Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Karel Sedlecký se narodil 17.3. 1985 v Sušici. Studoval na místním gymnáziu, poté pokračoval na pražskou ČVUT, kde získal titul inženýra. Po nedokončeném doktorandském studiu, se stal ředitelem kulturního centra v Sušici ( SIRKUS, p.o.). V prvé řadě je otcem dvou krásných dětí, manželem své skvělé ženy Zuzanky a páníčkem vyženěného psa Martyho. Mluví plynule anglicky a německy. Už skoro dvacet let se věnuje organizaci dětských táborů a má spočítáno, že za svůj život strávil na dětském táboře jako hlavní vedoucí 294 dní. Až bude mít rok, plánuje tuto kapitolu života uzavřít.

Dříve hrával ochotnické divadlo a moderoval různé akce jako plesy nebo firemní večírky. K roli moderátora se díky své práci občas vrací. Také stál u zrodu místní breakdancové taneční skupiny, kterou vedl sedm let. Ve volných chvílích hraje nohejbal nebo paří počítačové hry. Jeho největší vášní je ale muškaření, dokonce si váže svoje vlastní mušky a jakmile může, utíká k řece. Příležitostně se věnuje guidingu pro zahraniční turisty. V jeho srdci duní punk, ale nepohrdne ani jinými subkulturními žánry. Sám sebe popisuje jako člověka společenského, zábavného, ironického a sarkastického. Vše, co dělá se snaží dělat naplno a pořádně, spravedlivě a morálně dobře. Miluje Sušici a považuje se za velkého patriota.

Na úvod se zeptám, jaké byly Sušické slavnosti? Proběhly tak, jak jste si představovali?

Ze Sušických slavností mám super pocit, hrozně jsme se na to těšili. Díky několikaleté pauze, způsobené covidem, jsme se konečně mohli vrátit zpátky k zavedené tradici. A já doufám, že si to návštěvníci užili.

Bylo něco, co vás na tomto ročníku překvapilo? A jaké vystoupení mělo u návštěvníků největší ohlas?

Část programu tvoří místní spolky, vystoupení škol, školek a místní kapely – ty mají vždy úspěch u místních. A potom jsou samozřejmě pozváni interpreti řekněme republikového významu. Dramaturgii se snažíme poskládat tak, aby si každý mohl najít to své, od recitálu Lenky Filipové, přes matadory české hudební scény Mňágu a Žďorp až po současnou hvězdu Pokáče. To celé doplněné jazzem, funky, country, ale třeba i tvrdším rockem nebo thrash metalem. Tím chci říct, že se nám publikum v rámci dní mění, a ohlas byly skvělé na všechna uskupení.

A je to v případě této akce podobné jako u jiných, tedy že už nyní začínáte přemýšlet nad dalším ročníkem? Máte v tomto ohledu už nějaké plány?

Teď jsme ještě trochu ve fázi opojení, ale máte pravdu, ty největší hvězdy se musí řešit hodně brzy dopředu. Ještě to vidím na měsíc dva klidu a potom budeme muset začít plánovat další ročník.

Na čem v dnešní době ve vašem kulturním centru pracujete? Co vám aktuálně zabírá nejvíce práce?

Momentálně se nám blíží den dětí, tedy připravujeme program na sobotní akci, na níž spolupracujeme se Sportovišti města Sušice a je pojata jako otevření venkovního koupaliště. Jsou připraveny úkoly a stanoviště pro děti, divadlo nebo dětská diskotéka.

Na jakou akci se těšíte vy osobně? Na co byste naše čtenáře pozval a nalákal?

13. srpna budeme dělat druhý ročník festivalu Inspirace v parku mezi zdmi v Sušici. Je to celodenní festival. Součástí jsou různé dílny, workshopy, hudba, panelové diskuze se zajímavými hosty, ale i dobré jídlo a občerstvení. Jedná se o alternativní festival a já se na něj hrozně těším. Na tuhle akci bych všechny moc rád pozval.

Býváte přítomen na každé akci, kterou pořádáte?

Snažím se být přítomen, kde to jen jde. Ale vzhledem k našemu záběru to je fyzicky téměř nemožné. Asi by to šlo zvládnout časově, ale nevím, jestli by to zvládla manželka a rodina.

Můžete nám popsat, jak vypadá váš běžný pracovní den? A co vše máte na starosti?

Jsem ředitelem Sušického kulturního centra, příspěvkové organizace malebného města Sušice. Naše organizace má na starosti kino, malou kavárnu, galerii Sirkus, knihovnu, Sušické noviny a kulturní dům Sokolovnu. Kromě naší dramaturgie organizujeme jednodenní výlety na muzikály nebo do zahraničí, oficiální oslavy města, farmářské trhy nebo například reprezentační ples. Dále jsme zřizovateli několika spolků a uskupení – taneční klub Fialka, dechová hudba Solovačka, pěvecký sbor Svatobor, KPH – kruh přátel hudby, Karavana Swingers Band a v neposlední řadě ochotnický divadelní spolek Schody. Je to různorodá práce a já ji mám opravdu rád. Můj běžný pracovní den je plný kávy, rozhovorů s lidmi, schůzek, telefonních hovorů a taky faktur a smluv.

Co je na vaší práci nejtěžší a co vám naopak dělá největší radost?

Nejtěžší je bezesporu práce s lidmi a největší radost mi dělá spokojený divák nebo návštěvník.

Co vy osobně máte v Sušici a v okolí nejraději? Prozradíte nám nějaké oblíbené místo?

Já osobně mám na Sušici nejraději řeku Otavu. Je to srdce města a dává mu osobitý ráz.

Na závěr vás poprosím o pozvánku do Sušice a děkuji moc za rozhovor.

Zvu do Sušice všechny lidi kteří mají rádi malebnou přírodu, procházky podél řeky, milovníky sportovního i kulturního vyžití. Myslím si, že Sušice má v tomto ohledu hodně co nabídnout a určitě nebudou litovat.
Není za co, bylo mi potěšením.