„Snad každý z nás má své snění, snad každý z nás má touhu svou. Každý ví, co bylo, není. Život náš je divnou hrou. Musíme jít za svou láskou, musíme jít k modrým horám, hvězdy nám tiše kynou. Tak jdi dál, už nejsi sám. Tak šlapem dál tu svou míli, tak šlapem dál životem svým, každý ví, že čas pílí. Plyne dál jak modrý dým. Mí přátelé jdou stejnou cestou, po které já se ubírám...“
Text Vladimíra Bicana k písni My, hraný a zpívaný na hudbu Stevena F. Brinese a Jima Smoaka, hodně vypovídá o stejnojmenné kapele. Je v něm obtisknuta bluegrassová nostalgie, pocit člověka na cestě, té faktické i osobní, život, který se s nikým nemazlí. A přesto není zlý, pokud poutníka doprovázejí přátelé. Radost ze setkání, sdílení společných zážitků a předávání toho pozitivního, co v člověku je. Hodnoty v době honění za mamonem zapomínané, přesto ověřené, a to nejen zálesáky, jsou pevně vetknuty do melodií, slov a především interpretace. Znějí naléhavě a přirozeně zároveň. Upřímnost a až živočišná živelnost muzicírování posluchače strhává.
O čem nenápadná šumperská kapela zpívá, to také prožívá. Muzikanti úspěšní ve svých profesích nemají zapotřebí honit se za pomíjivou slávou. Hrají pro radost svou i posluchačů a je to na jejich hudbě znát. Necítí potřebu drát se bezhlavě kupředu, za každou cenu na sebe křečovitě strhávat pozornost, ostatně i proto si zvolili marketingově neprůrazný název My.

Repertoár kapely My se pohybuje na různorodé škále od tradicionálů přes skladby klasiků country (A. P. Carter, Cousin Emmy, Hank Williams, Grandpa Jones, Townes Van Zandt, Boudleaux and Felice Bryant) i amerického bluegrassu (Bill Monroe, Jim Smoak, Herb Pederson) a přes tvorbu současných autorů (Lionel Cartwright) se dostává až za hranice žánru (Bob Dylan, John Lennon a Paul McCarney). „Myáci“ zpívají v originále i česky. Oživením je vlastní tvorba (Gustav Vichta, Rudolf Hecl, texty také Vladimír Bican a Zbyněk Sedláček).
Kapela My nabízí vyvážený bluegrassový sound v pestrém nástrojovém obsazení: kytara (Vladimír Bican, Gustav Vichta), baskytara (Gustav Vichta, Pavel Dokoupil), banjo (Rudolf Hecl, Jaroslav Zahradník), mandolína (Zbyněk Sedláček), dobro (Jaroslav Zahradník). Všichni členové uskupení jsou také schopnými sólovými zpěváky.
Ačkoliv muzikanti z My sami sebe prezentují jako amatéry, předvádějí profesionální produkci, bez nadsázky srovnatelnou se špičkami v žánru. Není se proto čemu divit, že mají za sebou úspěchy nejen na domácích pódiích, ale také v zahraničí.
Nejbližší příležitost k poslechu kvalitního bluegrassu bude v neděli 22. června v Pavlínině dvoře. My vystoupí v doprovodném programu Šumperského Hafana.
Foto: sumpersko.net - zkouška kapely My
| < Předchozí | Další > |
|---|





Desítky postav má na svém kontě herec Jiří Bartoň, který si zahrál jak v kamenných divadlech, tak na alternativních scénách. Přitom je zajímavé, že se uplatnil nejen v činoherních, ale třeba ve vyloženě muzikálových rolích a že má ve svém r...

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně uvádí autorskou výstavu českého výtvarníka a hudebníka Václava Vaculoviče s názvem Naléhavost času, která je součástí letošního XXXIII. ročníku mezinárodního festivalu současného umění FORFEST CZECH REPUB...
Mistrně napsaný žalozpěv za milovanou ženu pod názvem Jana bude brzy sbírat lipový květ uvede na divadelní scénu pražské Divadlo Viola. Stejnojmenná sbírka spisovatele a básníka Miloše D...
S publikacemi o pozoruhodných, něčím výjimečných osobnostech – zvláště těch takříkajíc současných - bývá potíž. Buď bezvýhradně poklonkují a velebí, nebo se naopak zaujatě vyžívají v odsudcích, jako kdyby chtěly skácet dosavadní modly, jak jsme se mohl...