Intentio operis, intentio auctoris a intentio lectoris – Radek Horáček sa vo svojej odbornej publikácii venuje fenoménu vnemu umeleckého diela, z ktorých si vyberá diela súčasných umelcov, ale vedie nás k nim, ako inak, po vyšliapaných historických chodníkoch. Pretože ako inak by sme sa mohli dopracovať k poznaniu sveta bez poznania histórie?
Jednoznačne veľmi dobrá odborná publikácia, ktorá sa snaží zmapovať modernu a postmodernu českej umeleckej scény, históriu galerijných priestorov a premeny publika v priebehu desaťročí. Horáček ponúka spojenie pohľadu diváka, či nezaujatého pozorovateľa, umeleckého diela, ktoré zasahuje do verejného priestoru, ale i umelca a jeho súčasného postavenia. Svojou širokou optikou mapuje a porovnáva nielen s českou umeleckou tvorbou minulých desaťročí, ale za dôležité a kontrastné považuje porovnanie so svetovými umelcami.
V niektorých momentoch cítiť násilné porovnania a vyzdvihovanie českej scény na celosvetovú úroveň, čo je badať v prípade kapitoly Divák jako spolutvůrce 2. Celkovo však predstavuje veľmi komplexný úvod do základných českých umeleckých skupín (Rafani, Osma, Tvrdohlaví a mnoho iných), ktorých najzásadnejšie umelecké výkony rozoberá v súvislosti s ich kontaktom s verejným priestorom a divákom.
Upriamuje sa i na extrémistické prípady, kedy umenie zasahovalo až do trestného činu a kladie si otázky, či je možné rozlíšiť umenia a zločin, alebo či treba ponechať toto monochromatické videnie zločinu ako komplexného pomenovania i pre jednanie s umeleckým zámerom.
Autor z pohľadu dlhoročného riaditeľa jednej z vedúcich umeleckých inštitúcií mesta Brna, vyberá množstvo zásadných výstav práve z Domu umění města Brna a nenecháva ich tak zapadnúť medzi bežné umelecké prejavy postmoderny. Práve tým, že tieto prejavy konfrontuje so svojimi pozorovaniami a v kooperácii s reakciami verejnosti, môžeme na jednotlivých príkladoch vidieť, aké rôzne sú intencie autora, ako vyznieva samotné dielo a čo má k tomuto procesu povedať druhá strana dialógu – divák. Alebo divák nie je dôležitou časťou umeleckého procesu?
Radek Horáček (1959) je profesorom na Katedre výtvarného umenia Pedagogickej fakulty Masarykovej univerzity. V rokoch 2002-2006 bol riaditeľom Domu umění v Brně. Je aktívnym recenzantom a glosátorom.
Umění bez revolucí? (Proměny soudobého výtvarného umění)
Autor: Radek Horáček
Nakladatelství: Barrister & Principal a Masarykova univerzita
Odpovědná redaktorka: Tereza Čechová
Místo a rok vydání: Brno, 2015
První vydání
ISBN 978-80-7485-066-0
Hodnocení: 85%
http://barrister.cz/produkt/umeni-bez-revoluci
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vždycky tvrdě pracovala, což se projevilo už na začátku její kariéry, kdy proměnila své šance za mnohaletou mezinárodní kariéru. Talent, intelekt, ale také dřina a pokora, to už jaksi patří k pěvkyni Dagmar Peckové léta. A i když má...
Undergroundový básník J. E. Frič vydal na podzim loňského roku novou básnickou sbírku Jsi orkneyské víno a jiné básně (1996 - 2010). Nese stejné jméno jako deska, kterou v roce 2...
Teorie není špatná věc. Ale praxe a dlouholeté zkušenosti jsou k nezaplacení. A my můžeme být rádi, když nás chce nějaký odborník zasvětit do svého řemesla. Philip Hook nás ve své knize zavede do spletitého světa výtvarného umění a obchodu s ním.
Od konce minulé sezóny uvádí Městské divadlo v Mladé Boleslavi úspěšnou komedii Petera Quiltera Je úchvatná! Jde o skutečný příběh Američanky Florence Foster Jenkins. I když je považována za nejhorší operní pěvkyni všech dob, přesto se jí po...
Zatímco za vlády komunistů byly televizní programy i nabídka kina zahlceny sovětskými filmy, nyní se k nám z Ruska dostane – a to ještě ojediněle - nanejvýš nějaká ta pohádka. O filmovém dění tam a zejména v republikách, kter...
