Co k tomu říct? Čekala jsem historické čtení odlehčeného rázu. Ale výsledek byl ten, že jsem zůstala po přečtení asi tak dvě hodiny jako opařená. Je to kniha, od které jen tak neodejdete: Jak logické, jak psychologické, jak zákonité. Ve zkratce řečeno, je to kniha založená na historických faktech, selském rozumu a úctě k našim předkům.
Autor se nevyhnul emocím
Asi bych úplně správně měla napsat, že autor chtě nechtě dal do knihy své emoce. Ale ruku na srdce, když se zadíváte na historii islámských zemí, je tu něco velmi špatně. A jen těžko se chápe, proč se za 700 let stal z kolébky umění i vědy staly země, kde vítězí zlo v tak zvrhlém kalibru…
„Z debat světových, islámských kleriků vymizely úvahy teologické, filozofické, mystické, poetické a etické (či chraň Bůh vědecké) – jakými se někdy před sedmi stoletími u několika osvícených panovníků islám honosil – a nahradily je „praktické“ rady, jak se má správně bezvěrcům podřezávat krk, usekávat ruka, bičovat záda, sexuálně zotročovat bezvěrkyně, znásilňovat děvčátka až tříletá a kde v kterém posvátném textu se pro to najde boží přikázání a požehnání. Tím se dnešní zradikalizovaný islám přestal podobat jakémukoli náboženství a proměnil se v obdobu největších výsřelků nacismu a komunismu. Jako takový jej proto musíme začít vnímat, nechceme-li upadnout do další vražedné totality, už potřetí během jednoho lidského života.“
…proti tomu staví Benjamin Kuras historie i ostatních civilizací, které umírali podobným způsobem, jakým se to chystá udělat ta naše. A prohlíží si i historii a psychologii evropanů a nevyjímá i podivnou roli USA v této zvláštní evropské situaci. Snaží se, opravdu se snaží, ale i slepý by viděl, že tyhle dvě věci do sebe moc nejdou. Že nelze míchat rasy lidí bez nebezpečí, že jedna bude vyhlazena druhou. Že kultura jednoho státu bude zašlapaná jinou. Že se lidé budou bránit, že bude stoupat agrese na obou stranách. Ať jsem se snažila jakkoliv, jen těžko jsem se probírala z velmi nepříjemného stavu. Završen byl historickým popisem Francie a situace, do které se tato země dostala. Pravda, vlastní vinou, ale ono podhoubí těch tragédií pro obyčejné obyvatelstvo je možná ještě děsivější, než si dovedete v nejbujnější situaci přestavit. Benjamin Kuras v této knize vydané v září letošního roku, v podstatě předpověděl listopadové události v Paříži. To jen na okraj.
Bože dej, ať nemá pravdu…
Říkala jsem si často a zůstala jsem uchvácená zákony šária, i ochotou evropských zemích je přijímat. Uvědomíte-li si, za jak krátký časový úsek k tomuto došlo (navíc ve chvíli, kdy ještě žijí generace poznamenané druhou světovou válkou), chce se nad lidstvem zlomit hůl – nepoučilo se. Závěr knihy je nutně o řešení, která tu autor nabízí s ohledem na naše kulturní dědictví a úctu k našim předkům. Čím dál více jsem měla pocit, že city a osobní názory, které do knihy nepatří (má-li být opravdu historicky přesná) prosakovaly do textu ve chvílích, kdy se autorovi musela vzteky třást ruka nebo v oku ronit slza, ve chvílích, kdy si uvědomoval buď ryze sobecké záměry vyšších, nebo snad hloupost lidského tvora ve vztahu k úctě k našim předkům. K pokoře a jejich památce. Někdy jsem měla chuť zakřičet, že můžeme rovnou jít a pošlapat jejich hroby, pohnojit obsahem pole plné řepky, aby byl výdělek…a kameny z hrobů zaházet skládky, aby nebyl vidět odpad. Budou to velmi silné emoce, ke kterým čtenář dojde, věřte mi.
Emoce zdravého lidského rozumu, který se vytratil. Před sedmi sty lety se vytratil v islámských zemích, pak v Evropě a teď se psychologická konstelace celého světa řítí k opakování smutné historie.
O autorovi:
Benjamin Kuras se narodil ve Zlíně, byl krátce pražský rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 se stal obyvatelem Londýna a český redaktor BBC a od roku 1975 oficiálně britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.
Od roku 1990 přispívá do českých periodik jako jsou Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MF Dnes, Právo. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literární klub, Totobia a G+G vydal množství českých i anglických knih, např. Žít všemi údy, Jak přežít padouchy, Tao sexu, Pryč s prašivkami, Deník viruse aidsu, Antonín a František jsou naživu, Nebýt Golema a mnoho dalších…
Název: Jak zabít civilizaci
Žánr: publicistika, historie
Nakladatelství: Eminent
Rok vydání: 2015
Počet stran: 246
Hodnocení: 99%
Zdroj foto: Eminent, Renata Petříčková
Odkaz na web: www.eminent.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Spisovatelská dráha Sylvy Lauerové je dlážděna kvalitními kameny s pečlivě vybranou strukturou a barvou. Její knihy jsou každá úplně jiná, ale protože jsou jejich řádky kladeny s rozmyslem a bez zbytečného spěchu, může se čtenář pustit do kte...
Jodi Bishopová, úspěšná realitní makléřka a živitelka rodiny, to nemá v životě snadné. Stará se o dvě děti, její manželství s průměrným spisovatelem Harrisonem, který na ni žárlí, za moc nestojí, a k tomu všemu se musí věnovat také svým ...
Fotografie a příběhy dobových kaváren, cukráren a koloniálů, ale i autentické předměty a zajímavosti ze „sladkého“ podnikání. To vše představí nová výstava nazvaná Cukr, káva, limonáda, která začíná od 25. října v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře...
Celkem sedm inscenací se představilo ve dnech 18. - 21. května v rámci 16. ročníku Divadelního festivalu Ludmily Cápkové v Kroměříži. Vedle toho proběhlo pár doprovodných akcí – křest knižní publikace 70 let divadelního spolku v Kroměříži, koncert sk...
Skupina umělců z Akademie výtvarných umění upozornila v uplynulých dnech prostřednictvím médií, petice i dokumentů na situaci v akciové společnosti Krátký film Praha, žádají ministerstvo kultury, aby konalo. V interpelaci na ministra kultury...