Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Největší svátky muziky u nás už jsou opět tady! Čtyři dny nabité hudebními skvosty, neskutečně silnou atmosférou a takřka nekončící zábavou opět (z)válcují letiště u Hradce Králové a desítky tisíc návštěvníků. A stejně jako loni bude Kultura21 u toho, aby se s vámi mohla podělit o ty nejzajímavější postřehy, momenty a dojmy. Jak vypadal den s podtitulem ‚start‘?

A journey to the Universe

První den hudebně ještě neotevřel všechny stage, zato přinesl hned tři značně očekávaná zahraniční jména. S nadcházejícím podvečerem přišla první velká osobnost, energická a rozhodně ‚nekřehká‘ Američanka Amanda Palmer. Její excentrický vzhled umocňoval nápis ‚YES‘ na hrudi a její originálně syrový hlas podtrhávala příjemná kytarovka. Hudebně se jednalo o značně pohodový zážitek a koncertně o výbornou show. Tahle rázná a nekompromisně působící bytost zůstávala po celou dobu ve velmi úzkém kontaktu s publikem. Odhazovala do něj květiny, kolem sebe své brýle, boty a další části outfitu. Naprostým adrenalinem nejen pro návštěvníky, ale nejspíš i pro samotnou Amandu, byla její ‚vesmírná‘ cesta po publiku. S ohromnou kápí na zádech se s důvěrou svěřila do rukou fanoušků, přičemž v čistotě tónů ani na chvilku nepolevila. Její čisté nadšení bylo cítit na každém metru čtverečním ohromné Staropramen Stage a její přírodně udržované podpaží zůstávalo předmětem diskuzí i dávno po skončení téhle šarmantně zábavné show.

Hodinu po nezaměnitelném hlasu Amandy na podium vtrhli britští králové z londýnského East Endu. Bloc Party nevystupovali na RfP poprvé (na hradeckém letišti sklidili ohromný úspěch v roce 2009). Svůj dost živý koncert umocnili laserovou show a plné šapitó zase ohromným skandováním. Ačkoliv na pár minut bojovali s technickými problémy, jejich úspěch tím ohrožen nebyl. Čím víc se vystoupení chýlilo k závěru, tím byla atmosféra hustší a hudebně se výkon kapely s každým dalším songem zvedal minimálně o příčku výš. Díky tomu závěr show působil skutečně impozantně a nadšené publikum tak dostalo ten nejlepší warm-up pro ty nejočekávanější: 30 Seconds to Mars!

Připomínalo to záběry z amerických koncertů. Vyznavačky frontmana Jareda, coby poloboha, vyčkávaly na těch nejlepších místech už od otevření areálu s náležitě upravenými malůvkami zdobícími tváře i ruce. O tom, že tohle kalifornské trio má snad tu nejvěrnější a nejrozsáhlejší fanouškovskou základnu, není třeba pochybovat. Spíše než hudební zážitek se tedy od tohoto koncertu očekávalo nezapomenutelné vystoupení a nepřekonatelná atmosféra.

Celá show byla jako divadlo o jediném jednání, ohromné, velkolepé, místy sice znějící falešně, ale i přesto právě hudebně mile překvapující. Jared s rukama nad hlavou, s polodlouhými vlasy, krůpějemi potu, s lehce fanatickým zpěvem, řevem, připomínal postavu nejen z křesťanského světa. Po podiu skákal s ohromnou českou vlajkou a celý impozantní dojem umocňovala videoprojekce za kapelou a akrobatické výstupy performerů. Playlist byl složený z těch největších hitů, které všichni chtěli slyšet a zaznělo i pár novinek ze žhavého čtvrtého studiového alba Love, Lust, Faith + Dreams. Fanouškům, kteří jsou rozčarovaní z poněkud jiného pojetí jejich muziky, může být útěchou to, že nové songy zní na živo daleko lépe než na placce. Největší silou, která spojila několikatisícový dav, se pak stala akustická verze The Hurricane a začátek The Kill. Do publika z podia přiletěly ohromné balony, nafukovací delfíni a žraloci a na závěr nad hlavami všech přítomných začalo padat neskutečné množství konfet. Člověk měl dojem, že jediné, co ještě chybí vypustit nad zvednuté ruce fanoušků, je pár bílých holubiček.

Není pochyb, že první den na Rock for People hudebně vyšel na maximum. Těm, kterým zbývala ještě troška energie, poskytl pak útočiště hangár rádia Evropy 2 s Pavlem Cejnarem a diskotékovými hity. V tyhle ranní hodiny si ale i ten nejvěrnější fanoušek rocku, posilněný třeba Staropramenem Cool, rád zaskáče i na odrhovačku z rádií. První den už je za námi, necelých dvacet tisíc návštěvníků, kteří se podívali na start za branami festivalu, nemohlo být nic jiného, než skutečně spokojeno!

Zdroj foto: Tomáš Šnírer (https://www.facebook.com/PhotographerTomasSnirer)