Knihu Vadima Petrova, Muž, který nevrhá stíny, můžeme označit politickým románem na pozadí doby československé revoluce v roce 1989.
Děj začíná v okamžiku, kdy se mladý Nathan Kassis vrací z Ameriky zpět do Československa, aniž by tušil, že během jeho nepřítomnosti nastal převrat, prakticky přes noc se rodí milionáři a nic není takové, jaké bývalo. Díky svým přátelům nalézá zaměstnání, které, jak se posléze ukáže, v žádném ohledu nenaplňuje jeho očekávání. Shodou okolností je mu právě v tomto období nabídnuta nová pozice v tzv. White Housu, kde bude mít příležitost pracovat pro nového prezidenta Václava Havla. Náplň jeho práce je i pro něho samotného utajena a až posléze se dozvídáme, že se jedná o profesi tajného agenta služby MI5. Tím pro Nathana začíná dlouhý a obtížný výcvik, po jehož absolvování nastoupí jako tzv. zpravodajský důstojník a stane se mužem, který nevrhá stíny.
Vadim Petrov se sám na počátku devadesátých let zúčastnil výcviku v britské službě MI5 a po návratu pracoval pro jednotku známou pod názvem White House – stejně jako hlavní postava knihy. Veškeré své zkušenosti, poznatky a dojmy se nyní rozhodl zakomponovat do zcela jedinečného příběhu, kde se skutečnost mísí s fikcí a čtenář dostává možnost nahlédnout na tamní dobu hned z několika pohledů.
Pro někoho, kdo skutečnosti z polistopadového období nezná, může být obtížné rozeznat, co je pravda a co autorův výplod fantazie, ale ani to jistě dojmy z příběhu nezkazí. Co jsem ocenila, byly časté vysvětlivky vybraných zkratek a termínů, díky kterým jsem se mohla s příběhem ještě více sžít.
Mě osobně kniha opravdu nadchla, ale i tak vím, že neosloví každého čtenáře. Osobně jsem měla, zejména z počátku, problémy s orientací v postavách a jejich funkcích. Mnozí čtenáři mohou rovněž namítnout, že kniha v podstatě neobsahuje děj a navíc je až příliš zmatená. Na druhou stranu, i doba, o které Petrov hovoří, byla taková.

| < Předchozí | Další > |
|---|







Do listopadových večerů se hodí tento obsáhlý rozhovor s fotografem Silvestrem Szabó, který se věnuje hlavně focení přírody. Jeho názory i příběhy jsou velmi osobité a věřím, že se i pobavíte.
Kdo by je neznal – čtyři sympaťáci z Liverpoolu dobyli v šedesátých letech svět: promlouvali svými písněmi, stali se hvězdami snad ze dne na den. Fanynky je zbožňovaly, sály praskaly ve švech. Jejich písničky měly co říct tenkrát, mají co ř...
Co byste byli ochotní udělat pro záchranu svého pracovního místa? Kam až byste dokázali zajít? Možnou odpověď lze najít třeba v divadelní hře Francise Vebera S barvou ven aneb Kondomedie v podání členů činohry plzeňského Divadla Josefa Kajet...
K devadesátinám žijícího, i mezinárodně uznávaného klasika mezi polskými filmaři ANDRZEJE WAJDY nachystalo pražské archivní kino Ponrepo rozsáhlou přehlídku jeho tvorby, pokrývající druhou půli května a celý červen 2016. Šest desetiletí se diváci setkáva...