Hanekeho Láska zatíná tipec valentýnskému sentimentu

Hanekeho Láska zatíná tipec valentýnskému sentimentu

Tisk

amour200Sedmdesátiletý rakouský režisér Michael Haneke si během své více než dvacet let dlouhé filmové tvorby vybudoval pověst kontroverzního a odtažitě konceptuálního umělce proslulého svými nekompromisními analýzami temných stránek lidské psychiky. Jeho filmy přesvědčivě pojmenovávají úlohu násilí ve společnosti a prostředky divácké manipulace, která je spíše cílem než nějakým doprovodným naschválem, se v nich dosahuje zhmotnění zla jako takového. (Ještě dnes mám vzpomínku na zážitek z promítání filmu Funny Games, v jehož průběhu polovina publika neustála šok z Hanekeho terorizující upřímnosti a opustila kino.) Komorní drama Láska, s nímž Haneke vyhrál podruhé Zlatou Palmu v Cannes (tu první získal před třemi lety za film Bílá stuha), přestože je inzerováno jako autorovo nejlaskavější dílo, pořád potvrzuje pověst Hanekeho kontroverze vzbuzující filmografie.

Premiéra filmu s lakonicky znějícím názvem byla v Česku odložena až na 14. února, což je den, který se v angloamerické kultuře slaví jako svátek svatého Valentýna a standardně jej lze chápat jako výhodný byznys pro květinářské korporace, v horším případě jako příklad šíření amerického kulturního exportu kontinentální Evropou. Oslava valentýnského sentimentu zhlédnutím nesentimentálního příběhu o manželském páru před branami krchova tudíž vyhlíží poměrně surrealisticky, stejně jako představa, že by čtvrtečního večera zaláskované dvojice vzaly česká artová kina útokem. Vůbec tu totiž nejde o romanci, která by lásku velebila, nýbrž o příběh o umírání a smrti, ve kterém se láska vydává za složitou emoci a je charakterizována napětím mezi dvěma představami o tom, jak má vypadat důstojný odchod. Když učitelku hudby v důchodu Anne (Emmanuelle Riva) postihne mozková příhoda a je z nemocnice domů přivezena na invalidním vozíku, požádá svého manžela Georgese (Jean-Louis Trintignant), aby jí slíbil, že ji nenechá znovu hospitalizovat. Muž se ke slibu nejprve odmítá zavázat, ale postupně si uvědomuje, že musí z vlastního smyslu jejich společného života přání své ženy respektovat. Ve dnech, které Anne zbývají, o ni Georges pečuje sám a setkává se s nepochopením svého okolí, zvláště jejich dcery Evy (Isabelle Huppert). Navzdory mínění těch, kteří Hanekeho Lásce připisují divné žánry, na celém příběhu samozřejmě není nic romantického.

amour

Haneke představuje Georgese a Anne jako kultivovaný pár, jehož život vyhlíží jako výkladní skříň ušlechtilého umění: koncerty vážné hudby, dcera hrající ve filharmonii, jejich bývalí žáci jako uznávaní hudebníci. Je to ukázka života osvobozeného od nouze a nedostatku, až se skoro nelze ubránit podezření, že tyto motivy zaopatřenosti a blahobytu mají podobně jako v několika Hanekeho předchozích počinech asociovat obraz zhýčkané buržoazie, se kterou Skylla a Charybda režisérovy obrazotvornosti obvykle neznají slitování. K žádné konfrontaci se světem potřebných ale nedojde: jako ryzí „komořina“ se Láska ze sta procent odehrává v interiérech a z naprosté většiny v bytě Georgese a Anne, kde se vystřídá jen pár postav – sousedi, příbuzní, ošetřovatelky. Haneke ústřední pár konfrontuje pouze s jedinou, zato zásadní skutečností – společensky uznaným postupem zacházení s člověkem před tím, než se jeho čas naplní.

