Devátý - román, co se zasekává v krku

Čtvrtek, 17 Květen 2018 05:00 Kateřina Lužná

Devaty-Barnas perex Devět kapitol, 180 stránek, font normální, formát A5. Takové knížky obvykle polykám na jeden zátah, menší jednohubka na volné odpoledne. Tohle není ten případ. Deset stránek, pauza, zhluboka dýchat. Ferenc Barnás rozhodně nesepsal jednorázovou oddechovku, číst román Devátý je spíš jako cpát si do krku písek. Pomalu a opatrně, pokud možno zapíjet.

Jestli vás někdy zajímalo, jaký je jeden z nejhorších dětských losů, které si můžete při narození vytáhnout, pak vítejte! Hlavní hrdina je chlapec, devátý v řadě sourozenců (ale tady žádné pořadí není zrovna výhra), chodí teprve do třetí třídy. A co že je v jeho světě špatně? No... úplně všechno.

Celá rodina je přehlídkou různých duševních poruch, mnoho potomstva a málo peněz, hlad, špína, dětská práce, posměšky, násilí ve škole i doma, konflikt katolické víry, ve které se matka snaží rodinu vychovávat, a komunismu všude kolem... A víte co? Ještě to není všechno.

Náš chlapec se snaží přežít, upíná se ke stěhování do nového domu, pěstuje si citlivé reflexy ohrožených zvířat, balancuje svou existenci na tenké ostré ocelové niti. Jenže ta je přestřižena ve chvíli, kdy se přidá otřesný zážitek sexuálního zneužívání a už tak křehká psychika hlavního hrdiny se nezadržitelně bortí.

Autor příběh neservíruje polopatě, celou mozaiku skládáte postupně, slova přicházejí jakoby mimochodem. Vyděsí vás, až když do sebe střípky postřehů, poznámek, snů a náznaků zapadnou, obraz secvakne, zacelí se a nevypadá pěkně. Rozhodně neuvidíte malebnou idylu Heleny Zmatlíkové. Spíš některý z přízraků Francisca Goyi.

Devátý je příběh hluboce znepokojivý nemožností úniku, všechny paprsky naděje se ukazují jako falešné. Co vlastně chlapci přát? Aby rodina zbohatla? S jejím kádrovým profilem nemožno. Aby se chlapci podařilo uniknout? Kam? Do tristní reality komunistických dětských domovů? Nebo aby byli potrestáni viníci zločinů? Na konci už jsou něčím vinni úplně všichni.

Polykat písek není jednoduché. Ale může to být očistné. Když sledujeme rachotící řetěz příčin a důsledků, to panoptikum malých a zároveň tragicky ohromných osudů, třeba si dokážeme leccos připomenout. Něco, čeho jsme byli svědkem, co možná tak trochu známe. A někdy třeba uvidíme i nepatrnou možnost zasáhnout.

U románu Devátý si neodpočinete. Neodložíte ho s tím, že o za pět minut nevíte, o čem byl. A rozhodně na něj hned tak nezapomenete.

Devaty-Barnas