Příběh oděný do pravého leopardího kožichu

Neděle, 23 Červenec 2017 05:00 Lenka Švidrnochodá

V červnu vyšel Haně Kolaříkové (*1971) psychologický román s dějinným podtónem - Pravý leopardí kožich. Samotný název je trochu hádankou a jeho výstižnost zřejmě nelze docenit dříve než po dočtení knihy. Přesto snad neprozradím příliš, když napovím, že symbol leopardího kožichu nejen výborně koresponduje s autorčiným tvůrčím stylem, ale hlavně pomyslně propojuje živočišnost Afriky a otázku trýznivé rodinné historie, která se nakonec v příběhu ukáže jako klíčová.

Vyprávění začíná v bodě, kdy hlavní hrdinka Jana ztrácí novorozeného syna. Během nenaplněného šestinedělí truchlí, zavírá se před světem a my na ni nahlížíme prostřednictvím vševědoucího vypravěče, jenž postupně odkrývá skutečnosti přímo či nepřímo související s jejím životem. Co se stalo v Africe a kdo je pravým otcem zemřelého dítěte? Jací jsou Janini rodiče? A co takhle prarodiče? Kam až sahají její kořeny? Ocitáme se tu v přítomnosti, tu v minulosti - zprvu na přeskáčku, později téměř současně. Až se zdá, jako by čas splýval, jako by se všechny ty události odehrávaly najednou… A z tohoto mimočasového víru nakonec vykrystalizuje pointa vyvolávající hned několik otázek. Na ty už si ale musí odpovědět každý sám.

Významným aspektem, jímž kniha zaujme, je autorčina literární osobitost. Každá kapitola je například uvozena čímsi, co by mohlo vzdáleně připomínat haiku nebo krátkou surrealistickou báseň. Poezie v pravém slova smyslu to však není - tato sousloví mají spíše předjímat atmosféru následujících úseků. A co se týče samotné jazykové stránky, je třeba podtrhnout, že Hana Kolaříková píše především barvitě - pocity a situace popisuje pomocí promyšlených obrazů, které silně působí na čtenářovu představivost. V čem autorčin rukopis konkrétně spočívá, lze asi nejlépe pochopit na základě ukázky. Posuďte tedy sami:

„Druhý den koupil starožitné plechové hodiny tmavohnědé barvy se zažloutlým ciferníkem a černými ručičkami. Byly výjimečné nejen svým stářím, ale i velikostí, hlasitostí tikotu a taky tím, jak se doplňovaly s oprýskaným materiálem vstupních dveří. (…) Dokud šly, odpočítávaly čas. Další iluzi. Prý jde jen o plující odraz nehybné bezčasovosti. Prý je už všechno někde dáno. I Jana je přesvědčená o tom, že žije v nějaké uzavřené bublině, že žije tak, jak jí dovolí čas a prostor, ale chtěla by víc – rozšířit si vědomí a protáhnout ho hadí skulinou v zemi.“ (str. 14-15)

Tolik tedy k textu jako takovému. Než však skončím, nesmím zapomenout pochválit nakladatelství Host za sympatický trik na přebalu knihy, kdy jsou na matném podkladovém povrchu pomocí lesklého materiálu lehce načrtnuty leopardí chlupy. Na první pohled není nic vidět, ale v určitém specifickém světle obálka působí jako zvířecí srst. Takže ani grafická stránka této publikace nezaostává, co se týče skrytých tajemství.

Na závěr bych řekla, že Hana Kolaříková zřejmě nebude autorkou, která sedne úplně každému. Její obrazový, snový a syrový styl může stejně dobře nadchnout, jako odradit. Přesto (anebo právě proto) je dobře, že se v současné literatuře někdo takový objevil. Pokud se tedy rozhodnete zjistit, co se skrývá pod pravým leopardím kožichem, mám pro vás jedno doporučení: nečekejte vůni květinového parfému. Spíše se připravte se na léty zpuchřelý odér a na smečku otazníků, které se jako červi kroutí v jeho poskvrněné struktuře.

Pravý leopardí kožich
Autor: Hana Kolaříková
Žánr: beletrie
Grafické zpracování obálky: Veronika Kopečková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224
ISBN: 978-80-7577-080-6