Paralely v japonské a italské kultuře – delikatesy, tradice, sport a mafie
Banner

Paralely v japonské a italské kultuře – delikatesy, tradice, sport a mafie

Tisk

japonsko italie200Ačkoliv jsou Itálie a Japonsko zeměmi od sebe značně vzdálenými a na první pohled zcela odlišnými kulturou, která je dána geografickou polohou a historickým základem, po bližším prozkoumání lze nalézt několik shodných prvků.

 

 

Naši prohlídku zahájíme v oblasti kulinářského umění. Čekáte-li, že se pokocháte lahodně vyhlížejícím suši nebo špagetami, asi vás zklamu. Nebude to ani pizza, ryby, mořské řasy nebo zmrzlina. Představím vám nevábné speciality pro otrlé strávníky, na které však nedají obyvatelé Itálie a Japonska dopustit. V obou případech se jedná o sýry.

Ten japonský se jmenuje nattó a je to vlastně hutný zkvašený sójový pokrm bohatý na proteiny. Japonci jej pravidelně jedí k snídani samotný nebo studený na rýži, případně okořeněný sójovou omáčkou, hořčicí nebo křenem wasabi. Zkvašené sójové boby jsou lepkavé a mazlavé a navíc dost páchnou, ale pokud máte rádi naše syrečky, nemuselo by vám to tolik vadit. Odpudivější je pohled na viskózní sliz prolínající se tímto pokrmem. Jeho atraktivitu může zvýšit fakt, že má pozitivní zdravotní účinky, například v souvislosti s prevencí trombotických onemocnění.

japonsko italie natto1

Zdá se vám to nechutné? Bude hůř... Specialita Casu Marzu (formaggio marcio – shnilý sýr, říká se mu také červí sýr) z italské Sardinie vzniká naříznutím sýra Pecorino sardo, do nějž jsou vpravena vajíčka mouchy sýrohlodky drobné. Vylíhnuté průvody červíků se prokousávají sýrem a jejich exkrementy přispívají ke kvasnému procesu uvnitř bochníku. Pokud celý sýr neodpochoduje ze spižírny předčasně, vznikne aromatická hmota krémové až tekuté konzistence, jíž místní trefně přezdívají slzy. Nejčastěji k sýru, který je velmi výrazné a štiplavé chuti, přikusují domácí chléb a zapíjejí jej doušky silného červeného vína Cannonau a musejí dávat pozor, aby jim malí čiperové nevyskočili z úst. Prý dokáží vyskočit až do výšky 15 centimetrů. No není divu, musí to být hrůza vidět otevřená ústa lačnících gurmánů! Asi nemusím podotýkat, že směrnice EU výrobu zakazují, ale obyvatelé Sardinie tuto pochoutku pěstují ilegálně, nedají na ni dopustit a moc jim šmakuje.

japonsko italie casu marzu2

Po dobrém jídle je dobré si lehce odpočinout a pak vytrávit při nějaké hře, nejlépe někde v parku.

Italská hra bocce, která odvodila své jméno z pojmenování koule či míče lidovou latinou – bottia. Je to italská verze trávníkového kuželníku (hraní v bowls). Nejstarší známá forma tohoto sportu prý byla hraná v italských Alpách v rané křesťanské éře, kdy byly kameny házeny na kámen cílový (terč) s cílem terč trefit či dostat svůj kámen terči co nejblíže. Bocce byla hlavní zábavou římských vojáků, kteří ji rozšířili po celé říši. Časem byly kameny nahrazeny koulemi či míči a ty pak byly spíše kouleny než vrhány. Řečtí kolonizátoři přinesli bocce s sebou do míst nynější moderní Itálie. Byl to Giussepi Garibaldi, který v době sjednocování a nacionalizace Itálie popularizoval tento sport, a to již v podobě dnes známé. Bocce často během let ztrácela a znovu získávala popularitu. Na mezinárodní úrovni je bocce hrána od konce 19. století. (zdoj: Wikipedie)

japonsko italie bocce3
Dalo by se říci, že to je vlastně jakási variace na hru kuličky, kterou známe i u nás, Japonsko nevyjímaje. Kuličkám se v Japonsku říká bidama. Princip hry je stejný - vítěz získává kuličky soupeřů, ovšem hra probíhá jinak. Zatímco v Čechách se kuličky kutálejí do jamky v zemi, Japonci (stejně jako Italové) hrají kuličky spíše jako petanque - nakreslí na zem kruh a z toho se snaží svými kuličkami vystřelovat kuličky soupeřů. (zdroj: ABC)

japonsko italie bidama

Cosa Nostra versus Jakuza – že by obě země potřebovaly speciální mafiánský dohled?

O italské i japonské mafii toho bylo napsáno několik knih a natočeno dost filmů, seriálů a dokonce i reklam. V Itálii operuje mafie, často označovaná „skutečnými pány“ Itálie jako Cosa Nostra („naše věc“). Vznikla v polovině 19. století na Sicílii jako tajná společnost. Její odnož se objevila ke konci 19. století na východním pobřeží Spojených států společně s vlnou italských imigrantů.

