Kapela KOFE-IN otevírá brány Dobrého nebe
Banner

Kapela KOFE-IN otevírá brány Dobrého nebe

Tisk

Dobre nebe perexOpavsko-pražská skupina KOFE-IN před měsícem a půl vydala svou novou desku s názvem Dobré nebe, které předcházela alba Libertin (2011) a Osobní vesmír (2009). Poslední deska vznikla za produkce Armina Effenbergera a natáčela se v pražském Chicsound Studiu. 

 

 

 

Obecně platí v hudební branži nepsané pravidlo, že právě třetí deska ukáže směr i budoucnost kapely, protože se hodně skupinám stává, že přecení svůj talent a začnou se opakovat, a proto více jak tři desky zkrátka nevydrží. Pojďme se společně podívat na to, jak dopadla třetí deska KOFE-INů.

Otvírák Až přijde čas nastiňuje, jak celá deska bude vypadat. Píseň se nese v pohodovém tempu s přicházející explozí refrénu. Hlavním tématem songu je touha. Touha, po něčem, po čem prahneme, ale ono to stále nepřichází. Nepřestáváme se však snažit tuto potřebu uspokojit.

Album pokračuje ústředním singlem Moje dobré nebe, k němuž jste měli možnost vidět i videoklip s hlavním členem kapely, zpěvákem, textařem, Janem Kunzem a krásnou Karolínou Urbanovou. Jak už samotný klip ukazuje, tak i text potvrzuje, že bychom si měli někdy dávat dobrý pozor na výběr partnera/ky. Protože by se taky mohlo docela snadno stát, že nám budou dělat ze života peklo. Co by to byl ale za vztah bez trochy toho škádlení že? 

Na trojce I kdyby hostuje v česko-slovenském duetu Katarína Landlová, která nechyběla ani v pražské Lucerně na křtu novinky. Skladba pojednává o nikdy nehynoucí lásce dvou lidí. Je to asi nejchytlavější věc na albu a už od prvního poslechu vás dostane do rytmu. Za zmínku stojí i jednotlivé party funky basy, jež skladbu výrazně oživují. 

Blížíme se pomalu do poloviny desky, protože čítá, u KOFE-INů tradičně, celkově deset songů, ale ještě předtím se podíváme na čtvrtou věc, Čtenářský deník. Čtenářský deník by byla další píseň ideální k natočení videoklipu, protože při poslechu vidím malého sedícího chlapce s brýlemi někde u vody obklopeného skalami a propastmi za slunného dne se spoustou knih, kdy je fascinován ženskými postavami a přeje si nějakou takovou potkat. 

Pokračujeme a Projíždíme krajinou. Jedná se až o baladickou a asi nejsmutnější skladbu na desce. Projíždíme krajinou je prošpikovaná smutkem i nostalgií, v některých částech asociuje problémy dnešního života. 

A přilétají, ale znovu i odlétají, Havrani. Na tuhle věc se dá dívat několika různými pohledy. Podle mě je ale tím hlavním motivem smrt. Člověk se sebou samým smířený, jenž chce být převeden daleko na druhou stranu. 

Noc bude dlouhá vypráví o ženské šelmě. O takovém tom typu, kdy vstoupí do restaurace, kina, takřka kdekoli a muži na ni zírají tím pohledem, že ji prostě chtějí. 

Následuje filozofická Věčnost je nic. Velice příjemná oddechovka pojednává o otázce času. Chtěli jste někdy někam jít nebo jet? Někoho potkat a říct mu/jí co cítíte? Neotálejte. Nebo můžete. Vždyť Věčnost je přece nic. 

Dostáváme se k mojí nejoblíbenější písni na celém albu, Volnomyšlenkář. Tahle věc jakoby mi byla napsána na míru. Je o prožívání okamžiku, o tom, že bychom si v životě měli jít za svým. Nebojte se ani svých snů. Ano, cesta je to trnitá, ale nic není nemožné. 

Nakonec všechno uzavírá opět baladická Dívčí. Celkem těžké je popsat, o čem píseň vlastně vypovídá. Všechny ale nemusí mít jasné jádro. Tuhle píseň vnímám spíš jako koláž obrazů, které jsou naskládány přes sebe. Toto už není jen hudba. Toto je opravdové umění. 

Takže závěrem, po několikanásobném poslechu, KOFE-IN na třetí nejrockovější, protože oproti předchozím dvěma plackám opustili docela výrazně velkou část své elektronické tváře, desce dokazují pro sebe i všechny okolo, že opravdu umí a upevňují si svou pozici na hudebním poli českého elektronického rocku a alternativy. 

Kofe in kunze

Foto: internet (Jan Kunze -osobní archiv zpěváka)

Dle mého názoru, protože znám celou tvorbu KOFE-IN, nahráli jejich nejlepší desku. Co mě trochu mrzí, je provedení obalu pošetkou, a navíc bez bookletu. To mi ale nakonec zase tak moc nevadí, protože se hodnotí to, co je na samotném CD. Můžete mít vymazlený obal s veškerou parádou a na nosiči nekvalitní hudbu jako nebudu radši jmenovat nebo poctivou muziku v průměrném balíku. Výběr záleží čistě jen a jen na vás. 

Album: Dobré nebe

Interpret: KOFE-IN
Vyšlo: 18. 11. 2013 
Produkce: Armin Effenberger 
Studio: Chicsound Studio 
Skladby: 1. Až přijde čas, 2. Moje dobré nebe, 3. I kdyby, 4. Čtenářský deník, 5. Projíždíme krajinou, 6. Havrani, 7. Noc bude dlouhá, 8. Věčnost je nic, 9. Volnomyšlenkář, 10. Dívčí 

Hodnocení: 8/10


 
Rozhovor s Tublatankou na Československém plese 2026

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Ivana Hutařová těší prvňáčky i milovníky detektivek!

ivana hutarovaIvana Hutařová má za sebou úspěšný a hlavně zajímavý projekt pro prvnáčky. A před sebou další Matyldu, takovou slečnu Marplovou českých luhů a hájů. Ivana Hutařová prostě nezahálí a tak mi to nedalo, aby...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.


Výtvarné umění

Temná tajemství mistra světla

200vytV pražském UPM právě probíhá výstava fotografií Františka Drtikola (1883 – 1961). Ten na počátku druhé světové války rozdal svůj archiv různým muzeím či institucím. Uměleckoprůmyslové muzeum dostalo – mimo jiné – kolekci fotografií, pracovních studií a různý...

Divadlo

Úklady a láska - klasická hra v moderní podobě

perex uklady laskyLuisa je dcera obyčejného hudebníka, Ferdinand syn kancléře. Pro oba z nich mají otcové své plány - ale nikdo nepočítá s tím, že se dva mladí lidi do sebe zamilují. Jejich láska však ničí plány všech kolem ni...

Film

Jak se zbavit toxického zaměstnavatele?

Renfield perexRenfield (Nicholas Hoult) je oddaný a neustále ponižovaný Drákulův zaměstnanec. Jeho narcistický pán (Nicolas Cage) vyžaduje, aby mu Renfield sháněl kořist přesně podle jeho požadavků a poslouchal každý jeho příkaz bez ohledu na to, jak poniž...