První setkání s člověkem bývá většinou o vzájemném „oťukávání“. Podobné to je i v případě neznámého spisovatele. S Lauren Willg jsem se setkala poprvé a nelituji toho.
Lauren WILLIG (nar. 1977) rodačka z Filadelfie vystudovala historii na YALEOVĚ univerzitě a práva na HARVARDU. Svou prvotinu vydala již v osmnácti letech a od těch dob získala několik prestižních literárních ocenění. Nelze se proto divit, že opustila právnickou činnost a začala se věnovat jen literární tvorbě, ve které uplatňuje i své získané odborné znalosti.
Svým románem Druhá dcera nás zavádí do Anglie 19 století. Na příběhu dívky Rachel přibližuje nejen život tehdejší společnosti, ale také jak si osud dokáže s člověkem pohrávat, zejména když to ovlivní na začátku lež. Rachel žila se svou matkou na malé vesnici docela poklidný život. Nebyly sice bohaté, ale díky šetrné matce, učitelce na klavír, nouzí netrpěly a tak si zachovávaly určitou úroveň. Rachel věděla, že bude muset pracovat a tak toužila se naučit psát na stroji. Matka s tím nesouhlasila a zařídila jí vhodnou práci pro dobře vychovanou dámu, v šlechtické rodině ve Francii pracuje jako vychovatelka dětí.
Na dobu do svých čtyř let, kdy žili s otcem jako šťastná rodina, si uchovává krásné vzpomínky, které po jeho smrti se staly součástí jejího života až do smrti matky. Nemohla se rozloučit s matkou, i když kvůli tomu přišla o práci a nestihla ani její pohřeb. Vše zařídil strýc David, roztržitý profesor z Oxfordu. Odjíždí za ním mu poděkovat a finančně se vyrovnat. Také si veze záhadný výstřižek z novin, který patřil její matce. Muž s dívkou je nápadně podoben jejímu zemřelému otci. Strýcova odpověď jí šokuje a uvědomuje si, že je vlastně nemanželská dcera hraběte. Cítí hanbu, že je jako poškozené zboží, i za matku, která si, celý život zakládala na dobré pověsti jako vdova. Nenáviděla otce, ale také jeho dceru, protože jí ukradla tátu. Rozčílená vyběhla ze strýcovy pracovny s odhodláním se za vše pomstít. Strýcův bývalý žák Simon se vydal za ní. Nemá o něj žádný zájem, on ale začíná obrušovat a usměrňovat její nedočkavost. Je to ona, kdo pochopí, že nemá práci, ani domov a uzavře s ním „obchodní dohodu“. I on má však své důvody jak ji dostat mezi „zlatou mládež“ a přes ni k jejich šlechtickým rodičům. Brzy noviny, ve kterých má Simon svůj sloupek o vyšší společnosti, se objevuje jeho vzdálená sestřenice Vera, která se do Londýna vrátila po dlouhém pobytu ve Francii.

Dokáže Rachel se dostat přes své uznávané životní hodnoty a přizpůsobit se životu zlaté mládeže? Setká se svým otcem hrabětem a pomstí se i za svou matku? A jako roli a proč v jejím životě hraje strýc David? A využívá ji jen pro své záměry Simon?
Autorce se povedlo udržet čtenáře po celou dobu, protože si všímá nejen vztahů mezi lidmi, které se podobají těm současným. Jako běžnou součást tehdejšího jejich života uvádí technický pokrok, tehdejší módu a zachovává i místopis Londýna.
Naše první setkání s touto spisovatelkou bylo velmi zajímavé a věřím, že si do své knihovny zařadím i další její díla.
Název : Druhá dcera
S anglické originálu THE OTHER DAUGHTER
Přeložila Anna Polanská
Autor :Laurin Willig
Žánr : román pro ženy
Nakladatelství Dobrovský
Rok vydání : 2015
Počet stran: 288
Hodnocení : 95 %
Zdroj fota : nakladatelství Dobrovský
www.knihydobrovsky.cz
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|






Herečka Alžběta Bartošová nyní hraje v divadle Kalich v představení Horečka sobotní noci a nově od září v Atlantidě.
Na poli české komiksové scény se příliš často nedějí výrazné změny. V současné době se u nás můžete setkat především s formou pro dospělé. Ale tento druh četby byl přece původně určen z velké části pro děti. Jen si vzpomeňte na Rychlé šípy či Čtyřl...
Již pošesté se v prostorném a starobylém ambitu Kláštera františkánů na Jungmannově náměstí v Praze sejdou na pozvání Marcely Levinské čeští umělci různých profesí.
O klucích aneb Jsem kuchta se jmenuje komedie německého dramatika Davida Gieselmanna, kterou připravil pro podzimní sezónu režisér, někdy i autor, a vlastně spíš muž mnoha rolí, také třeba ředitel Domu dětí a mládeže v Praze 10, R...
Nejedná se o slavný němý film z roku 1927 režiséra Přemysla Pražského, ale jeho zvukovou “předělávku”. Ovšem o kvalitách tohoto o 10 let staršího díla nemůže být pochyb. Inspirace německým kammerspielem už tady není t...