Japonská Jakuza nebo též Gokudó je tradiční zločinecká organizace, jejíž charakter nejlépe odpovídá tomu, co známe pod pojmem mafie. Původ celé japonské jakuzy se nedá určit zcela jednoznačně. Organizace se etablovaly z různých částí tradiční japonské společnosti. První stopy v pátrání po původu Jakuzy vedou do roku 1612, za muži kabukimono (šílenci). Jejich zvláštní styl oblékání, typický sestřih a špatné chování v kombinaci s jejich dlouhými meči dávaly všem okolo výstrahu, aby se měli na pozoru. Italští mafiáni s jejich typickými obleky, klobouky a specifickým vystupováním jsou jim rovnocenným evropským protějškem.

Vliv japonské i italské mafie sahá daleko za hranice těchto zemí, výjimkou nejsou ani Spojené státy – vzpomeňme například na proslulé mafiánské Chicago. Od ostatních forem zločinu se mafie liší nejen svou strukturou, ale také infiltrací do státu – mafie má své členy nebo lidi jí nakloněné na místech státních úředníků, politiků, soudců a policie. Díky tomu se jí daří nejen prosazovat své zájmy, ale také krýt svou činnost. Členové mafie byli vždy jen muži. Mezi aktivity mafie patří např. obchod s drogami, obchod s alkoholem (zejména za prohibice), řízená prostituce a kontrola pornoprůmyslu, hazardní hry (zejm. v minulosti) a obchod se zbraněmi.

Jednou z věcí, ve které se Itálie a Japonsko asi nejvíce odlišují, je temperament a způsoby komunikace a pozdravů. Zatímco Italové si při setkání potřásají rukou, objímají se a vše je doprovázeno emotivními výkřiky či gesty, Japonci se vždy vyhýbali fyzickým kontaktům, tedy i podávání ruky či dokonce obejmutí, především z hygienických důvodů. Japonská tradice považuje stálý oční kontakt za známku agrese. Naopak vyhnout se přímému očnímu kontaktu je výrazem úcty. Pozdravem je oboustranná úklona. Výše společensky postavený má právo klanět se o něco méně, jde však pouze o zlomek vteřiny. Zvyk klanět se bývá používán často i při telefonním hovoru.

Ani ve sportu se mi příliš paralel nalézt nepodařilo – zatímco v Itálii fandí hlavně fotbalu a cyklistice, případně Formuli jedna, japonští fanoušci preferují zápasy sumó a bojové sporty typu Aikido, Kendo atp.

japonsko italie aikido4

Co mají naopak společného je jejich přístup k vzhledu a oblékání. Italové i Japonci si potrpí na dokonalý vzhled oblečení a totéž očekávají od ostatních. Styl je sice odlišný, ale je fakt, že jsou jako ze škatulky. Čím nákladněji Vaše oblečení vypadá, tím lépe.

Hoďte se tedy do gala a vyrazte na festival Culturea!

Zdroj foto: internet


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Dělám vědu proto, abych se dozvěděl, co ještě nikdo neví

archiv Jaroslav PetrPPopularizovat vědu je to pro něj úžasná možnost podělit se s lidmi o dobrodružné příběhy, které píše věda. Kromě vědecké práce se profesor Jaroslav Petr věnuje také psaní, působí jako pedagog na přírodovědeckých fakultách a spolupracuje s Český...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Vzpomínka na popravené české pány

bilahora perTři sta devadesát šest let poté – 21. června 2017 – se v Jazzové sekci (Valdštejnská ulice na pražské Malé Straně) uskutečnila vzpomínka na sedmadvacet popravených českých pánů. Úryvek ze scénáře Bílá hora přečetla spisovatelka Lenka ...

Z archivu...


Literatura

Chraň nás od zlého – policista v roli vymítače ďábla

chran nas perexPronásledování a usvědčování násilných vražd, loupeží a dalších odporných kriminálních zločinů – jeden z každodenních dnů v práci. Nicméně zaujetí okultismem v boji s temnými silami přivede policistu z Ne...

Divadlo

V Činoherním klubu straší! Divadlo uvede v české premiéře westendový hit 2:22 – DUCHAŘSKÝ PŘÍBĚH

duch1Činoherní klub zahájí novou sezónu premiérou světově úspěšné hry britského dramatika Dannyho Robinse 2:22 – DUCHAŘSKÝ PŘÍBĚH v režii Braňa Holička. Vztahový thriller od autora populárních a oceňovaných podcastů BBC UNCANNY a THE BA...

Film

Nebezpečně omamující jízda Rona Howarda

200rushNiki Lauda a James Hunt. Jména, která před pár dekádami vzbudily ve Formuli 1 takový rozruch, že si na své vzájemné rivalitě tito závodníci vystavili schody ke slávě, k níž se ale oba dostali úplně jinými cestami.

...