„Nálada oustřiček sice bývá povznesená a srdečná, ale slavnosti si tradičně vyžádají i něco málo obětin v podobě opilců, výtržníků a tu a tam někoho přiotráveného jídlem. To, co k tradici naopak nepatří, je pouliční občerstvení a levné víno, které se rozlévá do papírových kelímků, na což každoročně upozorňují rozhořčení čtenáři novin v dopisech nadepsaných ve stylu „Chraňte naše doggerlandské kulturní dědictví“ a „Zklamaný čtenář, 72 let“.
I co se zábavy týče, vývoj se podle některých posunul vpřed – a podle jiných zase vzad. Ještě před dvaceti lety představovala jedinou zábavu na slavnostech folklorní hudební uskupení, ale teď jim konkurují jak místní, tak přespolní rockové kapely, nesnesitelné talentové soutěže, kravál z příležitostných pouťových atrakcí a dětský jekot. Včera před odchodem z přístavu do sebe Kore a Eirik nacpali každý dobrý tucet ústřic, Karen přitom zhltla přinejmenším o polovinu víc…“
Nálada na Doggerlandu je naprosto jedinečná a nejspíš si ji zamilujete. Sychrava, deště, vůně slaného větru a mlhy a vřesovišť si užijeme dosytosti, stejně jako pocitu, že se moc těšíte do tepla domova, stejně jako Karen.
S Karem Eikenovou, místní policejní vyšetřovatelkou, si užijete přeplněných pracovních dnů, divné kávy, oschlých chlebíčků a požitků i zlozvyků všeho druhu. Od sexu až po dobré i horší víno. A všudypřítomná vůně česneku a másla a ryb. Ale abych nebyla taková požitkářská....
Je to přece jen švédská krimi
Vražda je tu v hlavní roli, navíc zvláštně provázaná s historií ostrova a i samotným policejním sborem. Jedno se musí nechat – autorka trošku vynechala to zbytečné rýpání v ošklivých detailech vraždy, za což ji moc děkuju. Odbydeme si s ní vlastně jen to nejnutnější, a i to je dostatečně živé na to, abych o to víc ocenila, že pak se už ubíráme cestou logiky, historie a faktického vyšetřování.
Skvěle obyčejná Karen Eikenová
Co také musím říct, Karen si zamilujete, nejen pro její přístup k přibývajícímu věku: „Jak se mi proboha tenhle věk přihodil?“
Snad není na světě nikdo, koho by TOTO někdy nenapadlo. Ale také pro její pragmatický přístup k životu, přičemž postupné odhalování jejího života a minulosti právě ve světle její povahy oceníte ještě víc. Není natolik charismatická, aby její osobní kouzlo přehlušilo všechno ostatní (jako třeba Lisbeth Salanderová v Milleniu), ale zároveň je svou obyčejností silná natolik, že se s ní snáze ztotožníte. A strašně moc budete chtít být jako ona. Její všední den, sdílení jejích myšlenek – to všechno se postupně stává tím, co na příběhu tvoří tu čtenářskou atmosféru, která zůstane i dlouho poté, co zapomenete, jak vlastně ten příběh dopadl fakticky.
Příběh nemá slabá místa
Nenašla jsem slabá místa. Nezaznamenala jsem žádnou klesající tendenci, kdy by Marii Adolfssonové docházel dech nebo jsem se u čtení nudila. Bohužel – protože tím se velmi snižovala možnost knihu nedočíst na jeden zátah. Je dost tlustá, takže jsem přestat musela, ale… chcete-li příběh, který si chcete šetřit, tak je to ideální adept. Moc moc si ho chcete šetřit, snad jen i pro tu ústřicovou, máslovou a mořsky sychravou atmosféru. Ale na druhou stranu to je velké pokušení.
Snad jen mne z čistě osobních důvodů mrzelo, že konec byl rychlejší než mi, zlenivělé po celém tom hygge příběhu, bylo milé a za žádnou cenu se mi nechtělo ani o píď opustit.
Smyšlený Doggerland? Ne tak úplně
Smyšlený kontinent? Nikoliv, tato země kdysi byla spojnicí kontinentů, jejíž poslední zbytky byly zaplaveny před více než 6 tisíci lety. A nyní se ponořme do fantazie, že právě tento kus kontinentu tu zůstal a žijí na něm lidé, kteří tak rádi každý rok slaví oustřičky, svátky plodů moře a díků za předešlé léto.
O autorce:
Maria Adolfssonová (1958) se narodila a vyrostla ve Stockholmu, ale velkou část dětství strávila na Stockholmském souostroví. Pustá krajina se zakrslými borovicemi, zvukem mlhových sirén a okolním mořem ji silně ovlivnila, což ostatně čtenář série Doggerland záhy odhalí.
Velká chyba
Autor: Maria Adolfssonová
Překlad: Lucie Podhorná
Žánr: krimi
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 432
https://argo.cz/knihy/velka-chyba/hhybahhy
| < Předchozí | Další > |
|---|
S Bárou Hrzánovou a Liborem Jeníkem hraje Jarmila Vlčková v legendárním představení Hrdý Budžes dvacet let. Za tu dobu vystřídala několik divadelních angažmá a má za sebou desítky nádherných rolí. Objevila se v klasice i moderních hrách a publiku ji z...
Jeden z autorů knihy Pozor, sůl!, Jiří Kuchař, řekl v jednom rozhovoru důležitou větu: Když se u nás koná nějaká konference, píší média o soli nadšeně jako zabijáku, bílém jedu. Trvá to pár dní a potom je ticho. Většinou se dočtete už jen obecné rady, solt...
Francie, Sýrie či třeba Maroko… Do 9. února trvá výstava obrazů dnes třiaosmdesátiletého Alexe Zupky Zážitky odjinud. Instalovaná je v Café Alternatif (Mezibranská 21, Praha 1).
Od románové tvorby si Kateřina Tučková „odskočila" k divadlu a brněnský Host nedávno vydal knižně její scénář ke hře Vitka, uvedenou brněnským Divadlem Husa na provázku. Které jiné město u nás by také mělo inscenovat osud brněnské rodačky Vítězslavy Kaprálové, jejíž hudebn...
Do konce října natáčí režisér Šimon Koudela podle vlastního námětu a scénáře film Fichtelberg. Vypráví příběh mladého rytíře – sirotka, který se hnán touhou po lásce a uznání vydává na cestu, odkryje kriminální k...
