Kapela The Crown představuje nemrtvý death metal
Banner

Kapela The Crown představuje nemrtvý death metal

Tisk

crown coverrŠvédské metalové podhoubí je bohaté a ve své nezměrné kráse také velmi rozmanité. To dokazuje i kapela, která na místní metalové scéně funguje již úctyhodných 25 let! Letos se představují s novým albem, které má pořád co říct.

 

 

 

The Crown se zformovali ve Švédsku v roce 1990 pod jménem Crown Of Thorns a už od začátku se prezentovali typicky švédským zvukem, a to v žánru death metalu, k němuž přidali i thrash. Jejich hudba je a byla inspirována tématy smrti, rebelie, a na paškál si brali i náboženství.

Sestava zažila turbulentní časy, kdy se zde členové pravidelně střídali a míjeli. Nynější sestava je taková: Johan Lindstrand – zpěv, Marko Tervonen – kytara, Magnus Olsfelt – basa, Robin Sörqvist – kytara a Henrik Axelsson – bicí. Za 25 let své existence dokázali vydat pěknou řádku alb. Zde je jejich výčet: The Burning (1995), Eternal Death (1997), Hell Is Here (1999), Deathrace King (2000), Crowned in Terror (2002), Possessed 13 (2003), Crowned Unholy (2004), Doomsday King (2010) a konečně Death Is Not Dead (13. ledna 2015).

crown

Co mě nadchlo, to je obal desky – zručně minimalistický, přesto působivý a k dané hudbě se hodí. Po hudební stránce musím říct, že takový styl jsem nečekala – ze začátku mi to přišlo až násilím poslepovaná hudební míchanice. Chybí mi tu nápaditost – ten element, díky kterému vám klesne čelist, a vy se do hudby kapely zblázníte. Odbytiště ale určitě mají, protože už nějakou dobu hrají a dělají to na profesionální úrovni.

Nejvíc mě zaujala třetí písnička, Iblis Bane, která začala velmi slibně a vzdáleně mi připomněla tvorbu Amon Amarth. Úplně z toho slyším, že jde o severskou kapelu, a to se mi líbí. Pak mě zaujal poslední song, kde přišlo přitvrzení. Kéž by se celé album neslo v podobném duchu.

Jelikož se jedná o takovou ikonickou kapelu, která na mnohdy nemilosrdné metalové scéně přečkala 25 let, tak musím říct, že jsem čekala něco víc. Kvalitní švédský zvuk, mix spíš thrashe s death metalem než naopak (alespoň podle mých měřítek) a taktéž kvalitní produkci. Jenže já jsem zmlsaná a musím přiznat, že jsem se mnohdy nudila. Příznivce staré poctivé metalové školy toto album ale určitě nadchne!

 crown 200

Název nosiče: Death Is Not Dead
Interpret: The Crown
Žánr: death metal s příchutí thrashe
Skladby: 01. Reign, 02. Headhunter, 03. Iblis Bale, 04. Eternal, 05. Struck By Lightning, 06. Speed Kills (Full Moon Ahead), 07. Herd Of Swine, 08. Horrid Ways, 09. Ride to Ruin, 10. Meduseld, 11. Godeater
Stopáž: 50:29
Vydavatelství: Century Media
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: internet

( 0 hlasů )


 
Rozhovor s Tublatankou na Československém plese 2026

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jan Bílý: Zapomínáme, že čas je cyklický

janbily perexKdyž jsem četla knihu Jana Bílého Živoucí kruh, poněkud jsem se tématu obávala. Už v prvních chvílích mne však neuvěřitelně nadchla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Návrat do cyklického času se ukázal jako logická cesta duše, ...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.


Výtvarné umění

Hlavu vzhůru! Furt se de!

hlavu vzhuru 200Tak se jmenuje nová výstava v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, která zachycuje život rodiny Fischerových a zejména pak malířky Marie Fischerové-Kvěchové. Výstava byla slavnostně zahájena vernisáží v den, který připadá na 130. výročí na...

Divadlo

Největší příběh všech dob

Nejvetsi pribeh 200Hra Patricka Barlowa „Největší příběh všech dob“ (Greatest story ever told). Divadelní „road movie“ se vrací! Aneb všechny cesty vedou na Golgotu...

 

...

Film

Zákruty filmové kolektivizace

altKdyž se na televizní obrazovce izolovaně vynoří nějaký film, zpravidla bývá pro nezasvěceného diváka obtížné zařadit si ho do přiměřeného kontextu, vnímat jej jako určitý korálek umístěný na dlouhé vývojové škále. Týká se to rovněž kolektivizačního drama...