Tento lákavý název nese útlá kniha oceňovaného autora Pavla Brycze a vydalo ji nakladatelství Mladá fronta. Hlavním tématem jsou dle očekávání vztahy, ale nudit byste se neměli.
Hlavním hrdinou vyprávění je Martin Samek, obyčejný muž z ulice. Když jej opustí manželka, vše se obrátí o 360 stupňů a on se začíná řítit do propasti. Potýká se s alkoholem i se svými strašáky a postupně zjišťuje, jak je těžké obstát v běžném životě. Má své starosti a strasti a vy se s ním můžete smát, litovat jej a ve výsledku se neubráníte tomu, že mu budete fandit. A to hodně.
Kniha je kromě kapitol rozdělena na tři části - Peklo, Očistec a Ráj, což je přímým odkazem na Dantovu Božskou komedii. Peklo popisuje opravdu ty nejhorší chvíle, pocity marnosti a beznaděje. Očistec už v sobě skrývá mnohem více naděje, potkáte se tu s neuvěřitelnou životní sílou a vírou. A ráj? To už si každý snadno domyslí. Cesta do ráje je trnitá, ale vše je tak nutné (muselo se to stát) a ve výsledku to do sebe zapadá. Toto rozdělení je také hnací motor, který vás bude popohánět číst dál…
Pavel Brycz má osobitý styl, který je plný rozvitých souvětí a především přirovnání. Mnohdy jako by se zdálo, že touží nahnat znaky a ke každé jednoduchosti se snaží doplnit přidanou hodnotu. Obzvlášť ze začátku mě právě tohle na čtení hodně obtěžovalo, ale posléze jsem se přes to přenesla a naopak oceňovala autorovu hru s jazykem i se čtenářem.
„Pomyslí na doktora Wernische bez nohou a pocítí palčivý stud. Neměl by právě teď tou živou ulicí tančit, protože má nohy, a být šťastný, zamířit s receptem do nejbližší lékárny, aby si vyzvedl pilulky, kterými bude kočírovat svůj mozek, aby nepodrážel tělo, které je zdravé a pořád může dobře sloužit? Nemá ten, který sedí podoben torzu řeckého sochaře, větší právo na zoufalství, a přece ty karty byly rozdány tak, že sporťák s tělem, jež pořád ještě drží, když potřebuje vyjádřit svůj hněv a zvednout ze židle vyžranou krysu s manažerskými způsoby, aby udělala průvan v kanceláři, přichází s duší podobnou jepici u horkého světla lampy, aby poprosil o pomoc, možná poslední?“
Pokud máte chuť na velmi aktuální příběh z ulic dnešní Prahy a chcete se na chvíli vloudit do života jednoho tragikomika, určitě po této knize sáhněte!
Pavel Brycz se narodil 28. července 1968 v Roudnici nad Labem, vystudoval český jazyk a také dramaturgii. Je spisovatelem, básníkem i autorem večerníčků. V roce 1993 vydal knihu povídek Hlava Upanišády a za knihu básní v próze Jsem město (1998) získal Cenu Jiřího Ortena. Státní cenu za literaturu obdržel za románovou epopej Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003) a do povědomí se dostal i vtipnou příručkou Tátologie aneb rady pro začínající tatínky, kteří nechtějí brzy skončit. Kromě toho je autorem textů pro hudební skupinu Zdarr.
Název: Muž bez ženy není člověk
Autor: Pavel Brycz
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 256
Hodnocení: 70 %
( 1 hlas )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vyzpovídali jsme pro vás mladou spisovatelku Hanu Hindrákovou, která strávila nějaký čas v Keni a dokázala své zkušenosti zúročit ve dvou úspěšných knihách. V tomto rozhovoru nebude řeč jen o nich – zaměříme se i na její organizaci FAIR.
Tracy Bloomová nesnila o spisovatelské dráze, tak jako o ní snívají jiní autoři. Měla úplně jiné plány, ale jak už to tak bývá, život jí naservíroval úplně jiné menu.
„Svoboda není nikdy víc než jednu generaci vzdálená od svého zániku. Musí být vybojována, chráněna a předávána dalším generacím, aby mohly činit totéž.“ Citát Benjamina Kurase z května letošního roku je nebe...
Jízda životem, i tak bychom mohli nazvat novou inscenaci Švandova divadla. Martina Krátká napsala a zrežírovala novou hru pro smíchovské divadlo na motivy novely Karla Čapka Obyčejný život. Nachystejte si jízdenky, revizor vašeho ž...
Jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku běží od 12. října v kinech. Tvůrci a marketéři slibují, že se budeme bát. Ti, co četli knižní předlohu Jo Nesba ví, že by se bát měli. Převézt knižní bestseller známý všude po světě do filmové podoby je vždy velká loter...