O dobách, kdy často zaznělo „doporučeno nezveřejňovat“

O dobách, kdy často zaznělo „doporučeno nezveřejňovat“

academia1 perexFungování cenzury v minulém režimu bylo rozebíráno už mnohokrát: autoři zkoumali zásahy do všech oblastí kultury (do filmu, divadla, literatury, hudby, ale také tisku atd.), a to nejen ohledně psaní o ní, ale zejména vzhledem k výrobě a šíření kulturních statků. Stranou nezůstaly ani průzkumy mechanismů, které ovlivňovaly vnímání hlavně novodobých dějin, které se dotýkaly výuky a obecně možnosti prezentovat názory, které se neshodovaly s těmi „žádoucími“ (což lze s jistými obměnami vztáhnout i na současnost). Ledasco mohly ovlivnit – v dobrém i špatném – třeba také manželky vysoce postavených funkcionářů…

 

Kniha Doporučeno nezveřejňovat, kterou sepsal David Klimeš výhradně na základě archivních materiálů, přibližuje činnost Československé tiskové kanceláře (ČTK), která médiím zprostředkovávala oficiálně přijatelné zprávy i fotografie. Rozhodovala o tom, co je vhodné zveřejnit a co nikoli, předkládala závazný náhled na události, o nichž referovala. Vybírala a doporučovala, co je žádoucí zdůraznit a co naopak potlačit na pouhou stručnou zmínku nebo úplně.

Jak se lhalo veřejnosti

Klimešovo pojednání má mimořádný význam už proto, že odkrývá taje, před běžnou veřejností v zásadě utajené, které spadají do posledního roku komunistické nadvlády. Ačkoli verbálně se všude prosazovala gorbačovská přestavba, ve skutečnosti nadále vládl tuhý ideologický dohled, který těžil jak z cenzurních opatření, ale také z autocenzury, kdy se (nejen) zodpovědní pracovníci chtěli vyhnout problémům (co kdyby to někomu vadilo, tak uvažovali tehdejší „cokdybysté“). Předběžná cenzura, dříve běžná, kdy se ke schválení předkládalo téměř cokoli, byla totiž výrazně omezena.

academia

Kniha je rozčleněna do pěti kapitol a začíná téměř ukázkově: věnuje se tomu, co se smělo a nesmělo zveřejňovat konkrétně 17. května 1989. Tehdy byl totiž z vězení propuštěn Václav Havel a propagandisté se jistě radovali, že mohli citovat jeho poníženou žádost o podmíněné propuštění se slibem řádného života. Zpravodajství tiskové, rozhlasové i televizní (jen připomínám, že internet ještě neexistoval!) zdůraznilo jinou událost jako rozhodující, totiž návštěvě nejvyššího rumunského pohlavára Nicolae Ceauşesca a rozvoji československo-rumunských vztahů. Ale i tady se vyskytly pokyny, co se mělo pominout. Měly vypadnout veškeré zmínky, které by se týkaly čehokoli sporného v souvislosti s Rumunskem.

Klimeš svou práci strukturuje podle obvyklých vzorců: dovolává se zahraničních průzkumů zvoleného tématu, připomíná tuzemské práce věnované éře normalizace, i když se také uchyluje k podivným vyjádřením, když má zhodnotit třeba rozporuplně přijatou Pullmannovu knihu Konec experimentu. Napsal totiž, že pojednává „o vztahu přestavby v pozdně normalizační společnosti vůči tehdejším konsenzům, které nová rétorika proměnila spíše v konflikty.“ Kdybych se měl řídit toliko tímto vyjádřením, zmíněné knize, svým vhledem dozajista záslužné, bych se širokým obloukem vyhnul.

Jak selhalo vše, na čem propagandě záleželo

Klimeš si všímá normalizační terminologie, probírá tehdy vydané publikace, aby ukázal, jak se zvětšoval rozestup mezi oficiálně tvrzenými informacemi a vnímáním tohoto toku, posléze završený zhroucením jejich důvěryhodnosti. Závadnost přitom mohla nabývat až absurdních poloh – vadit mohl třeba i inzerát oznamující omezený prodej exportního výrobku (s.119).

academia2

Klimeš cituje jako důležitý Havlův postřeh, že v pozdním normalizačním období, zvláště v druhé půli 80. let, již bylo možné kritizovat a odsuzovat jednotlivosti (jak tomu bylo třeba ve filmech Vesničko má středisková, Nejistá sezona, Jako jed), ale nikdy se nesměl zpochybňovat vládnoucí politické zřízení jako celek. Takové postoje již byly vyloučeny, a pokud se vyskytly, tak jedině v disidentském prostředí. Avšak autor nedomýšlí, že ve „čtení mezi řádky“ i omezené či částečné kritické výpady bývaly příjemci odečítány jako výpady zevšeobecňující, protože poukázání na nefungující dílčí segment režimu bylo možné vztáhnout na státní zřízení samotné. Rovněž pomíjí, že mnohým lidem panující režim vlastně nevadil, pokud je nechával na pokoji. Ostatně málokdo v roce 1989 tušil, že se ještě ten rok režim zhroutí.

