Vzpomínky sedláka mapují životy našich předků na vesnici
Banner

Vzpomínky sedláka mapují životy našich předků na vesnici

Tisk

obalka slomka (2)Velmi mě oslovila publikace nakladatelství Academia, která podrobně popisuje život na vesnici v druhé polovině 19. století. Autorem je sám pamětník a člověk, který to všechno zažil – Jan Slomka (1842 - 1932), polský sedlák. Tato jedinečná kniha dokumentuje jeho vzpomínky z let 1846 až do konce 1. světové války a počátku 20. let 20. století a mapuje především oblast polského Dzikowa v okolí Haliče.

Poprvé vyšla kniha v Krakově v roce 1912, druhé doplněné vydání pak spatřilo světlo světa v roce 1929. Dnešní kniha je již třetím vydáním této publikace a věrně kopíruje poslední vydání z roku 1929. Kromě úvodu obsahuje i obě předmluvy, tedy předmluvu k 1. vydání, jejímž autorem je Franciszek Bujak, a předmluvu k 2. vydání, kterou napsal sám autor Slomka. Ve svých pamětech popisuje život rolníků a sedláků v Dzikowě v okolí Haliče, jejich každodennost, poměry na venkově, péči o tělo a zdraví, způsoby práce a obživy. Věnuje se úřadování, obdělávání půdy, řemeslům, výchově dětí, hospodářství a péči o dobytek, uzavírání sňatků, zdravotní péči, obecnímu životu celkově, ale i vojenství, zásadním polských událostem té doby a vzpomínkám na různé lidi a osobnosti.

Je to velmi zajímavé a poutavé čtení. Kdo jiný by mohl popsat historické události tak věrně než ten, kdo sám v této době žil. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se při čtení knihy ocitáte v 19. století a dozvídáte se věci, které jste si dosud mohli pouze domýšlet. Některé vás zaskočí a překvapí, jiné až tak ne. Autor velmi podrobně popisuje všechno důležité, nevynechává žádnou oblast života. 

Nijak nepřekvapující, avšak alarmující, je třeba i obrovské množství alkoholu, které se na venkově ve zdokumentované době pilo. Na to autor již tehdy poukazuje. Zajímavé je také to, co se vařilo a jedlo. Knihy si velice cením a považuji ji za obrovský poklad. Jsem ráda, že se dočkala dalšího vydání v roce 2022, tedy skoro po stech letech. Jen podtitul knihy trochu nedává smysl: Vzpomínky sedláka – od poddanství do dnešních dní. To vzbuzuje dojem, že do dnešních dní je myšleno do roku 2022, což je nesmysl. Toto slovní spojení bylo přesně použito v 1. předmluvy 1. vydání z roku 1912. To je trochu nešťastné, protože ta kniha není starý originál, ale moderní letošní vydání. Ale pokud jde o zcela doslovný podtitulek minulých vydání, pak je to samozřejmě v pořádku! Jinak knize nemám absolutně co vytknout. V závěru najdete dokonce i některé černobílé původní fotografie Jana Slomky a dalších důležitých událostí, míst, chalup a osob.

Na druhém vydání knihy Slomkovi s prací pomáhal jeho syn Jan, který studoval na Jagellonské univerzitě. Slomka v předmluvě píše, že knihu doplnil o kapitoly týkající se válečných událostí a období již nezávislého Polska. Dodává: „ …ať jdou do světa a povzbuzují sílu národa, ať z toho, co již patří minulosti, vyplyne poučení do budoucnosti. Kéž je provází boží požehnání.” V roce 1929, kdy vyšlo 2. vydání knihy, se Slomka dočkal i vyznamenání od polského prezidenta. Ignacy Moscicki ho osobně vyznamenal Zlatým záslužným křížem za práci pro společnost.

Ukázky z knihy:

Na této svatbě mi babička vyhlédla nevěstu a na místě se dohodla s jejími rodiči. Když celou věc ujednali, zavolali ke stolu nás mladé, kteří jsme se doposud vůbec neznali, a sdělili nám svou vůli. Tehdy bylo všeobecným zvykem, že rodiče nebo opatrovníci sami rozhodovali o manželství svých dětí nebo chovanců a snad jen starší mládenec si mohl najít nevěstu sám. Zato dívka musela téměř vždy uposlechnout vůli starších a jestliže se vzpírala, tak ji museli dokonce přetáhnout páskem po zádech, aby souhlasila. Avšak i po takto vynucené svatbě spolu manželé žili převážně dobře. Dříve bylo méně disharmonických a nešťastných manželství než dnes, kdy se lidé dlouho znají a berou se z velké lásky.

(...)

Jedna žena se chtěla předvést při návštěvě kněze, který měl jít s varhaníkem koledovat, a protože slyšela, že kněží a panstvo pijí nejvíce kávu, rozhodla se připravit ji. Koupila kávu, ale připravila ji tak, že nasypala celá zrna do mléka a vařila, aby zrna změkla. Když kněz přišel, nalila mu kávu do misky a postavila na stůl. Protože zrnka kávy klesla ke dnu, dodala: „Zamíchejte si to, jemnostpane, protože káva je vespod.” Teprve kněz ji poučil, jak se káva vaří.

obalka slomka

Název knihy: Vzpomínky sedláka
Autor: Jan Slomka
Vydání: 2022 (3. vydání)
Počet stran: 448
Nakladatelství: Academia
Hodnocení: 100 %

https://www.academia.cz/vzpominky-sedlaka-od-poddanstvi-do-dnesnich-dni--slomka-jan--academia--2022


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Senioři potřebují naši pozornost více než kdy dříve. Monika Kopřivová pomáhá knihami

Monika Kopřivová (3)Proslavila se zejména úspěšnými knížkami „Babičko, vyprávěj“ a „Dědečku, vyprávěj“, díky nimž zůstanou životní osudy našich babiček a dědečků stále živé. Založila internetový obchod Babičkářství, který nabízí zajímavé, milé ale ...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Existovalo či neexistovalo dětství?

Dejiny detstvi perexI když nakladatelství Paseka ještě nedokončilo monumentální Velké dějiny zemí Koruny české, navázalo na tento ediční počin tematickou řadou, v níž každý z dosud vydaných svazků byl věnován historickému vývoji předem vymezené obl...

Z archivu...


Výtvarné umění

Výstava Ztížený prostor v Jazzové sekci

jazzova sekce perexVýstava Ztížený prostor byla zahájena v Jazzové sekci (Valdštejnská ulice na pražské Malé Straně).

 

...

Divadlo

Letní shakespearovské slavnosti: „Budem hrát zas. A pořád víc.“

shakespearovske slavnosti 200Letní shakespearovské slavnosti zahájí předprodej do Prahy, Brna a Ostravy ve středu 3. června v 10:00. Vstupenky bude možné zakoupit na stránkách festivalu www.shakespeare.cz a nově v síti Ticketmaster.

...

Film

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

holubMožno si myslíte, že už ste videli svoj najabsurdnejší film, ale tento snímok dokáže vyvrátiť celý zmysel absurdity.

...