Georges se například jednoho odpoledne vrátí z pohřbu souseda a vypráví Anne, která už je upoutána na lůžko, „jaké to bylo“. Uvědomuje si, že pohřební rituál, který nemá daleko k veřejnému ponížení zesnulého, nevyhnutelně potká i jeho ženu. Se zhoršováním Annina fyzického i duševního stavu, kdy jí Georges v její nemohoucnosti poskytuje péči mimo hospitalizační zařízení, se rýsuje jako nemožný i jakýkoli pokus vystrojit jí důstojný pohřeb. Místo toho doma její tělo obsype květinami a rozloučí se tak, že natrvalo opustí jejich společný byt. Svou ženu a nejspíš hlavně sám sebe uchrání od veřejné ostudy za jeho okolím neschvalované rozhodnutí. Každou vteřinu až do jejího posledního výdechu ponechává intimitě jejich společného života.

amour2

Je téma laskavé nebo kontroverzní? Z Hanekeho filmů obvykle čiší určitá chladnost, odtažitost a chirurgická přesnost, jejichž plynutí bývá nečekaně přerušeno šokujícím výjevem, a je úctyhodné, že se tímto stylem pokusil zpracovat i téma, které často svádí k trivializaci a spouštění jednoduchých emocí. Pokud bychom pro Lásku hledali vhodné kontinuum, nebylo by to laskavý-nevlídný ani citlivý-otupující, ale spíše intimní-neosobní, případně diskrétní-dořečený. Přesně v těchto protikladech se Hanekem uchopené téma lásky pohybuje. Není to ani laskavé ani brutálně realistické. Nehřeje nás z toho u srdce ani se díky tomu, jak je taky někdy zvykem, neobracíme ke smrti s cynickým úšklebkem. Je to drama, které se smrti věnuje bez sentimentu a ve svém pomalém plynutí neztrácí čas hledáním nástrojů k přesvědčení o „velikosti“ tématu. Učiním prognózu: pokud se někomu Láska může opravdu líbit, pak nejspíš asi těm, co si dovedou představit život a zvláště čtrnáctý únor i bez valentýnského mumraje. Snad se jich pár najde!

Láska / Amour
Drama
Francie / Německo / Rakousko / 2012
Scénář a režie: Michael Haneke
Hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert
Stopáž: 125 minut
Premiéra v ČR: 14. 2. 2013
Distributor: Artcam
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Artcam


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jonathan Srpen: „Zpočátku jsem si říkal, že jsem se nejspíš minul profesí.“

jonathan srpen200Jonathan Srpen vydal loni knihu Dvě tváře policisty a my jsme ho u té příležitosti vyzpovídali a zjistili jsme, jak se mu kniha psala, co bylo jeho cílem a jak se mu nyní daří. Jonathan Srpen je mladý kluk, který vede dvojí život. Je in...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Divoká stvoření jižních krajin: dokonalý film s dojemným a naivním poselstvím

divoka stvoreni jiznich krajinV porovnání s blockbustery letošního léta trhajícími rekordy v multikinech působí Divoká stvoření jižních krajin jako blesk z čistého nebe. Celovečerní debut Benha Zeitlina...


Literatura

Legendy: Prokleté knihovny

proklete knihovny perexKnihovna nemusí být pouze místem, v němž jsou uloženy knihy, na něž pomalu usedá prach a o něž pečuje bělovousý knihovník, ale i místem, v němž se skrývá tisíce světů a v němž  může jít i o život, o čemž se přesvědčili hrdinov...

Divadlo

Sedm známých osobností věnovalo šest zážitků a jeden obraz do unikátní charitativní online aukce pro Divadlo Viola

Viola200Tereza Kostková, Miroslav Donutil, Václav Vydra, Jiří Dvořák, Ivo Kahánek, Marek Eben, Jiří Anderle. Oblíbení a vítaní hosté na jevišti Divadla Viola se spojili, aby společně s aukční platformou Arts Bay a Prague Business Clubem pomohli legendární uměl...

Film

Dvě slova jako klíč? Strhující filmová záležitost po všech stránkách

dve slova200Dvě slova jako klíč je nový český film, který vznikal podle stejnojmenné knihy Josefa Formánka. Zatím jsem ji nečetl, ale to, co pro plátno vytvořil režisér Dan Svátek a kameraman Jakub Šimůnek, tak klobouk dolů. Navíc tam hrají výborní čeští her...