Vzpomínky sedláka mapují životy našich předků na vesnici
Banner

Vzpomínky sedláka mapují životy našich předků na vesnici

Tisk

obalka slomka (2)Velmi mě oslovila publikace nakladatelství Academia, která podrobně popisuje život na vesnici v druhé polovině 19. století. Autorem je sám pamětník a člověk, který to všechno zažil – Jan Slomka (1842 - 1932), polský sedlák. Tato jedinečná kniha dokumentuje jeho vzpomínky z let 1846 až do konce 1. světové války a počátku 20. let 20. století a mapuje především oblast polského Dzikowa v okolí Haliče.

Poprvé vyšla kniha v Krakově v roce 1912, druhé doplněné vydání pak spatřilo světlo světa v roce 1929. Dnešní kniha je již třetím vydáním této publikace a věrně kopíruje poslední vydání z roku 1929. Kromě úvodu obsahuje i obě předmluvy, tedy předmluvu k 1. vydání, jejímž autorem je Franciszek Bujak, a předmluvu k 2. vydání, kterou napsal sám autor Slomka. Ve svých pamětech popisuje život rolníků a sedláků v Dzikowě v okolí Haliče, jejich každodennost, poměry na venkově, péči o tělo a zdraví, způsoby práce a obživy. Věnuje se úřadování, obdělávání půdy, řemeslům, výchově dětí, hospodářství a péči o dobytek, uzavírání sňatků, zdravotní péči, obecnímu životu celkově, ale i vojenství, zásadním polských událostem té doby a vzpomínkám na různé lidi a osobnosti.

Je to velmi zajímavé a poutavé čtení. Kdo jiný by mohl popsat historické události tak věrně než ten, kdo sám v této době žil. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se při čtení knihy ocitáte v 19. století a dozvídáte se věci, které jste si dosud mohli pouze domýšlet. Některé vás zaskočí a překvapí, jiné až tak ne. Autor velmi podrobně popisuje všechno důležité, nevynechává žádnou oblast života. 

Nijak nepřekvapující, avšak alarmující, je třeba i obrovské množství alkoholu, které se na venkově ve zdokumentované době pilo. Na to autor již tehdy poukazuje. Zajímavé je také to, co se vařilo a jedlo. Knihy si velice cením a považuji ji za obrovský poklad. Jsem ráda, že se dočkala dalšího vydání v roce 2022, tedy skoro po stech letech. Jen podtitul knihy trochu nedává smysl: Vzpomínky sedláka – od poddanství do dnešních dní. To vzbuzuje dojem, že do dnešních dní je myšleno do roku 2022, což je nesmysl. Toto slovní spojení bylo přesně použito v 1. předmluvy 1. vydání z roku 1912. To je trochu nešťastné, protože ta kniha není starý originál, ale moderní letošní vydání. Ale pokud jde o zcela doslovný podtitulek minulých vydání, pak je to samozřejmě v pořádku! Jinak knize nemám absolutně co vytknout. V závěru najdete dokonce i některé černobílé původní fotografie Jana Slomky a dalších důležitých událostí, míst, chalup a osob.

Na druhém vydání knihy Slomkovi s prací pomáhal jeho syn Jan, který studoval na Jagellonské univerzitě. Slomka v předmluvě píše, že knihu doplnil o kapitoly týkající se válečných událostí a období již nezávislého Polska. Dodává: „ …ať jdou do světa a povzbuzují sílu národa, ať z toho, co již patří minulosti, vyplyne poučení do budoucnosti. Kéž je provází boží požehnání.” V roce 1929, kdy vyšlo 2. vydání knihy, se Slomka dočkal i vyznamenání od polského prezidenta. Ignacy Moscicki ho osobně vyznamenal Zlatým záslužným křížem za práci pro společnost.

Ukázky z knihy:

Na této svatbě mi babička vyhlédla nevěstu a na místě se dohodla s jejími rodiči. Když celou věc ujednali, zavolali ke stolu nás mladé, kteří jsme se doposud vůbec neznali, a sdělili nám svou vůli. Tehdy bylo všeobecným zvykem, že rodiče nebo opatrovníci sami rozhodovali o manželství svých dětí nebo chovanců a snad jen starší mládenec si mohl najít nevěstu sám. Zato dívka musela téměř vždy uposlechnout vůli starších a jestliže se vzpírala, tak ji museli dokonce přetáhnout páskem po zádech, aby souhlasila. Avšak i po takto vynucené svatbě spolu manželé žili převážně dobře. Dříve bylo méně disharmonických a nešťastných manželství než dnes, kdy se lidé dlouho znají a berou se z velké lásky.

(...)

Jedna žena se chtěla předvést při návštěvě kněze, který měl jít s varhaníkem koledovat, a protože slyšela, že kněží a panstvo pijí nejvíce kávu, rozhodla se připravit ji. Koupila kávu, ale připravila ji tak, že nasypala celá zrna do mléka a vařila, aby zrna změkla. Když kněz přišel, nalila mu kávu do misky a postavila na stůl. Protože zrnka kávy klesla ke dnu, dodala: „Zamíchejte si to, jemnostpane, protože káva je vespod.” Teprve kněz ji poučil, jak se káva vaří.

obalka slomka

Název knihy: Vzpomínky sedláka
Autor: Jan Slomka
Vydání: 2022 (3. vydání)
Počet stran: 448
Nakladatelství: Academia
Hodnocení: 100 %

https://www.academia.cz/vzpominky-sedlaka-od-poddanstvi-do-dnesnich-dni--slomka-jan--academia--2022


 

6. června

  • Jaroslav Seifert – Nobelova cena za lit. (1984)

    Jaroslav Seifert (1901–1986), český básník, jediný Čech oceněný Nobelovou cenou za literaturu (1984).

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Rudolf Brančovský: „Když se baví publikum, bavíme se i my“

poletime 20015. narozeniny lze slavit lecjak. Když jde o na narozeniny kapely nabízí se především oslavy koncertní a ve zdejších luzích a hájích je jen málo partiček, které za to umějí vzít tak jako osmičlenný turbošansónový ansámbl Poletíme?. Živelnost, d...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Zaznamenávejte si tradice vaší rodiny

nas-tradinar-kronika-rodinnych-tradic-svatku-a-radosti 200V roce 2019 vyšla v nakladatelství Smart Press oblíbená a také oceňovaná kniha s názvem Tradinář s podtitulem Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů...

Z archivu...


Výtvarné umění

Bravos aneb jak je současný španělský design důležitý?

bravos spanelsky designVýstavu Bravos zaplnily práce nejmladší generace nadějných tvůrců z oblasti produktového designu. Rukopisem, kreativitou a vlastním egem, které tradičně náležely do světa umění, módy a architektury, ovlivňujeme i vzh...

Divadlo

Malostranský hřbitov jevištěm site-specific představení

kyt 200Veřejnosti jinak nepřístupný pražský hřbitov otevře v polovině září své brány a poskytne kulisy jedinečnému hudebně-tanečnímu projektu Kytice – Mezigenerační dialog. Výsledek díla, které vzniklo v rámci Roku české hudby, můžete na již zmín...

Film

Jaký je podle oscarových bojovníků nejlepší americký film?

jedna bitva perexLetos při osmadevadesátém udílení OSCARŮ (jak se familiérně nazývají ceny americké Akademie filmového umění a věd neboli Academy Awards) získal nejcennější trofeje snímek JEDNA BITVA ZA DRUHOU – mimo jiné za nejlepší film i nejlepší ...