O dobách, kdy často zaznělo „doporučeno nezveřejňovat“

O dobách, kdy často zaznělo „doporučeno nezveřejňovat“

Tisk

academia1 perexFungování cenzury v minulém režimu bylo rozebíráno už mnohokrát: autoři zkoumali zásahy do všech oblastí kultury (do filmu, divadla, literatury, hudby, ale také tisku atd.), a to nejen ohledně psaní o ní, ale zejména vzhledem k výrobě a šíření kulturních statků. Stranou nezůstaly ani průzkumy mechanismů, které ovlivňovaly vnímání hlavně novodobých dějin, které se dotýkaly výuky a obecně možnosti prezentovat názory, které se neshodovaly s těmi „žádoucími“ (což lze s jistými obměnami vztáhnout i na současnost). Ledasco mohly ovlivnit – v dobrém i špatném – třeba také manželky vysoce postavených funkcionářů…

 

Kniha Doporučeno nezveřejňovat, kterou sepsal David Klimeš výhradně na základě archivních materiálů, přibližuje činnost Československé tiskové kanceláře (ČTK), která médiím zprostředkovávala oficiálně přijatelné zprávy i fotografie. Rozhodovala o tom, co je vhodné zveřejnit a co nikoli, předkládala závazný náhled na události, o nichž referovala. Vybírala a doporučovala, co je žádoucí zdůraznit a co naopak potlačit na pouhou stručnou zmínku nebo úplně.

Jak se lhalo veřejnosti

Klimešovo pojednání má mimořádný význam už proto, že odkrývá taje, před běžnou veřejností v zásadě utajené, které spadají do posledního roku komunistické nadvlády. Ačkoli verbálně se všude prosazovala gorbačovská přestavba, ve skutečnosti nadále vládl tuhý ideologický dohled, který těžil jak z cenzurních opatření, ale také z autocenzury, kdy se (nejen) zodpovědní pracovníci chtěli vyhnout problémům (co kdyby to někomu vadilo, tak uvažovali tehdejší „cokdybysté“). Předběžná cenzura, dříve běžná, kdy se ke schválení předkládalo téměř cokoli, byla totiž výrazně omezena.

academia

Kniha je rozčleněna do pěti kapitol a začíná téměř ukázkově: věnuje se tomu, co se smělo a nesmělo zveřejňovat konkrétně 17. května 1989. Tehdy byl totiž z vězení propuštěn Václav Havel a propagandisté se jistě radovali, že mohli citovat jeho poníženou žádost o podmíněné propuštění se slibem řádného života. Zpravodajství tiskové, rozhlasové i televizní (jen připomínám, že internet ještě neexistoval!) zdůraznilo jinou událost jako rozhodující, totiž návštěvě nejvyššího rumunského pohlavára Nicolae Ceauşesca a rozvoji československo-rumunských vztahů. Ale i tady se vyskytly pokyny, co se mělo pominout. Měly vypadnout veškeré zmínky, které by se týkaly čehokoli sporného v souvislosti s Rumunskem.

Klimeš svou práci strukturuje podle obvyklých vzorců: dovolává se zahraničních průzkumů zvoleného tématu, připomíná tuzemské práce věnované éře normalizace, i když se také uchyluje k podivným vyjádřením, když má zhodnotit třeba rozporuplně přijatou Pullmannovu knihu Konec experimentu. Napsal totiž, že pojednává „o vztahu přestavby v pozdně normalizační společnosti vůči tehdejším konsenzům, které nová rétorika proměnila spíše v konflikty.“ Kdybych se měl řídit toliko tímto vyjádřením, zmíněné knize, svým vhledem dozajista záslužné, bych se širokým obloukem vyhnul.

Jak selhalo vše, na čem propagandě záleželo

Klimeš si všímá normalizační terminologie, probírá tehdy vydané publikace, aby ukázal, jak se zvětšoval rozestup mezi oficiálně tvrzenými informacemi a vnímáním tohoto toku, posléze završený zhroucením jejich důvěryhodnosti. Závadnost přitom mohla nabývat až absurdních poloh – vadit mohl třeba i inzerát oznamující omezený prodej exportního výrobku (s.119).

academia2

Klimeš cituje jako důležitý Havlův postřeh, že v pozdním normalizačním období, zvláště v druhé půli 80. let, již bylo možné kritizovat a odsuzovat jednotlivosti (jak tomu bylo třeba ve filmech Vesničko má středisková, Nejistá sezona, Jako jed), ale nikdy se nesměl zpochybňovat vládnoucí politické zřízení jako celek. Takové postoje již byly vyloučeny, a pokud se vyskytly, tak jedině v disidentském prostředí. Avšak autor nedomýšlí, že ve „čtení mezi řádky“ i omezené či částečné kritické výpady bývaly příjemci odečítány jako výpady zevšeobecňující, protože poukázání na nefungující dílčí segment režimu bylo možné vztáhnout na státní zřízení samotné. Rovněž pomíjí, že mnohým lidem panující režim vlastně nevadil, pokud je nechával na pokoji. Ostatně málokdo v roce 1989 tušil, že se ještě ten rok režim zhroutí.