Závěrečný oddíl shrnuje několik případových studií. Už jejich názvy jasně vypovídají o zaměření: jak se prohrál boj za mír, jak zkrachovala (gorbačovská) přestavba, jak se klid na práci změnil v protest, jak společnost nedostatku přestala fungovat, jak se nepřátelské živly staly oporou státu. Základním zdrojem údajů jsou samozřejmě archivované zprávy ČTK. Tyto texty také ozřejmují, jak lidé z ČTK – coby všemu přizpůsobiví úředníci - začali po listopadových událostech roku 1989 podporovat nové mocenské struktury. A názorové i politické převlékačství přetrvává podnes…

academia1

David Klimeš: Doporučeno nezveřejňovat. Fungování propagandy, cenzury a médií v pozdně normalizačním Československu
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2022.280 stran

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha

https://www.academia.cz/doporuceno-nezverejnovat-fungovani-propagandy-cenzury-a-medii-v-pozdne-normalizacnim-ceskoslovensku--klimes-david--academia--2022


 

Přihlášení



Soutěže

Zvířata nejsou bez citu

Nakladatelství Portál vydalo velmi zajímavou knihu. Zve nás do obrovského světa zvířecích smyslů. A je mi až hanba, jak člověk s těmito smyslově bohatými zvířaty zachází a je dojemné, když je někdo miluje a plně respektuje jejich potřeby.
Portál

Nevyhazujte dřevo a vyrobte si z něj jednoduše nějaký nábytek

Jednoduše ze dřeva s podtitulem Nábytek a předměty z nasbíraného dřeva je název knihy, která vyšla v nakladatelství Grada už v roce 2016 a loni se dočkala dotisku. Nadšení Antje Rittermannové je rozhodně nakažlivé!
Grada

Videorecenze knih

Rozhovor

POKEC s Terezou Kostkovou a Liborem Boučkem

pokec 200Moderátorská esa Terezu Kostkovou a Libora Boučka veřejnost moc dobře zná. Co mají společného? Mají za sebou moderování velkých televizních show. Tereza bravurně uvedla (spolu s Markem Ebenem) StarDance…když hvězdy tančí, TýTý nebo Silvestr. Libor má v...

Hledat

Když se v písních stmívá

Album Martina Hejnáka Chmýří, které vlastním nákladem vydal v roce 2021, obsahuje 14 (relativně) nových či zrevitalizovaných skladeb. Jednotlivé songy nejsou příliš dlouhé, takže i přes jejich celkový počet výsledná stopáž jen o fous přesahuje 30 minut.

Čtěte také...

Pocta českému Edisonovi

frantisek krizik200Před rokem jsme si připomněli 125. výročí první elektrické dráhy v  Čechách, jejímž vynálezcem byl František Křižík. V srpnu téhož roku byla ve stanici metra Křižíkova odhalena replika jím zdokonalené obloukové lampy a od letošn...

Z archivu...


Literatura

RECENZE: Urban Games

Urban games200Dnes jsem se rozhodla připravit recenzi na knihu Urban Games, která není mezi čtenáři zas až tak známá, a kterou nenajdete v žádném kamenném, či internetovém knihkupectví . Rozhodně to ale není tím, že by snad byla méně kvalitní, ba naopak. D...

Divadlo

Švandovo divadlo chystá Srpnové světlo, příběh absolutní lásky. Režisérem novinky bude sám autor Martin Františák

srpnove svetlo 200Srpnové světlo, novou českou hru renomovaného divadelníka Martina Františáka, uvede 24. září ve světové premiéře pražské Švandovo divadlo. Poetický příběh lásky s prvky thrilleru vypráví o neobvyklém milostném čtyřúhelníku lidí žijící...

Film

Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid

altDne 3. května vstoupí do distribuce českých kin nekonvenční dokumentární počin režiséra Karla Vachka. S podtitulem filmového románu se vydává pomocí kamery hledat pravdy o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačových...