Hanekeho Láska zatíná tipec valentýnskému sentimentu
Kultura21.cz

Hanekeho Láska zatíná tipec valentýnskému sentimentu

amour200Sedmdesátiletý rakouský režisér Michael Haneke si během své více než dvacet let dlouhé filmové tvorby vybudoval pověst kontroverzního a odtažitě konceptuálního umělce proslulého svými nekompromisními analýzami temných stránek lidské psychiky. Jeho filmy přesvědčivě pojmenovávají úlohu násilí ve společnosti a prostředky divácké manipulace, která je spíše cílem než nějakým doprovodným naschválem, se v nich dosahuje zhmotnění zla jako takového. (Ještě dnes mám vzpomínku na zážitek z promítání filmu Funny Games, v jehož průběhu polovina publika neustála šok z Hanekeho terorizující upřímnosti a opustila kino.) Komorní drama Láska, s nímž Haneke vyhrál podruhé Zlatou Palmu v Cannes (tu první získal před třemi lety za film Bílá stuha), přestože je inzerováno jako autorovo nejlaskavější dílo, pořád potvrzuje pověst Hanekeho kontroverze vzbuzující filmografie.

Premiéra filmu s lakonicky znějícím názvem byla v Česku odložena až na 14. února, což je den, který se v angloamerické kultuře slaví jako svátek svatého Valentýna a standardně jej lze chápat jako výhodný byznys pro květinářské korporace, v horším případě jako příklad šíření amerického kulturního exportu kontinentální Evropou. Oslava valentýnského sentimentu zhlédnutím nesentimentálního příběhu o manželském páru před branami krchova tudíž vyhlíží poměrně surrealisticky, stejně jako představa, že by čtvrtečního večera zaláskované dvojice vzaly česká artová kina útokem. Vůbec tu totiž nejde o romanci, která by lásku velebila, nýbrž o příběh o umírání a smrti, ve kterém se láska vydává za složitou emoci a je charakterizována napětím mezi dvěma představami o tom, jak má vypadat důstojný odchod. Když učitelku hudby v důchodu Anne (Emmanuelle Riva) postihne mozková příhoda a je z nemocnice domů přivezena na invalidním vozíku, požádá svého manžela Georgese (Jean-Louis Trintignant), aby jí slíbil, že ji nenechá znovu hospitalizovat. Muž se ke slibu nejprve odmítá zavázat, ale postupně si uvědomuje, že musí z vlastního smyslu jejich společného života přání své ženy respektovat. Ve dnech, které Anne zbývají, o ni Georges pečuje sám a setkává se s nepochopením svého okolí, zvláště jejich dcery Evy (Isabelle Huppert). Navzdory mínění těch, kteří Hanekeho Lásce připisují divné žánry, na celém příběhu samozřejmě není nic romantického.

amour

Haneke představuje Georgese a Anne jako kultivovaný pár, jehož život vyhlíží jako výkladní skříň ušlechtilého umění: koncerty vážné hudby, dcera hrající ve filharmonii, jejich bývalí žáci jako uznávaní hudebníci. Je to ukázka života osvobozeného od nouze a nedostatku, až se skoro nelze ubránit podezření, že tyto motivy zaopatřenosti a blahobytu mají podobně jako v několika Hanekeho předchozích počinech asociovat obraz zhýčkané buržoazie, se kterou Skylla a Charybda režisérovy obrazotvornosti obvykle neznají slitování. K žádné konfrontaci se světem potřebných ale nedojde: jako ryzí „komořina“ se Láska ze sta procent odehrává v interiérech a z naprosté většiny v bytě Georgese a Anne, kde se vystřídá jen pár postav – sousedi, příbuzní, ošetřovatelky. Haneke ústřední pár konfrontuje pouze s jedinou, zato zásadní skutečností – společensky uznaným postupem zacházení s člověkem před tím, než se jeho čas naplní.