Závěrečný oddíl shrnuje několik případových studií. Už jejich názvy jasně vypovídají o zaměření: jak se prohrál boj za mír, jak zkrachovala (gorbačovská) přestavba, jak se klid na práci změnil v protest, jak společnost nedostatku přestala fungovat, jak se nepřátelské živly staly oporou státu. Základním zdrojem údajů jsou samozřejmě archivované zprávy ČTK. Tyto texty také ozřejmují, jak lidé z ČTK – coby všemu přizpůsobiví úředníci - začali po listopadových událostech roku 1989 podporovat nové mocenské struktury. A názorové i politické převlékačství přetrvává podnes…

academia1

David Klimeš: Doporučeno nezveřejňovat. Fungování propagandy, cenzury a médií v pozdně normalizačním Československu
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2022.280 stran

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha

https://www.academia.cz/doporuceno-nezverejnovat-fungovani-propagandy-cenzury-a-medii-v-pozdne-normalizacnim-ceskoslovensku--klimes-david--academia--2022


 

Přihlášení



Anketa

Která je vaše nejoblíbenější česká vánoční pohádka?
 

Příběh muže, který přežil tři koncentrační tábory a na konci války unikl z hořícího pekla lodě Cap Arcona

Wim prožil dětství v chudé amsterodamské rodině. Když Nizozemsko obsadili nacisté, musel odjet na nucené práce do Německa. Poté, co se situace v jeho práci zhoršila, uprchl zpátky do Nizozemska a nějakou dobu se ukrýval.

Ignis Fatuus je kniha prosycena mytologií a hororovou atmosférou. Na Šumavu už nejspíše chtít jet nebudete

Na Šumavu asi v životě nepojedu. Autorce Petře Klabouchové se vydařil mistrný mysteriózní thriller, místy až horor, který umně vtáhne čtenáře do děje a už ho nepustí. Paní spisovatelka si šikovně pohrává se čtenářem do poslední chvíle jako kočka s myší, takže čtenář do poslední chvíle neví na čem je, vše však má promyšleno do posledního detailu, každá myšlenka má svou perfektně dotaženou pointu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

TEREZA KOSTKOVÁ: K PLNOHODNOTNÉMU ŽENSTVÍ PATŘÍ MUŽ

Tereza Kostkova 200Krásnou herečku a moderátorku Terezu Kostkovou čeká náročný podzim – natáčení seriálu, moderování nového pořadu, představení v divadle. Na tiskovou konferenci FTV Prima v Mikulově dorazila odpočatá...

Dvojalbum Evergreeny Heleny Vondráčkové přináší žánrové vlny a hudební skvosty

V letošním roce, kdy slaví Helena Vondráčková šedesát let pěvecké kariéry a kdy zaznamenala několik nemalých úspěchů, vychází i dvojalbum Evegreeny, jehož podtitul zní 60 let na scéně. Člověk by řekl, že jde o „bestovku“, ale ono je to trošku jinak. I když jde o 160 minut hudby, tentokrát nezní velké Heleniny hity, nýbrž písně, které jste už možná někdy někde slyšeli, ale na nosičích nikdy nevyšly.

Čtěte také...

Impérium jídla: Hodování, hlad a vzestupy i pády civilizací

 

Imperium jidlaKniha s příznačným názvem Impérium jídla popisuje historii celého lidstva ve vztahu k obživě, pěstování, lovu, konzumace a obchodu. Zabývá se tím, jak obrovský vliv má jídlo na utváření celých dějin - na vývoj a zánik civilizací, vzni...

Z archivu...


Divadlo

Jak se u nás hrálo a zpívalo

Jak se u nás hrálo a zpívaloNakladatelství KANT přichází s dvěma zajímavými publikacemi, které se věnují různým podobám divadla, ať již jsou to proměny (převážně veseloherního) herectví zachycené v Komediantech na české scéně nebo vývoj "zábavn...

Film

Pohádkové rozloučení filmové legendy: Perinbaba a dva světy

PerinbabaPNa začátku prosince vstupuje do kin výpravný a očekávaný film Perinbaba a dva světy režisérské filmové legendy Juraje Jakubiska. Film plný magie a fantazie vznikal řadu let, slavný tvůrce ho dokončil, uvedení do kin se však už nedočkal. P...