Kultura21.cz

Velmi mě oslovila publikace nakladatelství Academia, která podrobně popisuje život na vesnici v druhé polovině 19. století. Autorem je sám pamětník a člověk, který to všechno zažil – Jan Slomka (1842 - 1932), polský sedlák. Tato jedinečná kniha dokumentuje jeho vzpomínky z let 1846 až do konce 1. světové války a počátku 20. let 20. století a mapuje především oblast polského Dzikowa v okolí Haliče.

Poprvé vyšla kniha v Krakově v roce 1912, druhé doplněné vydání pak spatřilo světlo světa v roce 1929. Dnešní kniha je již třetím vydáním této publikace a věrně kopíruje poslední vydání z roku 1929. Kromě úvodu obsahuje i obě předmluvy, tedy předmluvu k 1. vydání, jejímž autorem je Franciszek Bujak, a předmluvu k 2. vydání, kterou napsal sám autor Slomka. Ve svých pamětech popisuje život rolníků a sedláků v Dzikowě v okolí Haliče, jejich každodennost, poměry na venkově, péči o tělo a zdraví, způsoby práce a obživy. Věnuje se úřadování, obdělávání půdy, řemeslům, výchově dětí, hospodářství a péči o dobytek, uzavírání sňatků, zdravotní péči, obecnímu životu celkově, ale i vojenství, zásadním polských událostem té doby a vzpomínkám na různé lidi a osobnosti.

Je to velmi zajímavé a poutavé čtení. Kdo jiný by mohl popsat historické události tak věrně než ten, kdo sám v této době žil. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se při čtení knihy ocitáte v 19. století a dozvídáte se věci, které jste si dosud mohli pouze domýšlet. Některé vás zaskočí a překvapí, jiné až tak ne. Autor velmi podrobně popisuje všechno důležité, nevynechává žádnou oblast života. 

Nijak nepřekvapující, avšak alarmující, je třeba i obrovské množství alkoholu, které se na venkově ve zdokumentované době pilo. Na to autor již tehdy poukazuje. Zajímavé je také to, co se vařilo a jedlo. Knihy si velice cením a považuji ji za obrovský poklad. Jsem ráda, že se dočkala dalšího vydání v roce 2022, tedy skoro po stech letech. Jen podtitul knihy trochu nedává smysl: Vzpomínky sedláka – od poddanství do dnešních dní. To vzbuzuje dojem, že do dnešních dní je myšleno do roku 2022, což je nesmysl. Toto slovní spojení bylo přesně použito v 1. předmluvy 1. vydání z roku 1912. To je trochu nešťastné, protože ta kniha není starý originál, ale moderní letošní vydání. Ale pokud jde o zcela doslovný podtitulek minulých vydání, pak je to samozřejmě v pořádku! Jinak knize nemám absolutně co vytknout. V závěru najdete dokonce i některé černobílé původní fotografie Jana Slomky a dalších důležitých událostí, míst, chalup a osob.

Na druhém vydání knihy Slomkovi s prací pomáhal jeho syn Jan, který studoval na Jagellonské univerzitě. Slomka v předmluvě píše, že knihu doplnil o kapitoly týkající se válečných událostí a období již nezávislého Polska. Dodává: „ …ať jdou do světa a povzbuzují sílu národa, ať z toho, co již patří minulosti, vyplyne poučení do budoucnosti. Kéž je provází boží požehnání.” V roce 1929, kdy vyšlo 2. vydání knihy, se Slomka dočkal i vyznamenání od polského prezidenta. Ignacy Moscicki ho osobně vyznamenal Zlatým záslužným křížem za práci pro společnost.

Ukázky z knihy:

Na této svatbě mi babička vyhlédla nevěstu a na místě se dohodla s jejími rodiči. Když celou věc ujednali, zavolali ke stolu nás mladé, kteří jsme se doposud vůbec neznali, a sdělili nám svou vůli. Tehdy bylo všeobecným zvykem, že rodiče nebo opatrovníci sami rozhodovali o manželství svých dětí nebo chovanců a snad jen starší mládenec si mohl najít nevěstu sám. Zato dívka musela téměř vždy uposlechnout vůli starších a jestliže se vzpírala, tak ji museli dokonce přetáhnout páskem po zádech, aby souhlasila. Avšak i po takto vynucené svatbě spolu manželé žili převážně dobře. Dříve bylo méně disharmonických a nešťastných manželství než dnes, kdy se lidé dlouho znají a berou se z velké lásky.

(...)

Jedna žena se chtěla předvést při návštěvě kněze, který měl jít s varhaníkem koledovat, a protože slyšela, že kněží a panstvo pijí nejvíce kávu, rozhodla se připravit ji. Koupila kávu, ale připravila ji tak, že nasypala celá zrna do mléka a vařila, aby zrna změkla. Když kněz přišel, nalila mu kávu do misky a postavila na stůl. Protože zrnka kávy klesla ke dnu, dodala: „Zamíchejte si to, jemnostpane, protože káva je vespod.” Teprve kněz ji poučil, jak se káva vaří.

Název knihy: Vzpomínky sedláka
Autor: Jan Slomka
Vydání: 2022 (3. vydání)
Počet stran: 448
Nakladatelství: Academia
Hodnocení: 100 %

https://www.academia.cz/vzpominky-sedlaka-od-poddanstvi-do-dnesnich-dni--slomka-jan--academia--2022