Slunce, voda, vzduch. Zrod moderního turismu

Slunce, voda, vzduch „Lázeňské prameny, termální vřídla, sprchy, fontány, gejzíry a lazebnice v mlžném oparu horkých koupelí, to vše probouzí představy roztažené, malátné a frivolní tělesnosti. A záhy chvějivé napětí a smyslnou touhu, která lázeňské koupelny proměňuje rovnou v kulisy milostných her,” píše ve své perfektně zpracované publikaci Jan Pezda, který se zaměřil na dějiny turismu a lázeňství. Knihu nazvanou Slunce, voda, vzduch vydalo ve spolupráci s Ostravskou univerzitou nakladatelství Paseka.

Obsáhlejší publikace nabízí zajímavé informace pro náročného čtenáře. Pokud milujete historii a zajímáte se o známé osobnosti z dob dávno minulých, které strávily část svého života v lázních, všechno se dozvíte. Lázně jsou kult těla a mají svou dalekosáhlou historii, autor se však v knize zaměřuje také na dávnou lidskou touhu cestovat a uniknout z každodenního stereotypu, věnuje se tématu turismu obecně, útěku do přírody a do vysokohorských oblastí, zamýšlí se také nad potřebou jezdit na dovolenou k moři či na hory z historického, kulturního, kulturně antropologického i filozofického hlediska. Knihu doprovází působivá barevná příloha, obrázky a dobové fotografie i spousta citací. Je zajímavé dozvědět se, odkdy se lidé u nás vydávali zdolávat alpské vrcholy nebo se jezdívali kochat na romantické hradní zříceniny, třeba stejně jako Karel Hynek Mácha. Zajímavá je pak i kapitola o lázeňství ve spojení se sexuálním dobrodružství. „Koupele jsou většinou jen záminkou. Přijíždí se tu jen za obchodem, za intrikami, za hazardem, za sexem, a možná i někoho špehovat.”

„Čtyři týhodně jsem byla od dětí vzdálena; co mne to peněz stálo, co trápení, a vše nadarmo. Po nějaký čas mi bylo lépe, ale nyní se moje staré bolesti navrátily a jsem tak churavá jako dříve. Lékař praví, že musím na jaře zase do lázní, aneb někam na jiné povětří,” stěžovala si Božena Němcová po léčbě ve Františkových Lázní v roce 1846, kterou autor ve své knize citoval. To Franz Kafka si svůj pobyt v lázních užíval jinak. Do svého deníku si zapsal: „2 krásní švédští chlapci s dlouhýma nohama, které jsou tak vytvarované a napjaté, že by se po nich správně dalo přejet jen jazykem.” Dozvíte se také, jak vypadaly koupací úbory na plovárně či na mořské pláži a to, že ani v dřívějších dobách lidé nebyli zrovna ukázkou ctností a čistoty: „Lázeň se mi naprosto nelíbila pro špinavou vodu. Plavaly v ní občas kusy jakési tmavohnědé hmoty, o jejímž původu nemůžeme podati určitějších zpráv.” Autor dále zmiňuje také možnosti dávného cestování pomocí tehdejších dostupných dopravních prostředků, nastiňuje budoucí industrializaci měst.

Jan Pezda odvedl skvělou práci a věřím, že se budeme moci těšit na další jeho publikace, které i přes svou dokonalou akademičnost zůstávají velmi čtivé. Autor učí dějepis na základní škole v Bohumíně a působí jako odborný asistent na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Zaměřuje se na dějiny turismu, sportu a tělesné kultury 19. a 20. století.

Anotace:

Devatenácté století zrodilo zcela nový typ cestovatele. Moderní turisté prahnou spatřit děsivou vznešenost velehor, zažít středověk uvnitř tajuplných hradních ruin nebo nasát kosmopolitní atmosféru a technologickou vyspělost velkých měst. Cestování je i zdrojem hluboce tělesných prožitků: Bleskurychlá jízda vlakem dává zakusit zcela nově časoprostor, lázně slibují nejen upevnění zdraví, ale i sexuální povyražení. Na plážích zaručují na přelomu 19. a 20. století naprosté soukromí koupací vozy. Božena Němcová si přitom úzkostlivě chrání svoji alabastrovou pleť před opálením. A Franz Kafka si s Maxem Brodem na cestu do Paříže plné nevěstinců do kufru přibalí proti pohlavním nemocem Odol.

Originální, bohatě obrazově dokumentovaná historická monografie čerpá z desítek deníkových a cestopisných záznamů slavných i zcela neznámých Středoevropanů. A své čtenáře vezme na jedinečnou pouť po proměnách moderního turisty a jeho tělesných prožitků.

Slunce, voda, vzduch