Tenčí než vlákno pavučiny je název povídkové knihy Jiřího Raichla, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Jiří Raichl si tentokrát pro své čtenáře připravil šest povídek, kdy ta závěrečná je delší a klidně by při větším rozpracování vydala na román. A o ostatních to platí také. V první nazvané Bezhlavost se setkáváme s neúspěšným spisovatelem. Ten po krizi začíná tvořit a popíše vraždu, která se odehrála na opačném konci republiky. Posléze se dozvídá nové skutečnosti a situace dostává grády. Nádech sci-fi a jistého nadpřirozena si vychutnáte jak v příběhu O muži, který odešel koupit pivo a už se nikdy nevrátil, tak i ve Vládcích vod. Hlavu trochu zamotá vyprávění Každý svoje břemena neste a nejen architekty určitě zaujme Světlo ze světla pojednávající o nepostavitelném kostele.
Povídka Tenčí než vlákno pavučiny je psána z pohledu ženy mající po oslavě jednačtyřicátých narozenin. Je rozvedená, má syna, co jde pomalu do puberty, a její život ozvláštní Hynek, se kterým se potkává na benzínové stanici. Vystupuje kvůli němu z komfortní zóny, je to jiný muž než ostatní. Celkově jde příběh nahoru a dolů, je velmi čtivý, rozhodně ne tuctový, a navíc vede i k zamyšlení. Mě se líbil hodně, chvíli ve mně rezignoval a ráda se k němu v budoucnu vrátím.
„Jitro mě zastihlo v kondici, jež měla k oslnivosti asi tak daleko jako Sahara k severnímu pólu.
(Kolik jsem vyžahla těch bublin? Dvě láhve? Nebo tři?)
V hlavě fárala parta permoníků. Žaludek se vezl na vlně tsunami. A celková funkčnost organismu hlásila havarijní režim.
Dnes budu v práci jenom do počtu. (str. 82)
Přiznám se, že mě moc baví autorův jazyk i styl a soudě dle komentářů na Databázi knih nebo v recenzích, nejsem jediná. Je kouzelné, jak dokáže s vtipem a lehkostí popisovat, nebo navozovat atmosféru. Jako například: „Dáma nebyla kdovíjaký výstavní kousek. Taková ta odkvetlá krabiciozní krasava, věkově někde mezi padesátkou a hnědým uhlím.“ (str. 114)
Tato kniha se mi zdála trochu jiná než autorovy předchozí, které jsem přečetla. Nebyla podle mě až tak moc odlehčená ani plná netradičních výrazů (dobře, přiznám se, že já ani Goofle neví, co znamená oplendovač), ale rozhodně byla hodně dobrá a stojí za přečtení i čestné místo v knihovně.
Jiří Raichl je prozaik, básník a ochotnický dramatik a režisér, narozen v Praze, aktuálně žijící v Dobrušce. V roce 2018 založil butikový nakladatelský label TOFANA s ambicí vybudovat unikátní svépomocnou komunitu spolupracujících autorů. Dosud vydal román Poblíž nebe a sborníky povídek Zítra už bylo a Tenčí než vlákno pavučiny. Rovněž řídil vydání básnického sborníku 6 hlasů lásky, který vznikl spoluprací s dalšími pěti autory. Své příběhy píše tak, aby se "četly samy". Hrdiny jsou více či méně obyčejní lidé, kterým se dějí neobyčejné věci (někdy veselé a někdy divné), často až za hranicí normálna. Více o autorovi najdete na jeho osobním webu www.jiriraichl.mozello.cz
Tenčí než vlákno pavučiny
Autor: Jiří Raichl
Žánr: povídky, česká beletrie
Nakladatelství: Tofana
Rok vydání: 2019
Počet stran: 183
Hodnocení: 88 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Spisovatelka Hana Hindráková před pár dny vydala knihu Smrtící byznys týkající se tématu falešných léků, o kterou jste nedávno soutěžili na našem webu. My jsme toho využili a položili spisovatelce několik otázek.
O tom, že všichni žijeme v blázinci rozhodně nepochybuji. A MUDr. Radkin Honzák v tom má naprosto jasno. Název publikace, která se skládá z rozhovoru se známým psychiatrem, je poměrně trefný. Text sestavila novinářka Renata Červenková.
Městská strašidla jsou cyklem tří minioper v režii Lukáše Kopeckého, který je určený převážně dětským divákům. V humoristicky laděných libretech Martina Kyšperského se setkáváme se strašidly, která žijí v dopravních prostředc...
Diváci, kteří rádi sdílejí osudy seriálových hrdinů, ale zároveň dávají přednost zápletkám s hlubším podtextem, nabízejícím poučení a inspiraci, jistě uvítali projekt HBO Česká republika, seriál s názvem TERAPIE
