Delfín z louže aneb příběh jednoho amatéra

Delfín z louže aneb příběh jednoho amatéra

delfin z louze perexNakladatelství Plus loni vydalo knihu z pera Tomáše Bezrouka (*1974). Nese název Delfín z louže (pozor, neplést s Lososem v kaluži) a vypráví o plavci, který se z nuly vypracuje na úroveň vrcholových soutěží. Autor o sobě tvrdí, že je „univerzální sportovec, leč čím dál více zejména televizní teoretik“, a po spisovatelské stránce má již za sebou dílko Hostina pro porotce (2010, vydáno vlastním nákladem). Pojďme se tedy podívat na jeho v pořadí druhou knihu.

Jak již bylo řečeno, Delfín z louže je příběhem kluka, z něhož se postupně stává plavecký šampion - to se konec konců dozvídáme už na základě slibně znějící anotace. Literatura na téma „cesta k úspěchu“ je v poslední době značně populární a knihy s podobným námětem na nás doslova padají z regálů. Přestože však často jde o příjemně motivující četbu, není tomu tak vždycky. Ostatně, jednu takovou nepříliš zdařilou knižní realizaci právě držíme v ruce.

Vedle jednoduché dějové linie (která se dá shrnout jedinou větou) už tento spisek totiž dále nic moc exkluzivního nepřináší. Myslím si, že by podobný text mohl působit inspirativně, kdyby byl autobiografický nebo kdyby šlo o opravdu sugestivně napsanou fikci. Tento pisatelský počin ale není ani jedno, ani druhé a podle mého názoru inspirativní dojem prostě nebudí.

Z hlediska jazykového se u Tomáše Bezrouka taktéž nesetkáváme s ničím výjimečným. Netvrdím, že je to úplně beznadějné psaní. Spíše se jedná o drobná zaškobrtnutí, která však činí beletristický text málo čtivým a místy až nudným. Tady mluvím o řemeslných nedokonalostech začínajících autorů – ty mimochodem docela dobře popisuje Stephen King ve své knize O psaní (doporučuji k přečtení). Abychom se nepohybovali jenom v teoretické rovině, uveďme si alespoň pár konkrétních příkladů.

Podle Kinga třeba nepůsobí dobře, když autor používá otřepaná slovní spojení. A je to fakt - když totiž třikrát za sebou narazíte na kýčovité klišé „být terčem posměchu“ (Delfín z louže, str. 5, 6, 25), opravdu nemáte pocit, že čtete zrovna jazykově rafinovaný literární kus. Dále King radí zamýšlet se nad rozvíjejícími větnými členy a proškrtat ty, které nemají význam. Já bych například klidně oželela přístavek v Bezroukově větě: „Všechny tyto zážitky z dětství s mými vrstevníky však dalece předčila prázdninová setkání se strýcem, matčiným bratrem.“ (Delfín z louže, str. 22) Vysvětlím: strýc je přece vždycky bratrem jednoho z rodičů. A ano – v případě, že bychom se o matce hlavního hrdiny dříve něco klíčového dozvěděli, zmínit bychom ji teoreticky mohli. Ne však zde. Tady se jedná o informaci veskrze nadbytečnou. Dalším příkladem by byla rovněž otázka dialogů. Aby byl text čtivý, měly by být autentické. A narovinu - dokážete si například představit chlápka trénujícího kluky v plavání, jak pronáší větu: „Příteli, pod čtyři minuty to neplave ani jeden z mých svěřenců, které tu vidíš v bazénu!“ (Delfín z louže, str. 15)? Já ne. Takhle křečovitě by to určitě žádný normální trenér neformuloval.

Nebudu pokračovat ve výčtu autorových kotrmelců a raději svůj příspěvek na tomto místě ukončím. Možná se může zdát, že se v tom moc nimrám a upozorňuju na blbosti. Ale ono je to tak – když se podobných zádrhelů objeví v textu příliš, výrazně se tím naruší čtenářský komfort. Nějak to zkrátka nefunguje a právě ty „blbosti“ odpovídají na otázku proč. Ačkoli tedy cítím, že za touto knihou stojí člověk, který tvoří s jistým nadšením, musím ji bohužel označit v kontextu současné české prózy za podprůměrnou.

 

delfin z louze obalka

Delfín z louže

Autor: Tomáš Bezrouk
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 144
ISBN: 978-80-7259-0824-2

Hodnocení: 25 %


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Rozhovor

IZRAELSKÁ CHOREOGRAFKA, TANEČNICE A ZPĚVAČKA SMADAR EMOR POVEDE DÍLNU PRO VEŘEJNOST VE SLAVONICÍCH – BUDEME OBJEVOVAT MELODICKÉ TĚLO

Smadar 200Dnešní hektická doba nás nutí zapomínat na přirozené potřeby jak např. vyjádřit radost a smutek. Během tradiční týdenní dílny Hlasohledu v malebných Slavonicích, určené jak pro...

Hledat

Literární soutěže jsou jednou z nejlepších cest, jak dát o sobě vědět

Lucie Hlavinková, která se poprvé proslavila knížkou pro děti, je patronkou naší literární soutěže, která právě skončila a čeká na vyhlášení svých vítězů. Lucie nám na sebe prozradila, jak se stala spisovatelkou, čemu se nejraději věnuje a co nového připravuje pro své čtenáře.

Z archivu...

Čtěte také...

Kristina Ohlssonová vydala v češtině první díl z nové série

lotos blues perexKnihy Kristiny Ohlssonové jsou v nejen u nás v Česku přijímány s nadšením. Ke konci minulého roku se na pultech objevila další série s novou hlavní postavou – egocentrickým advokátem Martinem Bennerem, který rád přijímá nesnadné výzvy...


Literatura

Jak se z obdivu zrodilo přátelství

1Dnes již skoro zapomenutá herečka Jiřina Petrovická byla ve své době jednou z nejvýraznějších hereckých osobností a oporou činohry Národního divadla. Svým charakterem a šarmem okouzlila nejednoho kolegu a diváka sedícího v hledišti či u televize.

...

Divadlo

Manželské vraždění jako dárek k výročí

manzelske vrazdeni perexNelekejte se, krev v tomto článku nepoteče. Řeč je o divadelní hře Manželské vraždění francouzského dramatika Erika-Emmanuela Schmitta, kterou si přidalo do repertoáru Městské divadlo Z...

Film

Andělé všedního dne mají přehled

andele perexNový český film Andělé všedního dne byl natočený režisérkou Alicí Nellis podle úspěšné stejnojmené knihy spisovatele Michala Viewegha. Na motivy jeho knih vzniklo již několik českých filmů.