Málokdo z nás se může pochlubit tím, že žije obklopen vlastními rodiči. Více než polovina českých manželství totiž končí rozvodem a stále častěji k oficiálnímu svazku vůbec nedojde. Někdy pokrevní rodič zmizí z našeho života dřív, než si ho vůbec stačíme uvědomit a pak vyrůstáme s náhradním, nebo dokonce s náhradními.
O tom, je i životní příběh Edith Holé. Sedmatřicetiletá matka dvou malých dětí byla kdysi adoptována. Bohužel do rodiny, jejíž náplní se stalo pěstounství a záchrana opuštěných sirotků. Psychicky velmi labilní a rozkazovačná žena, kterou všechny děti oslovovaly „maminko,“ si tímto posláním kompenzovala sebevědomí a touhu po uznání. Že si svěřence kojeneckých ústavů a dětských domovů k sobě nebrala z čisté lásky, dokazuje i fakt, že jí jedno dítě bylo odebráno pro týrání. Přesto se rodina neustále rozrůstala. A tak jako přibývalo dětí, přibývalo i bití, urážek a tvrdých trestů. Edith nakonec vysvobodilo studium a to, že se v Praze dokázala zcela osamostatnit. Ne všichni sourozenci ale měli takové štěstí.
Tři roky před čtyřicátými narozeninami se Edith dozvídá, že jméno její biologické matky je známo a na matrice ho evidují od samého počátku. Na nic nečeká a ženu, která ji porodila, začne okamžitě hledat. Přes sociální síť vyhledá svoji biologickou sestru… od setkání s matkou ji dělí jen krůček. Podaří se ale nakonec? A pokud ano, jaká je ta žena, která byla kdysi schopná odložit malé bezbranné miminko ještě v porodnici a roky se o něj nepřihlásit? Jak rozhodnutí Edith přijme její adoptivní rodina? Inspiruje odhodlaná žena k hledání pokrevních předků i své zbylé nevlastní sourozence?
Neobyčejně upřímný a otevřený příběh zaručeně osloví každého. Ukazuje totiž, kam až je člověk v pátrání po svých kořenech ochoten zajít a co všechno během toho musí pochopit. Cesta k mým matkám je kniha o jednom velkém hledání sebe sama. Je to kniha, ve které nechybí odpuštění, láska, ale také zklamání a vztek. Dle mého názoru se v tomto případě nejedná o četbu na jeden večer. Pokud si ale na Cestu k mým matkám uděláte čas, nebudete litovat. Po přečtení Vám totiž dojde pravdivost jedné stokrát omílané skutečnosti - že zdaleka ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá a že se někdy vzdáváme příliš brzy.
Ode mě kniha dostává 90% za trochu těžkopádnější začátek. Suma sumárum se ale literární debut Edith Holé povedl.
Název: Cesta k mým matkám
Autor: Edith Holá
Ilustrace: Ida Novotná
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Počet stran: 260
Hodnocení: 90%
Foto: www. jota.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Skládání hudby je nejen mou profesí, ale i náplní mého života, je to to, co mě nejvíc baví a vnitřně naplňuje. Těžko si už umím představit svůj život bez něj,“ přiznává hudební skladatelka Iris Szeghy.
Aleš Urválek (*1974) je mladý pedagog Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Masarykovy univerzity v Brně a okruhem jeho studijního zájmu se stala moderní německojazyčná literatura, dějiny idejí a recepce německé literatury u nás. Publikac...
V dnešní době, kdy lidé, jak se zdá, stále ještě nepochopili, že válka není racionální způsob řešení neshod, jsem hrdý na to, že mohu předvést projekt Shůry a sdělit této generaci, že válka přináší pouze utrpení. Mé zážitky s tzv. hibakuša (těmi, kdo přežil...
Splašené nůžky Paula Pörtnera lákají větou „detektivní komedie, ve které, o tom, kdo je vrah, rozhodujete Vy“! Právě tento styl, jenž zapojuje do příběhu diváky, dělá z této hry druhý nejdéle uváděný titul na světě. Ostatně, není divu. Ve Slušovicích je v N...
Dokážeme opravdu být sami sebou? A co by se stalo, kdybychom se na chvíli odpoutali od společenských norem a dělali přesně to, po čem naše mysl podvědomě touží? Proč uprostřed smrtelně vážné veřejné prezentace nezačít štěkat, nestáhnout si kalhoty, ne...
