Kultura21.cz

Nová publikace kolektivu pod vedením Jiřího Mikulce velmi zevrubně mapuje epochu christianizované společnosti tzv. českých zemí. Jedná se o předlouhý lán času zahrnující cca 12. století vyplněných často bouřlivými událostmi, jejichž dobře nastavené literární zrcadlo se chvílemi čte jako napínavý politický thriller.

Historia magistra vitae. O tom není pochyb. Chceme-li správně dešifrovat, jak je s lidstvem manipulováno v současnosti, je dobré prozkoumat logiku těchto jevů v toku dějin. Ty se totiž neustále opakují v příhodných obměnách. Karl Marx prohlásil, že náboženství je opiem lidstva. Nechme stranou, kolik toho Marx věděl o vlivu skutečného opia na lidskou mysl, a jak výstižné jsou jeho citáty obecně. Tento rozhodně míří zajímavým směrem, byť je formulován poněkud zvláštně.

Podtitul předmětné knihy naznačuje časové vymezení od okamžiku Bořivojova křtu, který bývá obecně chápán jako počátek mocenské christianizace českého lidu. Odhlédněme od ne zcela spolehlivé identity tohoto knížete (a tím také od ne zcela spolehlivé zprávy o tom, jak slavnostně přijal nové náboženství). Pravdou je, že vcelku krátce po Bořivojově odchodu z tohoto světa (ať již skutečném či hypotetickém) se v zemi Čechů soustředěné kolem Prahy etabluje křesťanství coby institucionalizovaná mocenská síla. Síla, která panovníkům střídavě pomáhala nebo jim symbolicky podřezávala větev. Tento nevyhnutelný střet moci světské s mocí spirituální, toto neodolatelné diplomatické pnutí, generuje úžasný náboj evropských dějin. Všech těch schizmat, bojů o investituru, konfesních tahanic a podobně. Přitom se jedná o neustále opakované hašteření nejvlivnějších velmožů o co největší kus koláče, jak to známe i z naší žhavé současnosti...

Foto: redaktor Jiří Raichl

Náboženství obecně (a tedy také křesťanství) je možno chápat mnoha způsoby, ale ten asi nejpragmatičtější (a tudíž objektivně nejsprávnější) jej prezentuje coby ideologický instrument univerzálního vlivu. Křesťanství takto fungovalo minimálně do nástupu humanisticko/revoluční éry konce 18. století, která smetla principy evropských mocenských struktur budovaných prakticky od časů císaře Konstantina (tedy bezmála 15 století). Kniha Jiřího Mikulce a jeho kolegů mapuje události spojené s českým knížectvím (a následně královstvím) optikou naprosto objektivní, zbavenou jakýchkoli tendenčních hodnocení, k nimž od 19. století sklouzávala nacionalisticky laděná česká historiografie. Publikace předkládá fakta srozumitelnou formou v brilantně postavené logické struktuře, aby tato fakta čtenářům správně zapadala do sebe a vytvářela korektní obraz dějinných procesů a jejich důsledků pro život společnosti. Rozbor všech komponent vstupujících do hry je detailní, a přitom překvapivě svěží a čtivý. Schopnost takto psát o složitých a nesnadno zachytitelných událostech je symptomem mimořádně kvalitní populárně naučné literatury. Zvláště s přihlédnutím k jasně deklarovanému ukotvení této knihy na stupnici „populární/naučná“ výrazně na stranu „naučná“.

Chce-li zájemce o českou historii (ať už obecnou nebo církevní) vyplnit mezery ve svých znalostech nebo třeba tyto znalosti podrobit vskutku objektivnímu pohledu bez pokřivujících ideologických nánosů, KŘESŤANSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH se mi rozhodně jeví jako správná volba. Společná práce početného týmu působí konzistentním dojmem jak obsahově, tak kvalitativně. Publikace je precizně dotažena i po technické stránce jako vzorový typografický produkt.

Anotace: Spiritualita, život kleriků, řeholníků a řeholnic, celibát, řád křesťanského roku se svátky, slavnostmi a poutěmi, ale také sakrální architektura či křesťanské umění, jež spoluutváří ráz české krajiny. Autoři této knihy chápou křesťanství jako systém vidění světa a kulturní živel, který více než tisíc let formuje území českého státu a jeho obyvatele.

Křesťanství přichází do pohanské střední Evropy jako politická síla, která rozrušuje staré kulturní i mocenské vztahy a zakládá nové. Církev lze těžko oddělit od státu, avšak paradoxně s ním záhy začne svádět zápas o vlastní emancipaci a obě instituce se utkají v nejednom sporu.

Husitskou revolucí počíná střetávání idejí a ze soužití konfesí se později rodí koncept náboženské tolerance, jejž některá období přijímají a jiná odmítají. Sekularizace, kterou vnímáme jako produkt nové doby, má kořeny již na konci 18. století. Tehdy, s rozvojem industrializace, sakrální čas ustupuje času „průmyslovému“. Dlouhé 19. století je ovšem i příležitostí pro první vědecké reflexe náboženství, jež stojí u základů moderní religionistiky.

Dějinnou syntézu počínající 10. stoletím a končící rokem 1989 připravil zkušený tým historiků z akademických pracovišť Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity. Pracoval ve složení Eva Doležalová, Jiří Hanuš, Petr Husák, Pavel Kůrka, Jiří Mikulec, Petr Sommer a Jaroslav Šebek. Odborným editorem svazku je Jiří Mikulec.

Název: KŘESŤANSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
Podtitul: Od knížete Bořivoje k dnešku
Nakladatel: Paseka
Autoři: Jiří Mikulec a kol.
Rok vydání: 2025
Počet stran: 832
Hodnocení: 95%