Georges se například jednoho odpoledne vrátí z pohřbu souseda a vypráví Anne, která už je upoutána na lůžko, „jaké to bylo“. Uvědomuje si, že pohřební rituál, který nemá daleko k veřejnému ponížení zesnulého, nevyhnutelně potká i jeho ženu. Se zhoršováním Annina fyzického i duševního stavu, kdy jí Georges v její nemohoucnosti poskytuje péči mimo hospitalizační zařízení, se rýsuje jako nemožný i jakýkoli pokus vystrojit jí důstojný pohřeb. Místo toho doma její tělo obsype květinami a rozloučí se tak, že natrvalo opustí jejich společný byt. Svou ženu a nejspíš hlavně sám sebe uchrání od veřejné ostudy za jeho okolím neschvalované rozhodnutí. Každou vteřinu až do jejího posledního výdechu ponechává intimitě jejich společného života.

amour2

Je téma laskavé nebo kontroverzní? Z Hanekeho filmů obvykle čiší určitá chladnost, odtažitost a chirurgická přesnost, jejichž plynutí bývá nečekaně přerušeno šokujícím výjevem, a je úctyhodné, že se tímto stylem pokusil zpracovat i téma, které často svádí k trivializaci a spouštění jednoduchých emocí. Pokud bychom pro Lásku hledali vhodné kontinuum, nebylo by to laskavý-nevlídný ani citlivý-otupující, ale spíše intimní-neosobní, případně diskrétní-dořečený. Přesně v těchto protikladech se Hanekem uchopené téma lásky pohybuje. Není to ani laskavé ani brutálně realistické. Nehřeje nás z toho u srdce ani se díky tomu, jak je taky někdy zvykem, neobracíme ke smrti s cynickým úšklebkem. Je to drama, které se smrti věnuje bez sentimentu a ve svém pomalém plynutí neztrácí čas hledáním nástrojů k přesvědčení o „velikosti“ tématu. Učiním prognózu: pokud se někomu Láska může opravdu líbit, pak nejspíš asi těm, co si dovedou představit život a zvláště čtrnáctý únor i bez valentýnského mumraje. Snad se jich pár najde!

Láska / Amour
Drama
Francie / Německo / Rakousko / 2012
Scénář a režie: Michael Haneke
Hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert
Stopáž: 125 minut
Premiéra v ČR: 14. 2. 2013
Distributor: Artcam
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Artcam


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

David Háva: Bez lásky k dobrému jídlu se tato práce dělat nedá

culi perexU čtení tohoto rozhovoru by se vám měly sbíhat sliny – točí se totiž kolem fotografování jídla. V čem spočívá ten trik, aby výsledný pokrm vypadal k nakousnutí? Dekoruje jídla David Háva ze společnosti Culinairephoto...

Hledat

Čtěte také...

Done in 60 seconds aneb staň se hvězdným režisérem!

altCo všechno se dá zvládnout za šedesát sekund? Hodně. Skoro všechno. Nebo možná úplně všechno? Co třeba celý film? Nevěříte? Tak to se pak mýlíte, protože: „Jediná minuta vás může dostat na filmový festival v Karlových Varech a toho nejlepšíh...


Literatura

Pečeme bez mouky

peceme bez mouky perexV květnu vyšla v nakladatelství Esence moderní kuchařka Anji Donnermeyerové Pečeme bez mouky. Nabízí nám přes 90 inspirativních receptů na nejrůznější dezertíky, moučníky a další sladké pochutiny v bezlepkové formě. Pok...

Divadlo

Městské divadlo Zlín představuje retrokomedii k popukání – Charleyho tetu

cht200Zlínské divadlo uvedlo koncem listopadu premiéru anglické konverzační komedie Brandona Thomase Charleyho teta a konečně tu máme něco svěžího, neokoukaného a hlavně šíleně vtipného!

...

Film

Masaryk – o nezlomném boji za ideály

masaryk-film-perexNa plátna českých kin vstupuje dojemný příběh, který se věnuje osudu velvyslance a pozdějšího československého ministra zahraničí Jana Masaryka. Dějová linie se opírá o diplomatickou kariéru a napínavý životní osud bohéma s duševní c...