Kultura21.cz

Nad vesnicí hoří obrovský oheň. Plameny šlehají do dvoumetrové výše. V uctivé vzdálenosti kolem nich stojí dav lidí. Žár jim nedovoluje přistoupit blíž. Co chvíli vzduchem proletí staré koště, které pohltí plameny. Už dávno se setmělo. Je vlahá noc, kdy zlé síly začínají mít nad lidmi větší moc, než po jiné noci v roce…

Zamiřte za pokladem do jeskyně

Mnoho lidí vůbec netuší, jak dlouhou tradici má pálení čarodějnic. Počátky tohoto svátku sahají dávno do předkřesťanských časů. Už v pohanských dobách byla s nocí z 30. dubna na 1. května spojována spousta zvyků a tajemných kouzel. Oslavovala se plodnost. Říkalo se třeba, že popel z ohně zapalovaného večer před touto nocí má tu obrovskou moc, zvýšit úrodu v probíhajícím roce. Skákání přes ohníček, které se často v osadách a vsích dělávalo, se stalo oslavou již probíhajícího jara. Především ženám měl přeskok přes hořící hranici zajistit krásu a plodnost. O filipojakubské noci se také otevírají jeskyně, které lidem vydávají svoje poklady. Máte ve svém okolí nějakou jeskyni, o níž se traduje, že skrývá poklad? Potom se nachystejte a zkuste vyrazit… Pověry radí vzít si s sebou třeba svěcenou křídu, abyste byli chráněni před zlými čarodějnými silami.

Do ohně házeli i košťata

Samotné pálení ohňů, tedy čarodějnic, se ovšem spojuje hlavně s dobou aktivního působení inkvizice. Na ženy, které prokazovaly nějaké nezvyklé schopnosti nebo názory, pořádali lidé téměř hony. Ty většinou končily odsouzením k trestu smrti a upálením. Spousta lidí třeba naivně věřila, že právě v noci posledního dubnového dne se čarodějnice slétají na svůj svátek sabat. Preventivně proto proti nim začali pálit ohně na svoji ochranu. Vatra se vždy zapalovala na vyvýšeném místě, obvykle kopci na vsí. Do ohně se vhazovala košťata nebo hadroví panáci, kteří měli symbolizovat čarodějnice.

Střílení a kropení jako ochrana

A jak se lidé před čarodějnicemi a jejich působením chránili? Kromě už zmíněných ohňů se třeba před vrata domů a chlévů pokládaly drny. Každá čarodějnice pak musela přepočítat všechna stébla na nich. To jí určitě muselo trvat až do rána a ráno už neměla žádnou moc, její síla pominula s prvním paprskem svítání. Obvyklé bylo kropení chalupy svěcenou vodou, zapichování pichlavých prutů na dvorku, před vraty. O pichlavé větve se čarodějnice měly poranit. Pro jejich zahnání se také často na návsi střílelo z pušky nebo práskalo bičem.

Také máte rádi atmosféru filipojakubské noci? Tak se porozhlédněte kolem sebe, určitě se bude pálit i někde ve vašem okolí. A muži, pozor, každá žena je tak trochu čarodějnice!

Zdroj foto: internet