i výtvarnými prameny, které vycházely v následných staletích a výrazně ovlivnily pojetí každého ze jmenovaných vládců, obhlíží pomníky a sochy – a přidat bychom mohli i novodobá filmová či televizní zpracování jejich osudů. Dotýká se rovněž česko-německého poměřování, přivlastňování či odmítání těchto osobností. Svou studii Kofránková uzavírá slovy, že „půtky o ideově žádoucí obrazy všech tří panovníků po celé 19. století aktivně přispívaly ke zpřesňování nacionálních pozic Čechů, Rakušanů i Němců ve vztahu ke středověkým dějinám střední Evropy.“ (s.78-79)¨

Josef Holeček u svého pomníku

Petr Čornej se zamýšlí nad úlohou Jana Žižky v kolektivní paměti. Rozebírá mnohdy protichůdná hodnocení, která se k němu vztahují, v tomto případě motivovaná mimo jiné i nábožensky. Zatímco v paměti (katolických) vítězů a obecně habsburského mocnářství nezbývalo pro Husa, Žižku a celé husitské hnutí jiné než zcela odsouzeníhodné místo, na opačné straně totéž téma získávalo rozměr jak mučednictví, tak slávy a hrdosti. Čornej rovněž postihuje, jak se jednotlivé výkladové koncepty v průběhu věků měnily. Opět se řeší i protiklad mezi českým a německým pohledem, jak se rozhořel v průběhu 19. století, autor se dotýká nejen písemných ohlasů, ale zmiňuje rovněž sochy a jiné památníky, obírá se vizualizací Žižkovy postavy, což je záležitost aktuální podnes, jak naznačuje Jáklův stále nedokončený velkofilm Jan Žižka. A zajímavé je třeba zjištění, že nyní se Žižkovo jméno objevuje v celkem 122 místopisných názvech jen na území Čech.

Minulost přehlížená a zapomínaná

Zatímco o některá témata či osobnosti (třeba právě Žižka) se dodnes přeme, jiné upadly v zapomnění. Týká se to nejen odkazu Jana Koziny coby nositele vzpoury proti bezcitným feudálům, kteří pošlapávali „stará práva“, ale zejména rychtáře Kubaty, s nímž je nanejvýš spojeno sousloví, že Kubata dal hlavu za blata. Jednalo se o jihočeská blata a proti vrchnostenské zvůli rebelujíci Kubata byl roku 1581 skutečně popraven.

Jenže jeho památka byla oživena až na sklonku 19. století v rámci emancipace rolnictva po zrušení roboty a dovolávala se jí zejména strana agrární. Martin Hrdina podrobně popisuje jednotlivé kroky, které vedly k vytvoření svého druhu dalšího mučednického kultu, zmiňuje i podíl archivních badatelů a spisovatelů (na rurální mytologii jižních Čech se podíleli spisovatelé jako Karel Klostermann, Jindřich Šimon Baar, Josef Holeček, jenž osobně pobyl u svého pomníku, jak dokládá přiložený obrázek).

Také obhlídka svatováclavského a cyrilometodějského kultu v pojetí moravských katolíků, jak ji podnikl Jaroslav Šebek, ukazuje, že se jedná o aktivity převážně uzavřené v 19. století, řečené v myšlenkovém, silně historizujícím obzoru onoho věku, zvláště pak postavení svatého Václava oproti husitskému hnutí. Bohužel již není dořečeno, jak se svatováclavská tradice odrazila ve veskrze neúspěšném velkofilmu Svatý Václav (1929), tak ve zneužití nacisty.

Cizáků se zbavme!

Z paměti jsou vytěsněny i honosné hrobky významných podnikatelských rodů, opět spojených s 19. stoletím, ukazuje Milan Hlavačka na příkladu Ringhofferů, Schichtů, Lannů nebo Hardmuthů, zpravidla německy mluvících magnátů, kteří byli v poválečném období vysídleni. Takže sotva překvapí, že představy o prostoru a krajině českých Němců, jak je zjišťuje Vojtěch Kessler, dokonale odvál vítr minulosti. Výše zmíněné hrobky se aspoň dochovaly, počínání českých Němců lze vyvozovat nanejvýš z dochovaných písemností a obrazového materiálu.

Zatímco v českém prostředí se odhalovaly pomníky Husovi, Žižkovi nebo Havlíčkovi, v německy mluvícím pohraničí převážil osvícený císař Josef II. coby symbol němectví a němčiny coby sjednocujícího jazyka habsburského soustátí. Ostatně ustavičné pokusy o odtržení sudetských oblastí od českého/československého území vzbuzovaly jedině spory, tragicky rozetnuté érou nacismu a poválečného zúčtování.

Knihu provází cenná obrazová příloha, která dokládá, jak si pozdější doby (třeba baroko) představovaly středověké panovníky ale třeba také Žižku, jak vyhlížely jejich sochy vztyčované v 19. století, jak Mikoláš Aleš namaloval řadu kanonických obrazů z českých dějin. Možná překvapí, že s rituální orbou je spojován nejen císař Josef II., ale také ruský car Alexandr I. Oceníme kvalitní reprodukci starých fotografií, které zachycují davové manifestace i dávný vzhled objektů, nechybějí ani pohlednice nebo obálky knih. Výhradu bych vznesl ke zbytečně velkému písmu, díky němuž se do tvrdých desek vázaná kniha vyšplhala na více než pět set stran a cenu mezi 662 až 910 korunami. Menší písmo by omezilo počet stran, případně velikost knihy přinejmenším o čtvrtinu. Ale možná je tato publikace určena pro čtenáře, kteří špatně vidí…

Petr Čornej, Václava Kofránková a kol.: Místa paměti v procesu formování moderního českého národa
Vydal Historický ústav, Praha2021. 507 stran
Foto: kniha

Hodnocení: 80 %

obchod.hiu.cas.cz/shop/monografie/422-mista-pameti-v-procesu-formovani-moderniho-ceskeho-naroda-petr-cornej-vaclava-kofrankova-a-kol.html