Ne, na tom není nic špatného. Občasné tvůrčí odskoky členů známých kapel mohou přinést osvěžení v podobě netuctových projektů. Album Prší na habry, které nahrál Ondřej Škoch se svými hosty, je toho příkladem.
Bez ohledu na větší či menší originalitu nahraného materiálu a celkové vyznění alba zaslouží baskytarista kapely Chinaski hned na začátku pochvalu za to, že se pustil do zhudebňování poezie. Potlesk! Za každým takovým počinem je snaha oživit texty, které by jinak zůstaly pro část publika neznámé a třeba i věčně „mrtvé“. Ondřej Škoch se tak postaral o další zpřístupnění básní francouzské autorky Suzanne Renaud (1889-1964), manželky básníka a grafika Bohuslava Reynka.
Prší na habry navazuje na předchozí alba hudebně poetického projektu - Nitky (2002) a První sníh (2011). O český překlad se i tentokrát postarala Alice Škochová, kterou už před lety zaujal osud francouzské básnířky, především životní fáze po komunistickém převratu v roce 1948. Básně Suzanne Renaud jsou sice přírodní lyrikou, ale to nejdůležitější, co v sobě nesou, je možné zjednodušeně vyjádřit jedním slovem: smutek.
„Krajina brázděná poutníky znavenými/ kde smutné jabloně ohýbají hřbety/ pod nůší naloženou přetěžkými léty/ samotou, větrem, bídou a stáří stíny…“ (Veronika)
Skladatel a muzikant Ondřej Škoch projevil velkou dávku dobrého vkusu, když na nahrávání přizval nejen partu výborných muzikantů, ale hlavně zpěvačku Zuzanu Homolovou. V minulosti proslula jako skvělá interpretka lidových písní a slovenská akademie ji v roce 2005 ocenila v kategorii world-music. Její pěvecký vklad je natolik silný, až nabádá k úvaze, zda neměla dostat více prostoru. O vylepšení hudebního doprovodu, o zvuky z jiného světa se postaral Tomáš Reindl ovládající indická tabla, didgeridoo a udu.
Celkovým hudebním vyzněním se Prší na habry drží v „bezpečném“ rámci, kde se mohou potkat zejména příznivci nestupidního středního proudu nebo muzikálů. Některé skladby mají přímo divadelní atmosféru. Jakoby byly ušité na míru pro dění na prknech, která znamenají svět. Většinu písní by jistě „uneslo“ většinové rádio a určitě by je neodmítli lidé, jimž je příjemný melodický poprock. I když třeba píseň Naslouchám do temnoty je nakročením do trochu jiné zóny a člověk by z variací na tento kus rád poskládal celé album.
Dalo by se rovněž namítnout, že takto laděné básně by si zasloužily spíše akustický a nástrojově skromnější doprovod. Tedy – více alternativy, více syrovosti. Tím by ovšem Ondřej Škoch narušil původní plán: přiblížit hodnotnou poezii širšímu publiku. Zdá se, že cesta, kterou se vydal, má své opodstatnění.
Ukázka z alba - videoklip Houby:
Název: Prší na habry
Interpreti: Ondřej Škoch & Zuzana Homolová
Žánr: pop/rock/šanson
Skladby: 1/ Prší na habry, 2/ Houby, 3/ Nokturno, 4/ Naslouchám do temnoty, 5/ Barokní obraz, 6/ Hejno vran, 7/ Marnost, 8/ Tvůj život, 9/ Ruka/La main, 10/ Veronika
Stopáž: 42:01
Vydáno: 100PROmotion, 2014
Hodnocení: 75 %
Zdroj foto: www.nitky.cz, www.kulturissimo.cz, www.hudebniknihovna.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Její výtvarná umělecká díla jsou na každé výstavě prodána beze zbytku. Co tvoří? Batikuje ručně padákové hedvábí a vytváří i hedvábné obrazy a také keramickou mozaiku. Je to nativní žena, zkušená umělkyně. Nezadá si s těmi, co vystudovali akademii výtvarných u...
Kdybyste měli vybrat z celého svého života jedenáct scén, které by ho dokázaly vystihnout, které by to byly? A dal by se z nich složit příběh, který by dával smysl?
Národní filmový archiv (dále NFA), jemuž lze zazlívat jedině to, že dosud nenakutal dějiny národní kinematografie, což se pravidelně děje nejen u našich sousedů (a na Slovensku už v druhém rozšířeném pojednání), vedle přehledných katalogů filmové tvorby...
