Na pultech knihkupectví se objevila úplně nenápadná, nevelká kniha, s podivným názvem – Lizucha. Co nebo kdo to je? Takové slovo hned tak neuslyšíš. Je to nějaká osoba, zvíře nebo věc, nebo je to něco úplně jiného? Nějaká přezdívka? Probudí se v tobě zvědavost. Kdo to napsal? Lenka Juráčková? Není to ta mladá autorka, co vydala loni sbírku básní Čemeřice, za kterou byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky? Obálka knihy je poetická: v horní části je snová, lehce depresivní krajina, v dolní části stylizované květy. Patrně to souvisí s obsahem. Jakmile knihu otevřu, je jasněji. Nejsou zde verše, ale text. Takže buď novela, nebo román. Knížka je akorát do ruky, takže bude vhodná pro čtení před usnutím.
Přestože jsem tuhle knížečku přečetla na jeden zátah, musela jsem se k ní opakovaně vracet. Něčím mě dráždila, něco nedopověděla. Příběh není příliš složitý, zato ale dojemný. Od první stránky jste jím pohlceni. Autorka rozvíjí děj, ze kterého se postupně vylupují střípky ze života Lídy, kdysi mladého děvčete, totálně nasazeného za války do Německa, dnes staré ženy trpící Alzheimerovou chorobou. Pravidelné, stále stejně nudné dny v domově důchodců přeruší návštěva dvou patnáctiletých kamarádek – Evy a Káti, které se rozhodnou Lídě najít její starou přítelkyni Valju, se kterou ji kdysi pojilo velké přátelství a kterou nadlouho ztratila z očí. A taky se při čtení konečně dozvíme se, co je to Lizucha.
Autorka píše kultivovaným, květnatým slohem, který nezapře její básnický talent. Ale místy je to až na škodu věci. Poetika trochu přebíjí epiku a tak je příběh jakoby nedotažený, načrtnutý, vedlejší motivy jsou nabídnuty k vlastnímu dotvoření. To by nemuselo být na překážku, ale trochu to vzbuzuje pocit, že se nejedná o záměr, ale o občasnou bezradnost. Přesto však oceňuji schopnost autorky vcítit se do mysli a pocitů člověka s Alzheimerovou chorobou. Tyto pasáže považuji za velmi zdařilé. Naopak hovory mladých hrdinů se mi občas zdály přitažené za vlasy. Nejsem si jistá, zda by dnes některá zamilovaná patnáctiletá dívka mluvila se svým klukem takovým stydlivým (skoro bych řekla starodávným) stylem, jako Eva. Tohle považuji za Achillovu patu knížky, která si mě jinak docela získala.
Knížku doporučuji všem romantikům, kteří si rádi čtou křehké příběhy, tak trošku ze života, tak trošku o nás, lidech.
Hodnocení: 90 %
Název: Lizucha
Autor: Lenka Juráčková
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2015
Počet stran: 176
http://www.jota.cz/beletrie/lizucha/
Zdroj foto: Jota
| < Předchozí | Další > |
|---|
Příznivci zlínsko-otrokovické rockové skupiny GAIA už nějakou dobu vědí, že už tam nezpívá jen jedna, ale hned dvě zpěvačky. Tomu se říká luxus, zvláště, když obě „subrety“ spolu vycházejí, skvěle jim to zpívá a do vlasů si zatím nevjely. Naopak její hu...
Vynikající thriller francouzského autora Jeana Christopha Grangé s názvem Poslední lov úspěšně následuje jeho Purpurové řeky z roku 2001. Žádná z těchto knih není pro slabé povahy. Poslední lov vydalo nakladatelstvé XYZ pod společností...
V rámci 14. ročníku Designblok ´12, který se uskutečnil od 1. do 7. října v Praze, jsme mohli zhlédnout skvělou motivující přehlídku toho nejnovějšího designu a módy hned v několika lokacích. A to ve Superstudiu Clam-Gallasův pa...
První novinkou v sezoně Městských divadel pražských (MDP) se stala stejnojmenná jevištní verze britského sitcomu Kancl (The Office). Premiéra hry Kancl se tak uskutečnila ...
Sotva bychom dnes nalezli pamětníka, jenž by na základě vlastní zkušenosti dosvědčil, jak vyhlíželo promítání filmů před první světovou válkou, jaký vztah se k nim tehdy prosazoval a z čeho všeho byly pohyblivé obrázky, samozřejmě č...